3.den - cyklistika v NP Biogradska Gora

7:15 Budíček, balení.
7:30 Snídaně: budapešťská pomazánka, chléb a tang
8:30 Odjezd busem do Kolašinu
9:40 Vyrážíme na kolech na jednu z tzv. „královských bikových etap“. Z Kolašinu jedeme po silnici na sedlo Trešnjevik, a poté po „traktorové“ cestě na sedlo nad Jezerine a dolů k Biogradskému jezeru po cestě pod vysílačem na Zekove glavě.
19:30 Večeře: knedlo-klobáso-zelo :-), bylo výborné
Ujetá vzdálenost: 65 km

Ráno začíná dobře, sotva vstaneme, tak jdeme na snídani :-). Trochu nás překvapil tang místo čaje, ale je to první den. Postupně se připravujeme na cyklovyjížďku a obléháme turecké záchody a dvě umyvadla – všichni musíme překonat jistou psychickou a čichovou bariéru :-). V daný čas odjezdu panuje u autobusu trochu chaos. Ivan (náš hlavní průvodce) nezvládá organizaci a něco blekotá. Rozdává všem zájemcům svoje telefonní číslo pro případ nouze či zabloudění, ale jak se později ukázalo, telefony zásadně nezvedal, nebude za ně přece platit ze svého. Na poslední chvíli se Slováci rozhodli, že pojedou rovnou z kempu na kolech, a tak vzniká menší prodleva, po které všichni vyrážíme autobusem do Kolašinu. Cestou proběhla v autobuse menší hádka o tom, kam pojedeme. Nakonec se celé osazenstvo dohodlo na dvou trasách:

  1. delší – po silnici na sedlo Trešnjevik, a poté po lesních cestách na Raskrnicu a pod Zekovou glavou zpět na Biogradské jezero
  2. kratší – po silnici vzhůru z Kolašinu přímo do Jezerine, a pak přes Raskrnicu po stejné trase jako předchozí.

v-sedle-tresnjevik-resize Až na moji ségru se naše banda vydala na tu delší. Ze začátku to byla pohodovka, silnice mírně stoupala, ale ke konci už někteří pěkně funěli. Po cestě jsme viděli důvod změny plánu – spadlou silnici. Na sedle jsme se všichni sjeli u pěkné restaurace, dali jsme pár piv Jelena a pokecali s místním mladým číšníkem, který uměl anglicky. Dál ze sedla jsme už jeli jen po vozové cestě a byla to pěkná makačka, protože se jelo do prudkých kopců, které jsme pak mnohdy zase sjeli. Stálo to však za to, okolní scenérie byla fantastická – chatrče, pastevci koz a ovcí, staré babky na koních, výhledy na hory, …

vesnicka-resize Správný směr nám určovalo turistické značení, které bylo v podobě červeného kruhu s bílým terčíkem uprostřed. Nebyla to žádná sláva, nic na co jsme zvyklí tady u nás, ale až na jedno místo, kde jsme nevěděli kam dál, nás to vždy dovedlo k cíli. Ivan, který byl v naší skupince, samozřejmě taky nevěděl kam jet :-(, a mě už nebavilo postávat na místě a diskutovat, a tak jsem vyrazil sám (samozřejmě správně) a ostatní mě pak dojeli. Kousek za Raskrnicou jsme potkali druhou skupinu. Byla to pěkná náhoda, protože jsme si udělali na jednom místě s výhledem svačinu a po chvíli jsme pár set metrů pod námi uviděli druhou bandu, jak se šplhá naším směrem. Až přišli, tak jsme se dozvěděli, že se spletli a zbytečně sjeli dolů. Od toho místa jsme jeli společně.

lenka-u-zekovy-glavy-small

Cesta obíhala Zekovu glavu s vysílačem, na který byl super výhled a byla vhodná spíš pro horáky a ne krosová kola, která jsme já s Marťou měli. Přesto jsme tam potkali auto, a po chvíli i místní piknik – banda lidí prostě vzala auta a vyjela do hor hodovat – grilovali nějaké maso, měli moooc dobrý sýr a koláčky. Byli hodně přátelští, všem nám dávali ochutnat a hrozně nás tím všechny překvapili. Ještě chvíli jsme jeli pod hřebeny hor, a pak jsme začali konečně sjíždět dolů k Biogradskému jezeru. Pořád hodně nahoře jsme se zastavili u jedné chaloupky, kde dvě babky provozovaly občerstvení. Dali jsme zase Jelena, někdo z naší bandy si koupil místní sýr a už jsme zase valili dolů.

obcerstveni-resize

Po celý den pařilo slunko, a tak jsme byli opět docela spaření a těšili se do vody. Čekal nás však ještě jeden hustý sjezd – cesta zase pro auta, ale hodně kamenitá a hlavně samá zatáčka a stoosmdesátka. Pro náruživé bikery prostě ráj :-). Taky se tam skupinka asi pěti chlapů, kteří přijeli spolu, pěkně vyřádila – poté jsme jim začali říkat příznačně „divočáci“. Po příjezdu jsme hned skočili do vody, a poté šli na večeři. Už za tmy jsme vyrazili zase do hospůdky, moc dlouho jsme tam však nevydrželi – byli jsme unavení a navíc nás otravovali komáři (zrovna kolem Biogradského jezera jich bylo plno).

Radim | 12. 7. 2008 So 22.33 | Cestování, Černá Hora | Tisk | 484x

Komentáře k textu

- Formulář pro nový komentář

K textu nebyl napsán žádný komentář.

Přidej komentář!

Vlož smajla :-) Vlož smajla :-( Vlož smajla ;-) Vlož smajla :-D Vlož smajla 8-O Vlož smajla 8-) Vlož smajla :-? Vlož smajla :-x Vlož smajla :-P Vlož smajla :-|

Příspěvěk je formátován Texy! syntaxí. Není povoleno HTML, odkazy se převádějí automaticky.
Otáčí se Slunce kolem Země?
Odpověd: