11.den - odpočinkový den v chorvatské Senji

kolem 10. h. snídaně: chléb s marmeládou
po 11 Celý den se rožníme na pláži v Senji.
17:00 Večeře: rozvařené špagety a rajčatová polévka
19:00 odjezd domů přes zbytek Chorvatska, Slovinsko a Maďarsko

Ráno ještě před odbočením z dálnice k moři se řešilo dilema, kde odbočit, aby to vyhovovalo jak bikerům tak povalečům u moře :-). Mistrovský výkon předvedl Ivan, který všechny možnosti tak zamotal, že Divočáci, když se měli vykváknout, co chtějí dělat a kam chtějí jet, tak Ivan řekl něco v tom smyslu „tak se rozhodněte, za pár sekund odbočujeme“ :-). V tomto spěchu se nakonec domluvilo, že se pojede rovnou k moři, udělá se snídaně a případní cyklisti si do pohoří NP Velebit vyjedou sami (původně v plánu CK Alpina byl sjezd z jednoho sedla k moři).

Měl jsem pocit, že jídlo probíhalo vždy na nějakém zajímavém místě. Tentokrát to vyšlo s hovnem asi metr od lavičky :-) a večeře byla projistotu asi 3 metry od páchnoucích kontejnerů. Po snídani jsme skočili do nedalekého centra do restaurace na obvyklý rituál – pivko, kafe, WC. Poté jsme zašli na něco dobrého do pekárny a my s Marťou jsme se navíc vydali na kopeček nad městem, na kterém stál pěkný hrádek.

hrad-v-senji_resize

Pak už jsme se jen rochnili ve vodě a rožnili na spalujícím chorvatském sluníčku. Připadal jsem si jak nějaké grilované kuře, leželi jsme na tvrdém betonu, ale to by tak nevadilo jako to sluníčko. Stínu tam moc nebylo, a tak jakmile jsme vylezli z vody a trochu uschli, začali jsme se potit jak v sauně. My kluci (já, Vlastik a Karlos) jsme to už nevydrželi a vydali se schladit pivkem pod slunečníky restaurací.

koupani-v-senji_resize

Dali jsme každý dvě pivka, a pak před odjezdem další dvě a bylo to :-). Po večeři jsme vše sbalili, udělali skupinovou fotku a vyrazili autobusem směr Slovensko a Čechy. Najeli jsme zpět na dálnici a já myslel, že pojedeme nějak přes Rakousko, ale šeredně jsem se spletl. Prý jsme jeli po staré silnici, která vedla přímo přes Maďarsko směrem do Bratislavy. Cesta to byla hrozná – samý výmol, pořád nás předjížděly nějaké kamióny, … Po každé takové cestě si říkám „už nikdy víc“. Do Bratislavy jsme dojeli kolem osmé, rozloučili jsme se se Slovákama a jeli dál do Brna. Tam se celé loučení opakovalo. Cesta pro mě a Marťu skončila až v Prostějově, kam jsme dojeli i s koly vlakem.

Na závěr

Dovolená byla super!!!. Potkali jsme skvělé lidi, poznali pěkná místa a pořádně si zajezdili na kole. To, co jsem očekával od dovolené, tj. pít pivo, jezdit na kole a sem tam se vymáchat v nějakém jezeru či v moři, se mi na 100% splnilo. Díky všem, kteří to se mnou v Černé Hoře vydrželi a těším se znovu někdy přístě (přemýšlíme o Zakarpatské Ukrajině).

zaverecna-skupinovka-resize

Závěrečná skupinovka půjčená od Romana

Radim | 20. 7. 2008 Ne 22.48 | Cestování, Černá Hora | Tisk | 468x

Komentáře k textu

- Formulář pro nový komentář

[1]reagujmejl Vlk

Jsem jeden z výše popisovaných Divočáků (jsme z Moravskoslezských Beskyd, z pod Lysé hory) a musím říct, že tento článek mi trochu zvýšil tep a taky moc pěkně připomněl krásné chvíle v Montenegru, nová přátelství, zkrátka bylo to SUPER (snad už není co dodat), …na ty horší chvíle jsem už zapomněl. Marti a Radime, díky, … a třeba se uvidíme příští rok na Ukrajině, taky jsme uvažovali o této destinaci. Nebo u nás v Beskydech, rádi vás provedeme, vlastně provezeme (na „bajcích“) po zdejších cestách i necestách. dvoumetrový Vlk

12. 8. 2008 Út 07.52

Přidej komentář!

Vlož smajla :-) Vlož smajla :-( Vlož smajla ;-) Vlož smajla :-D Vlož smajla 8-O Vlož smajla 8-) Vlož smajla :-? Vlož smajla :-x Vlož smajla :-P Vlož smajla :-|

Příspěvěk je formátován Texy! syntaxí. Není povoleno HTML, odkazy se převádějí automaticky.
Jakou barvu má Slunce?
Odpověd: