Julské alpy 2013

Tak už máme letošní „chlapskou“ horskou výzvu za sebou a zbyla jen nostalgická vzpomínka :-). Přitom to ze začátku vypadalo docela bídně, protože hlavní matadoři cest do hor se nemohli zúčastnit – Robert byl zasekán v práci a Poki si pár dnů před akcí utrhl achilovku :-(. Takže jsme narychlo sháněli náhradníky a jeli jsme nakonec v následující sestavě – já, Raďa s Darčou (už to tedy nebyla vyloženě pánská jízda), Tomča, Bob a Tom.

spolecna-na-vrcholu-nahled

A kam jsme to tento rok jeli? Vzhledem, že akce primárně plánuji já s Robertem, který letos nejel, tak jsem měl tentokrát při výběru volné ruce :-). Zvolil jsem si Julské alpy a výstup na Triglav, abych se nemusel jako vždy trmácet za klukama do Prahy. Sice jsem už na Triglavu v roce 2005 byl, ale jeli jsme v jiné sestavě a šli jsme po jiné cestě. Plán byl následující:

Cesta do Trenty a výstup na koču na Doliču

u-auta-nahledNaše Brněnská banda vstávala kolem půl čtvrté. Po čtvrté jsme vyzvedli Boba a valili směr Vídeň, Graz, Villach a Trenta. Vzhledem k tomu, že jsme se sjížděli z Prahy a Brna, tak jsme si dali sraz až v Trentě, což je malá vesnička pod Triglavem hluboko v údolí. Pro chlapce z Prahy to byl trochu problém zadat do GPSky slovo „Trenta“, ale nakonec za houkání a hlasitého řevu zhruba po poledni ve čtvrtek 22. srpna dojeli do místa určení. Po svačině a sbalení jsme vyrazili do hor a do kopce. Pro naše netrénované svaly to byl docela záběr a docela překvapivě se ukázali naši horští nováčci Tomča a Bob, kteří byli na koče na Doliču snad první :-). Chata byla naprosto plná a někteří spali i v jídelně na lavicích. My jsme tradičně popili nějaké pivko a víno a snědli něco z vlastních zásob. Nějaké jídlo sice prodávali, ale nějak nebyla ani chuť. Do postelí jsme lehli jako zabití.

Výstup na Triglav a sestup na Aljažev dom

triglav-nahledRáno bylo takové líné – nikomu se nechtělo vstávat a včerejší vínko některým z nás trochu svázalo nohy. Myslím, že jsme se nakonec z chaty vykodrcali kolem půl deváté. Slunko už svítilo a na chatě už moc lidí nezbývalo :-). Cesta pod úbočí Triglavu vedla po pěkném horském chodníku a poté po „ferratě“. Tu ferratu mám v uvozovkách, protože v podstatě o žádnou ferratu nešlo, i když jsme na ni byli připraveni řádně – sedáky, ferrata sety,… Ze začátku bylo pár lan, ale pak to pokračovalo jen sem tam zatlučenými kolíky ve skále. Většina lidí šla bez úvazků jen tak na pohodu turisticky. Myslím si, že jediným potřebným vybavením je přilba na hlavu, protože kamínky tam padaly docela často. Předchozí den nám kluci z Čech, které jsme potkali, říkali o padajícím kameni, který někomu udělal díru v noze až na kost (vrtulník jsme viděli). Na vrcholu Triglavu vládla pohoda, něco jsme pojedli, vyfotili se a sledovali dění na vrcholu – bylo tam rušno. Nějací správci tam spravovali lana k vrcholové kukani (Aljažev stolp), jeden kluk tam prodával donesené nápoje za 7E za plechovku a jiní se zase podle nějakého tamního zvyku švihali lanem přes zadnice, s hlavou v té kukani :-). Nejvíc nás dostala banda, ve které přišel kluk z velkou harmonikou – když začal hrát, tak se začalo tančit a zpívat :-). No, vynést z Aljaževova domu nahoru na Triglav těžkou a hranatou harmoniku, zabékat na vrcholu a potom ještě sejít – to chce opravdu notnou dávku odvahy a síly. Cesta na Triglavski dom na Kredarici byl docela zdlouhavá, protože na Triglav šlo v pátek opravdu hodně lidí, takže jsme museli pořád na někoho čekat, vyhýbat se apod. Překvapovali mě někteří hodně svátečně oblečení turisté a rodiče, kteří brali docela malá děcka nahoru :-(. Po hodinové pauze na Triglavskim domě jsme začali sestupovat dolů. Ze začátku docela pohoda, ale ve spodní části to byl docela nářez a vůbec nás to nebavilo. Dolů jsme přišli docela zničení. Překvapení nás čekalo v Aljaževově domě, kde jsme měli spát, protože nás kvůli Tomovi, který zapomněl občanku/pas, nechtěli ubytovat. Nakonec to dopadlo dobře, ubytování bylo perfektní, s dobrým jídlem a teplou sprchou :-). Do deseti jsme seděli venku a popíjeli víno. A poté co nás správkyně vyhnala spát, tak se dopíjelo ještě chvíli na pokoji. aljazev-dom-triglav-nahled

Přechod Luknji/Pogačnikova domu a zpět do Trenty

Po celou dobu výletu nás strašila jako noční můra předpověď počasí. Trochu jsme spoléhali na yr.no, které předpovídalo skoro po celou dobu špatné počasí s deštěm. Nakonec bylo však pěkně až do sobotního večera, kdy začalo lít a pršelo až do pondělí. Už v sobotu ráno jsme však věděli na stopro, že konečně začne pršet, a tak jsme změnili plán jít na Pogačnikov dom a tam spát. Místo toho jsme se rozhodli jít zpět do Trenty a jet domů (Tom a Bob do Chorvatska do Zrče). Tomuto plánu odpovídaly i bolavé nohy všech účastníků výpravy. Ráno jsme tedy opět nikam nespěchali a na pohodu vyrazili na Luknja pass. Já jsem se na začátku rozhodl, že zkusím jít přes již zmíněný Pogačnikov dom – měla tam být nějaká jezírka a navíc na sedle Luknja už jsem byl. Nohy mě zas tak nebolely, a tak byl výstup do sedla Vrata docela napohodu. Na Pogačnikově domě nikdo nebyl (důvodem asi bylo počasí a navíc uzavřená cesta kolem Razoru) – dal jsem pivko a pokecal s místním chalupářem. Cesta dolů byla přejemná, nic tak hrozného jako včera, takže jsem šel docela rychle a byl dole dřív než zbytek. udoli-soce-nahled Naše Brněnská banda se sbalila a vyrazila k jezeru Lago del Predil, kde jsme se vykoupali a smyli ze sebe pot a sůl. Bylo sice už docela pozdě, ale dalo se to a voda nás pěkně osvěžila. Naplánovali jsme si, že počasí ještě testneme a zkusíme přespat v kempu u Faaker See, tak abychom se mohli v neděli podívat na Pyramidenkogel. Cestou jsme se stavili ještě v Tarvisiu, kde jsme v místním Sparu nakoupili nějaké pochutiny a Raďa s Darčou nám ukázali, kde byli v zimě ubytovaní. V kempu jsme se při pohledu na oblohu nakonec domluvili na okamžitém odjezdu do Brna. Nasedli jsme tedy do auta a zhruba kolem půl druhé ráno vysedali celí zničení u Darči, kde jsme všichni přespali. Následující ráno jsme posnídali vajíčka se šunkou a valili do Prostějova, já za rodinou a Darča s Raďou za psem.

Shrnutí

I když jsme výlet o jeden den neplánovaně zkrátili, tak jsme v podstatě zvládli vše, co jsme chtěli. Trochu nás zklamaly cesty, nahoru to bylo po štěrkové cestě a dolů to bylo někdy nechutně dlouhé a prudké. Říkali jsme si, že výlet od Bohninského jezera kolem Triglavských jezer by byl daleko příjemnější, než chodit každý den nahoru a dolů. S počasím to nakonec dopadlo dobře, sic jsme museli celou neděli skrečovat. Nakonec jsme byli rádi, protože po sobotním sestupu nás bolely nohy, někteří sotva chodili :-).

Info

  • Ubytování na chalupách stálo zhruba 21€ za osobu.
  • 1,5 litru vody stálo přes 4€, voda nahoře nikde není – co nevezmete s sebou, tak nemáte.
  • pivko stálo 4€, víno 12€.

Více fotek najdete v galerii.

Radim | 22. 8. 2013 Čt 20.55 | Cestování, Ostatní | Tisk | 546x

Komentáře k textu

- Formulář pro nový komentář

K textu nebyl napsán žádný komentář.

Přidej komentář!

Vlož smajla :-) Vlož smajla :-( Vlož smajla ;-) Vlož smajla :-D Vlož smajla 8-O Vlož smajla 8-) Vlož smajla :-? Vlož smajla :-x Vlož smajla :-P Vlož smajla :-|

Příspěvěk je formátován Texy! syntaxí. Není povoleno HTML, odkazy se převádějí automaticky.
Jakou barvu má Slunce?
Odpověd: