Vysoké Taury a výstup na Ankogel

ledovec-nahled Bylo by smutné, kdybychom se letos nedostali s klukama na hory, a tak v průběhu července a začátku srpna proběhla mailová smršť a jedna schůzka v restauraci Na celnici. Výsledkem byl čtyřdenní výlet do Vysokých Taur (Rakousko) s cílem zdolat horu Ankogel (3 246 m.n.m.). Celý výlet jsme měli začít kousek nad Bad Gasteinem a první den dojít po trase č. 511 na Osnabrücker Hütte. Druhý den jsme chtěli zdolat právě Ankogel a sejít na Hannover Haus. Třetí den by byl ve znamení sestupu z hor zpět do Bad Gastainu. Podle chuti jsme chtěli poslední den zkusit vylézt nějakou ferratu. Z těch, nad kterými jsme přemýšleli (Totes Gebirge, Traunstein,…), jsme nakonec vylezli na Predigstuhl po ferratě Intersport Klettersteig.

Menším problémem v plánování se stal čtvrtý člen našeho horolezeckého týmu, poněvadž Kozi je v Americe. Nakonec se jím stal vyhlášený sportovec Poki starší:-). Jediným možným termínem byl prodloužený víkend od 11. do 15. srpna. Jakmile bylo vše domluveno, mohly začít přípravy a sledování předpovědi počasí, která nebyla zrovna příznivá. Hrozilo, že poslední dva dny bude pršet a teprve v úterý se předpověď trochu umoudřila ;-). Takže jsem ve středu vyrazil vlakem z Olomouce do Prahy, kde jsem se sešel s Robertem a už spolu jsme jeli do Strančic. Bratři dorazili za chvíli, a po hostině – domácí sekaná s chlebem, hořčicí a okurkem – na kapotě auta jsme vyrazili směrem Dolní Dvořiště, Linz a Bad Gastein.

Bylo zajímavé, že nás během noční cesty zastavovali dvakrát policajti. Jedou ještě v Čechách – nejspíš hledali hříšníka, který nezaplatil na benzínce, kde jsme se stavili. Podruhé to bylo už v Rakousku, kde se najednou na dálnici vytvořila kolona a po chvíli jsme dojeli ke zúžení, kde nás odstavili policajti bokem. Chtěli občanky nebo pas, vše proběhlo Ok a tak nás po pár minutách pustili – podle jejich vysvětlení prý běžná kontrola :-). Představa, že by tak stopli naši D1, byla zajímavá. Po půlnoci jsme byli před Bad Gastainem a zabočili hned do prvního kempu, který jsme potkali. Na recepci nikdo nebyl, a tak jsme po chvíli zmatků vybalili stany a šli spát. pod-sedlem-nahled

Ráno jsme vstávali mezi prvními, nasnídali se, sbalili vše, zaplatili a jeli do údolí Kötschachtal, kde jsme nechali auto. Začátek túry byl pohodovou procházkou údolím až k chatě Prossau, kde jsem dal pivko a kluci Radlera. Hned na terase měli vydlabaný kmen a v něm spoustu pstruhů, které zrovna nabírali podběrákem – určitě na nějakou rybí mlsku. Teprve od chaty začal pořádný kopec. Pro naše netrénovaná těla to bylo doslova koupání se ve vlastní šťávě :-). Do sedla jsme dorazili kolem třetí hodiny. Byla to pěkná makačka a pro Toma, který asi nejvíc žije bohémským životem, byl výstup otázkou vůle. Na sedle mě pěkně překvapil útulný bivak Ali-lanti-biwak se čtyřmi postelemi se spacáky a pěkně vybavenou kuchyňkou. Po chvíli odpočinku jsme se vydali dolů k jezeru Kölnbrein– sestup byl zdlouhavý a docela nepříjemný. Tomáš toho dole už měl plné kecky, a když se dozvěděl že nám zbývá ještě hodina cesty k Osnabrücker Hütte, tak zrovna neskákal radostí. Náš dnešní cíl byl pěknou horskou chalupou. Ubytování bylo super, dokonce tekla i teplá voda. Po večeři jsme dali nějaké pivko a panáka a docela unavení jsme šli brzo spát. Po celý den bylo počasí ideální, bylo zhruba polojasno, teplota příjemná, a tak jsme se pěkně spálili.

