Vánoční běžkování

Po dvou rocích lyžařské absence jsme se rozhodli nechat děti u babičky a dědy a vyrazili jsme dvakrát na běžky. Jednou jen sami na Novou Ves u Rýmařova a podruhé už i s Ivou a Vlastíkem na hřebeny, a to z Červenohorského sedla na Kurzovní chatu a zpět.

20211228_133030-nahled

Nová Ves

Na parkovišti u rozhledny Nová Ves jsme mohli být chvíli po desáté. Trochu jsme naší holandskou značkou vyděsili místního vyběrače parkovného, ale jak jsem na něj spustil česky, tak se mu očividně ulevilo :-). Původně jsme si představovali, že zkusíme projet místní běžecké okruhy, ale sněhové podmínky byly bídné. Takže jsme se došmatlali po té ledovce na Mravencovku a z tama vyrazili po už lepší stopě nahoru na Alfrédku. Někde v půli kopce nám vysvitlo i sluníčko a bylo nádherně. Na Alfrédce nás čekalo velmi příjemné překvapení, a to v podobě otevřeného Stánku U Alfrédky. Dali jsme polévku a pivko a sjeli zpět dolů k autu, kde už bylo zataženo a pochmurno. Stopa z Mravencovky na Alfrédky (oba směry) byla super, a tak jsme si to užili :-).

obrazek obrazek

Odkazy na mapy:

Jesenická hřebenovka

Na druhý den jsme se domluvili s Pipiny na „hřebenovku“. Nechtělo se nám jet kyvadlem z Hvězdy na Ovčárnu, a tak jsme vymysleli, že to vezmeme z opačné strany, tj. z Červenohorského sedla. Ráno jsme si dali sraz v 8 hodin v Uničově, kde jsme nabrali Ivu a Vlastíka a přes Libinu a Šumperk se dostali zhruba kolem deváté hodiny na Sedlo. Trochu nás překvapila tamní parkovací politika, tj. sjezdaři mají parkovné zdarma a ostatní za 200 Kč. Počasí bylo bídné – zamračeno a předpovídali mrznoucí mrholení. No, jakmile jsme nasadili běžky a dostali se do rytmu, tak nám to vůbec nevadilo. U přístřešku na Kamzíku jsme do sebe hodili nějaké cukry a pokračovali dále do pořádného prďáku před Švýcárnou. Vzhledem k tomu, že na oběd bylo ještě brzo, tak jsme pokračovali dál a najedli se až na Kurzovní. Moc se nám tam líbilo :-). Místo tolik potřebné siesty jsme nasadili opět běžky a vyšplhali se s těžkými břuchy na rozcestí pod Pradědem. Odtud vede cesta převážně z kopce nebo po rovince, a tak jsme si ji pořádně vychutnali. Mě to docela klouzalo, a tak jsem to v podstatě celé odbruslil.

Praděd jsme tentokrát vynechali, protože tam chodily pěšky doslova davy a navíc nebylo kvůli počasí nic vidět. Tentokrát muselo stačit, že jsme alespoň viděli na chvíli vršek vyčnívat z mraků. Výlet jsme si společně užili a pořádně nás navnadil na příští rok(y), kdy se vracíme do Čech po pár letech „emigrace“ :-).

20211228_112414-nahled

Běžkování z Červenohorského sedla na Kurzovní

Datum: 28.12.2021

Délka trasy:

Nastoupaná výška:

Nejnižší bod:

Nejvyšší bod:

Radim | 27. 12. 2021 Po 19.54 | Cestování, Česká republika | Tisk | 21x

Komentáře k textu

- Formulář pro nový komentář

K textu nebyl napsán žádný komentář.

Přidej komentář!

Vlož smajla :-) Vlož smajla :-( Vlož smajla ;-) Vlož smajla :-D Vlož smajla 8-O Vlož smajla 8-) Vlož smajla :-? Vlož smajla :-x Vlož smajla :-P Vlož smajla :-|

Příspěvěk je formátován Texy! syntaxí. Není povoleno HTML, odkazy se převádějí automaticky.
Jakou barvu má Slunce?
Odpověd: