Na léto jsme si s Pipiny naplánovali jeden týden dovolené na Slovensku
v pohoří Malá Fatra. Bylo nám jasné, že to s dětmi na žádné dlouhé
túry nebude, ale lákal nás aspoň ten pohled na hory všude kolem. Nakonec
jsme toho zvládli docela dost i vzhledem k tomu, že Ondra v sobotu večer
před odjezdem šlápl v Plumlově u Žraloka na včelu a chodidlo mu oteklo
do sloních rozměrů, a Verču pár prvních dní trápil kašel a rýma.
Neděle – příjezd a večerní procházka na rozhlednu

V neděli jsme se na pohodu
sbalili a v 10 hodin jsme vyjížděli. Raďa nám naplánoval ještě
zastávku v Ostravici. Chtěl se zde podívat na
výstavu beskydských umělců
v hotelu Freud. Zajímala ho především díla malíře a řezbáře
Jana Satiny. V místní restauraci
jsme se rovnou i naobědvali, děti si pohrály na hřišti a pokračovali jsme
dál. V 15 hodin jsme dojeli do cíle. Iva s rodinkou už byla na místě a
vybalovala. K večeru mě Raďa vytáhl na malou procházku na rozhlednu
Terchovske
srdce. Šli jsme rovnou od chaty přes les a louku a za 20 minut jsme tam
byli. Zpátky jsem měla trošku strach z medvědů, dívala jsem se za každý
strom a keř, jestli tam náhodou nějaký méďa nečíhá. Přečetla jsem si,
že v případě setkání s medvědem se má zůstat stát na místě, mluvit
klidným hlubším hlasem a počkat, až se vzdálí. Kdyby na nás medvěd
z nějakého důvodu zaútočil, máme prý ze sebe dělat mrtvého, lehnout si
obličejem k zemi a rukama si chránit šíji. Medvěd si nás prý jen
očichá a jakmile vycítí, že pro něj nepředstavujeme nebezpečí,
většinou odejde. No snad to v praxi nikdy nezažiji.
Pondělí – Jánošíkovy Diery
Pondělní výlet do Dier se konal beze mě a Verunky, kterou trápila rýma a
kašel. Byla úplně marná, odpoledne dokonce 3 hodiny spala.
Tento výlet popsal Raďa: Auto jsme nechali za 3 eura na parkovišti
Biely Potok a vyrazili po modré turistické značce. Na Podžiaru jsme doplnili
tekutiny a posvačili. Někteří experti (Ondra a Jája) si museli šáhnout na
elektrický plot ohraničující malé stádo oveček i přes upozornění, že
to není dobrý nápad. Dále jsme pokračovali na Horné diery až k rozcestí
Pod Pálenicou. Někde uprostřed jsme viděli koupající se velrybu aneb
Vlastíka, jak se nahý koupe v tůni

. A udělal to jen za deset piv, hoho! Cesta dolů po zelené
byla docela náročná a prudká. Ondra i Jája toho začínali mít dost. Na
Podžiaru jsme opět dali pivko a snědli zbylé koláčky – a nikdo už
neříkal, že to není dobré. Cestou dolů se tatínkové změnili
v koníčky „hyjé hyjé“, protože naše ratolesti sotva pletly nohama.
Ondra byl tak marný, že sotva jsem ho dal do auta a zabouchl dveře, tak v tu
chvíli spal.
Diery se nám líbily, hlavně ty úzké chodníky a žebříky nad
padající vodou. Trochu jsme se báli o Ondru a Jáju, kteří to šlapali po
svých, ale vše jsme zvládnuli a dětem se tam líbilo.
Úterý – Hřebenovka z Vrátnej doliny
V úterý jsme chtěli využít pěkného počasí a vyrazili jsme na hřebeny.
Sice předpověď hlásila i bouřky, ale věřili jsme, že se nás to týkat
nebude. Auto jsme nechali na konci Vrátnej doliny a v 9:30 vyjeli osmimístnou
kabinkovou lanovkou nahoru pod Snilovské sedlo. Za pár minut jsme tak zdolali
750metrové převýšení. Nějak nám však nedošlo, že tento výškový
rozdíl budeme muset i sejít pak dolů. Nahoře docela dost foukalo, a tak
jsme na sebe navlékli bundy a čepice. Raďovi tento silný vítr odfoukl
kšiltovku – to byla tragédie, o které se pak celou cestu mluvilo

Vydali jsme se po
červené značce na Chleb a Hromové. V dálce bylo vidět rychle se
blížící bouřkové mraky. Raďa nás hnal dopředu, nikde nechtěl
zastavovat. Kousek před Poludňovým grúněm nás zahalil mrak a začalo
kapat. Odbočili jsme dolů na žlutou značku. Sešup to byl prudký, nebyla to
žádná sranda. Navíc se rozpršelo a bláto a tráva začaly klouzat. Na
chvíli jsme se schovali v lese, ale pak jsme se rozhodli, že nemá smysl
vyčkávat, že to může trvat i docela dlouho. V dešti jsme došli
k chatě Na Grúni. Škoda toho počasí, venku kolem chaty to vypadalo
pěkně, hřiště, posezení, tak snad někdy příště. Ani jsme se zde
nezastavovali a pokračovali dál po žluté zpět k autu. Děti jsme už
střídavě museli nést za krkem, kameny klouzaly a cesta to byla už opravdu
dlouhá a náročná. Dole u auta svítilo sluníčko a vůbec nic
nenaznačovalo, že na hřebenech panuje takový nečas.
Středa – Terchová, socha Jánošíka
Na středu jsme si naplánovali oddechový den a vyrazili jsme jen do centra
Terchové. Nejdřív jsme vyšplhali k soše lidového hrdiny a zbojníka
Juraje Jánošíka, nejslavnějšího rodáka z Terchové.
Socha
je 7,5 m vysoká a je vyrobená z ocelového plechu. Pak jsme pokračovali
kolem místního aquaparku k resortu Drevenice Terchová. Cestou nás zaujala
nově vybudovaná naučná stezka – Medvedí chodník. U penzionu Vršky
jsme si udělali přestávku – děti využili dětské hřiště a Raďa si
šel do místního domácího
pivovaru
Vršky koupit dvoulitrovou flašku se zlatavým mokem. Na oběd jsme zašli
do
Jánošíkovy koliby a dali si
zde tradiční halušky, střapáčky a pirohy.
Čtvrtek – dětská herna v Žilině
Čtvrteční den byl už od rána pěkně upršený. Na vycházku to nevypadalo,
a tak jsem vymyslela, že bychom děti mohli vytáhnout do nějaké herny.
Zamířili jsme do Žiliny do „světa opičinek“ –
zábavního centra Kongo. Na děti
tady čekala multifunkční prolízačka, skluzavky, trampolíny, horolezecká
stěna, nafukovací hrad, různá vozítka a plno dalších her a hraček.
Strávili jsme tu 2 hodinky a bylo opravdu těžké odsud děti odtáhnout

Ty naše opičky by tam
řádily klidně celý den.
Pátek – Stará Bystrice a rozhledna Bobovec

V pátek jsme autem vyrazili
do Staré Bystrice. Naším cílem byla
rozhledna
Bobovec, na kterou jsme došli po žluté značce. Krpál nahoru to byl
docela strmý, samé serpentinky. Za odměnu ale děti na rozhledně našly
nějaké sladkosti. Po svačince jsme pokračovali dál po žluté a delší
okružní cestou jsme došli zpět do Staré Bystrice. Na náměstí jsme si
prohlédli
Slovenský
orloj. Jde o největší dřevěnou sochu a také první orloj na celém
Slovensku. V místní hospůdce jsme si dali oběd, chvíli si pohráli na
hřišti a jeli do chaty balit.
Ubytování
Ubytování jsme hledali v Terchové, která se nám zdála nejlepším
východiskem na naše výlety. Nakonec jsme vybrali krásnou dřevěnici (
Chata Danka 2) na polosamotě
u lesa, v osadě Ivanovci, 1 km od Terchové. Byla to perfektní volba, jak
už díky výše zmíněným výhledům na hory, tak díky zahradě
s trampolínou, houpačkami a skluzavkou. V přízemí chaty se nacházela
kuchyně s obývákem, WC a koupelna a nahoře v patře 3 ložnice s celkem
8 lůžky. K dispozici byl venku ještě krytý přístřešek s posezením a
další altánek s grilem.
Více fotek najdete v galerii
zde.