Pátek – druhý den

Brzo ráno, ještě v polospánku jsem slyšel bubnování deště o parapet a ve snu si říkal „to bude teda den“. Naštěstí ještě před úplným probuzením déšť přestal, takže jsme mohli po snídani vyrazit nahoru směrem k Ankogelu. Na výstup až na vrchol to vůbec nevypadalo, protože všude byla mlha a mračna. vodopad-nahled Ještě během výstupu kolem krásného vodopádu jsme si říkali, že budeme rádi když dojdeme v pohodě na Hannover Haus. Chvíli nato jsme se však dostali do plytkého údolíčka a ukázala se modrá obloha. Naše chmurné představy o dnešním dni se rozplynuly jako pára nad hrncem. Za chvíli jsme uviděli i vrchol Ankogelu a začal v nás převládat optimismus. Když jsme došli na rozcestí s odbočkou k Ankogelu, počasí už se opět trochu zhoršilo, ale pořád to bylo na výstup. Tom se rozhodl nejít, a tak zatímco my jsme začali stoupat na vrchol, tak vyrazil směrem na Hannover Haus, kde jsme měli domluvené ubytování pro dnešní noc. Cestou nahoru jsme potkali kluka a holku z Polska :-). Výstup byl docela v pohodě až na tzv. Malý Ankogel, pak už jsme byli v mraku a docela foukalo. Poki si nevzal s sebou rukavice, a tak na vrcholu u kříže měl úplně promrzlé ruce. Nakonec jsme u kříže zůstali a na vrchol Ankogelu, který jsme viděli trochu v mlze jsme už nešli, i když to bylo po hřbetu hory pár desítek metrů. A udělali jsme dobře, během našeho odchodu začalo mírně poprchávat a po dalších pár stech metrech začalo solidně pršet a foukat. Byl jsem rád, že nás to nepotkalo ve vrcholové části hory, sestup i tak byl pro mě chvílemi nepříjemný. Za slábnoucího deště jsme se pěkně promočení dostali na Hannover Haus. vrchol-s-krizem-nahled Hannover Haus je už podle názvu chatou německého Alpen Ferein, která je otevřena jen sezónně. Taky po chvíli, co jsme došli se přivalil Tomáš, který ležel nahoře v pokojíku, s tím, že je tam strašná zima. Koupačka jak bývá zvykem (tedy až na včerejší luxusní výjimku) byla v umyvadle s pořádně studenou vodou. Jak se mi chlapci smáli v mailech s mojí žíňkou, tak nyní zaplakali, protože mýdlo nešlo kvůli typu vody vůbec smýt. Čistí a pořádně probraní jsme sešli dolu do restaurace a snědli jsme snad vše co tam měli. Začali jsme polívkami a skončili hlavním jídlem přecpaní až k prasknutí. Večer jsme pili vínko a přes pár panáků naší hruškovice jsme se seznámili s mladým správcem/kuchařem/číšníkem Thomasem, který tam na pár dnů zastupoval rodiče. Docela nečekaně nám na stole přistál tác s panákama z jeho hospodské sbírky. Za celý večer těch táců bylo ještě několik, protože z Thomase se vyklubal pěkný pařan :-). Všechny pálenky, co jsme ochutnali byly super, až na jednu s kořenem z enciánu – ta byla příšerná a ještě dlouhou dobu nám zůstávala nedobrá pachuť v ústech. Nakonec to dopadlo tak, že jsme se kolem jedenácté potichu vytratili, protože jinak by to dopadlo daleko hůře :-(. Přes naše obavy ze zimy byla nakonec docela pohoda – alkohol nás kromě peřiny a deky pěkně zahřál.

