Krušné hory 2009 - 1.den - Z Děčína do Mikulova
Opět jsme využili prodlouženého víkendu, přidali jsme k němu jeden den dovolené a vyrazili za poznáním Krušných hor. Z počátku jsme plánovali, že pojedeme poprvé na těžko i se stanem, ale vzhledem k přívalovým dešťům a nevyzpytatelnosti počasí jsme si nakonec domluvili ubytovaní v penzionech. V brašnách jsme tedy táhli jen oblečení, osobní věci a trochu jídla, ale i tak to bylo docela poznat. Sestavili jsme si přibližný plán cesty, denně cca 60–80 km, vytiskli mapy a hurá do sedel
Trasa celého přejezdu Krušných hor:
Ráno jsme vyrazili v 6:50 vlakem do Děčína. Teda skoro se nám odjezd nepovedl, neboť si Raďa myslel, že nám to jede z hlaváku a byl docela zmatený, když jsem mu řekla, že já jsem viděla, že to jede z Masaryčky. Trošku mě pak taky znejistěl, ale kdyžtak bychom jeli o 2 hodiny později. Ráno bylo krásné počasí, ale s příjezdem na sever Čech se začal objevovat jakýsi opar.
Děčínský Sněžník

Tiské stěny
Tiské skály
jsou jedním z nejkrásnějších skalních měst u nás. Pískovcové útvary
tu jako v dalších skalních městech připomínají různé obličeje či
zvířata a vede tudy naučná stezka. U vstupu byla ale značka se zákazem
vjezdu cyklistů. Přemýšleli jsme, že si skály alespoň zkusím nějakým
způsobem objet. Cestička za kempem nás ale zavedla přímo k pokladně.
Paní pokladní byla překvapená, kde jsme se tam vzali Řekli jsme si, že když
už jsme tady, tak si skalní městečko prohlédneme. Zelená stezka vede
spodem, červenou se pak můžete vrátit po vrcholcích.
Komáří hůrka
Z Tisé jsme pokračovali
krušnohorskou magistrálou č. 23 na Komáří hůrku. Občas se také
můžete setkat s názvem Komáří vížka. Cesty byly prázdné, skoro
žádná auta, ani cyklisté. Udělalo se pěkné vedro a my už jsme se
těšili na osvěžující pivko. Rozhledna na vrcholu je nepřístupná,
přesto je alespoň z terasy pěkný výhled. Cestou z vrcholu k rozcestí
jsme si ještě prohlédli kapli
sv. Wolfganga.
Cínovec
Pod Komáří hůrkou jsme se napojili na cyklostezku č. 3010, tzv.
Sedmihůrskou cestu, která nás po 8 km měla dovézt až na Cínovec.
V závěru cesta zabočovala prudce do kopce po zarostlé pěšině a já
namlsaná asfaltkou jsem raději dala přednost sjezdu na hlavní silnici. Mezi
auty to nebylo moc příjemné šlapání, příště už budu vědět Cínovec nás nijak
nezaujal, a tak jsme po magistrále pokračovali dál. Cíl naší cesty se
blížil a nakonec jsme ho dosáhli ještě dřív, než jsme čekali
Raďa měl za to, že
objednaný penzion Mikuláška leží
v obci Mikulov, ale objevil se před námi hned jako první stavení.
Bouřňák
Po sprše a večeři jsme šli naše nožky ještě protáhnout na procházku na horu Bouřňák, známé lyžařské středisko. Na Bouřňáku se také nachází přírodní památka Buky na Bouřňáku, kde tvrdé přírodní podmínky vytvarovaly jednotlivé kmeny do zajímavých a bizarních tvarů. Den jsme zakončili pivkem na zahrádce U studánky.
Více fotek najdete v galerii.
Martina | 3. 7. 2009 Pá 13.19 | Cestování, Česká republika, Cykloturistika | Tisk | 484x
Komentáře k textu
Ahoj sympaťáci! Náhodou jsem natrefil na vaše bezva stránky skrze Krušné hory. Jsem rád, že pořád existují takový krásní cestovatelský blázni jako jste vy – tak vítejte do klubu . V roce 2010 jsme s přáteli naše Krušné hory přešli z Nakléřovské výšiny až na Vysoký kámen za necelých pět dní pěšky, a letos 4.července se chystáme zas…jupí… Odkud vlastně jste? Zdraví vás krušnohorák Pepa, původem z Nejdku pod Pajndlem. Ahóóóój
15. 5. 2012 Út 19.45
[1] Pepa: Ahoj, děkujeme za pochvalu Jsme z Moravy a aktuálně jsme Olomoučáci. S malou dcérkou teď projíždíme moravské kopce, aktuálně byli dvakrát v Beskydech, které jsme moc neznali. Teď v květnu budu dva týdny v Karlových Varech, tak doufám že Krušné hory opět trochu projedu. Měj se fajn. Radim
17. 5. 2012 Čt 08.49