Halda u Heusden-Zolder a Domein Bovy

Moje oblíbená stránka o belgickém počasí meteo.be mi v sobotu předpověděla, že bude svítit sluníčko. Po chvilce přemýšlení o nějaké blízké procházce jsme se rozhodli pro haldu u městečka Heusden-Zolder kousek nad Hasseltem.

Je to poslední veřejně přístupná halda po těžbě černého uhlí, kde jsme ještě nebyli. Po snídani jsme se sbalili a vyrazili. Čekalo nás však velké překvapení v podobě změny počasí kousek za Genkem – sluníčko se drze skrylo za mraky, které tam neměly být. Po celou dobu bylo zamračeno, a když jsme se vraceli, tak magicky u nás bylo jak na potvoru opět krásně.

Pod kopcem je malé parkoviště a procházka na oba blízké vrcholy haldy činí zhruba 2,5 kilometru. Výhledy byly docela pěkné (tentokrát jsme si nezapomněli vzít dalekohled).

Jedna skutečnost nás však docela rozladila – zhruba kolem jedné se z okolí začal vyluzovat typický islámský zpěv z mešity volající k modlitbě. Překvapilo nás, že to bylo docela hlasité a naše představy o klidném bydlení na belgickém venkově a pohodové odpolední siestě vzaly za své. V tu chvíli nás napadlo, že by se možná mohli svolávat nějakým jiným způsobem, aniž by rušili ostatní lidi? Co třeba internet nebo vysílačky? 

Vzhledem k tomu, že se nám procházka zdála krátká, tak jsme se ještě zajeli mrknout na Domein Bovy. Procházka to byla ještě kratší. Tvořil ji cca 1,5 kilometrový okruh vedený ptáčkem ledňáčkem. Asi jediné, co se mi tam líbilo, byl dlouhá dřevěná lávka přes rybníky. Stezka byla jinak hodně zchátralá, prý čekající na opravu během letošního jara.

Jak jsem už psal, když jsme přijeli domů, tak krásně svítilo sluníčko a bylo teplo. Děcka ještě blbla venku na zahradě, ale mě s Marťou se však ven už nechtělo.