Sobota – třetí den

Ráno po večerní pijatice nebylo zrovna růžové. Venku sice bylo lépe než včera, tj. nepršelo a sem tam se i ukázala mezi mraky modrá obloha. Po snídani a rozloučení se s Thomasem jsme se vydali na zpáteční cestu do Bad Gasteinu. pohled-z-hannover-hausu-nahled Cesta vedla přes sedlo kousek od Hoher Tauern, a pak dolů do údolí říčky Anlauf. Poslední část sestupu byla příšerně příkrá a neočákavaně dlouhá – všichni jsme byli rádi, že už jsme dole u potoka, který jsme slyšeli už pár minut a ne a ne k němu dojít :-(. Na Robertovu radu jsme však nešli dál dolů kolem potoka, ale zamířili jsme nahoru k chatě Radeck, kde měli nabízet nějaké domácí speciality. Byli jsme tam za chvíli, protože Robert nasadil běžecké tempo a chudák Tom zůstal tak deset minut za námi a navíc prý málem šlápl na zmiji. Na venkovním posezení jsme během hodiny smlsli místní speciality – klobásky a knedlíky se zelím, vaječnou omeletu se sýrem a šunkou a Jause. Zakončili jsme to domácím kefírem. Moc se nám tam líbilo, obsluhovala nás tam docela pěkná holka a navíc zrovna pěkně svítilo slunko. Během cesty dolů začalo trochu pršet a jak jsme procházeli kolem vyústění železničního tunelu v Böcksteinu, tak se spustil korektní letní déšť. Cesta k autu byla ještě daleká a navíc nám ujel autobus do Bad Gasteinu přímo před nosem. Naštěstí k zastřešené zastávce, kde jsme seděli a přemýšleli co dál, přijelo auto s českou poznávací značkou. Tomáš na ně hned hřmotně zahulákal jestli by nás nevzali do města. Slovo dalo slovo a Poki seděl v autě a jel do centra odkud už bylo rozhodně blíž k autu. Docela velké bylo naše překvapení, když se za pár minut objevil ve stejném autě opět na zastávce – ten šašek si zapomněl klíče od auta – krásné je, že si před nasednutím ještě opakoval co vše si musí vzít – klíče byly v seznamu :-). Super bylo, že nakonec Poki neodvezli jen k Bille někam do centra, ale rovnou do údolí k autu. Moc nám pomohli, díky. V-sestup-nahled

Následující plán byl dojet poblíž Bad Goisernu, kde je ferrata Ewige Wand a přespat v nejbližším kempu. Po osmé jsme dojeli do Hallstattu, kde byl kemp – bohužel byl však plný. Chvíli jsme jezdili sem tam, konzultovali kempy s Jaňulou po telefonu a téměř za tmy jsme dojeli opět přes Hallstatt do Obertraunu. Kemp byl trochu luxusnější (i když mě přišlo, že si na to jen hráli) a i dražší než jsme zvyklí (10 E na osobu, 15 za stan a 5 za auto). Za světel čelovek jsme udělali těstoviny s různými omáčkami, vypili pivko a šli spát. Při čistění zubů kolem desáté hodiny jsme se trošku nějak rozhulákali na Toma, který byl ve sprše. V zápětí se do umývárny dostavil trochu nervozní správce a začal téměř hystericky řvát ještě hlasitěji než my :-). Že prý vyrušujeme lidi a poté vytáhl nahého Toma se slovy „raus“ „raus“ téměř ze sprchy :-) – málem jsme se pos..li smíchy. Co víc říct, byl to trochu úlet.

Neděle – poslední den

Ráno jsme se rychle sbalili a vyrazili autem k horskému hotelu Predigstuhl, který leží pár minut pod ferratou. Toma jsme nechali dole a během hoďky jsme vylezli krátkou, ale pěknou ferratou Intersport Klettersteig na vrch. Na verandě tohoto alpského hotýlku jsme dali poslední ústupové pivo tohoto letošního rakouského dobrodružství a vyrazili na cestu domů. Ve Strančicích jsme mohli být chvíli po čtvrté a já jsem byl v Olomouci o půl deváté.

Celá akce se vydařila, trochu jsme si mákli, Tom si navíc šáhl na dno svých sil, počasí jakštakš ušlo, výborně jsme si přecpávali břuchy a prostě měli se fajn. Pro příští akci (Traunstein a Dachstein) mám jen pár poznámek: • Bylo by vhodné nezapomenout rukavice, cestovní pojištění (měl jsem ho jen já). • Pořídit si žíňku a pro jistotu možná i bavlněnou vložku do spacáku. • Předpověď počasí odpovídá realitě zhruba na 30 %, takže i když je předpověď špatná, není potřeba hned házet flintu do žita.

Zajímavé odkazy

Více fotek v galerii.

Radim | 12. 8. 2010 Čt 22.41 | Cestování, Ostatní | Tisk | 1106x

Komentáře k textu

- Formulář pro nový komentář

K textu nebyl napsán žádný komentář.

Přidej komentář!

Vlož smajla :-) Vlož smajla :-( Vlož smajla ;-) Vlož smajla :-D Vlož smajla 8-O Vlož smajla 8-) Vlož smajla :-? Vlož smajla :-x Vlož smajla :-P Vlož smajla :-|

Příspěvěk je formátován Texy! syntaxí. Není povoleno HTML, odkazy se převádějí automaticky.
Jakou barvu má Slunce?
Odpověd: