Horní Lipová

Na druhý srpnový týden se naší bandě podařilo zarezervovat celý penzion U Rybníčku v Horní Lipové. Moje malé přispění bylo v podobě žádosti z minulého roku vyrazit do Jeseníků. Zbytek zorganizovala Iva a její babinec :-). Výběr penzionu byl výtečný. Pokoje nebyly bůhvíjak velké, ale vše bylo novější a čistě udržované. V přízemí byla velká kuchyň počítající s vícero kuchtičkama a veliká společenská místnost/jídelna. Venku to bylo také fajn, z jedné strany byl potok Staříč a z druhé dětské hřiště, hřiště na plážový volejbal a za barákem ohniště, krb a gril. Počasí bylo po celou dobu fajn a tak jsme si to v Jeseníkách v okruhů přátel užili.
obrazek obrazek

Naše rodinka „vyfasovala“ pokoj Podzimní, který nám na těch pár dní naprosto vyhovoval. Večer jsme stejně seděli ve společenské místnosti, takže ani nebylo potřeba mít děti v odděleném pokojíku.

Celkem nás bylo úctyhodných 29 a z toho víc jak půlka dětí. Z těchto počtů je jasné, že bylo o zábavu postaráno jak během dne, tak i večer a v některých případech i v noci.

Neděle – příjezd

Neděle je docela neobvyklý nástup na dovolenou, ale vůbec nám to nevadilo. Cestu jsme si zpestřili obědem v Pivovarské restauraci v Hanušovicích, kde se nám moc líbilo a jídlo bylo též fajn. O pivě ani nemluvím :-). Odpoledne probíhalo ubytovávání se v pokojích a v našem případě vítání se po roce se všemi. K večeru jsme se všichni vydali k Lesnímu baru, který je tady tak známý, že tam chodí davy lidí (doslova neuvěřitelné). Dali jsme pár lahváčů a limonád. Někteří si opekli špekáčky na ohni a my s Marťou jsme se olizovali až za ušima z výborných Staroměstských máslových trubiček.
IMG_20180805_180340-nahled

Pondělí – výšlap na Zlatý Chlum

Je těžké domluvit nějaký společný výlet, a ještě těžší vymyslet takový, který se zavděčí i těm nejmenším v kočárcích. Myslím, že se nám to docela podařilo, i když jsme jak „masňáci“ vyjeli až k Čertovým kamenům a tím pádem blízko k našemu hlavnímu cíli, tj. rozhledně na Zlatém Chlumu. Já jsem tam už byl párkrát, ale o nějakých Čertových kamenech jsem vůbec nevěděl, a tak mě výhled z nich nadchl.
obrazek obrazek obrazek
Cesta od parkoviště nahoru po modré na rozhlednu byla nekonečná, hlavně po včerejším ponocování a popíjení. Děcka cestou blbla a naši experti se málem zabili :-(. V jednu nečekanou chvíli Ondra švihl klackem a ejhle, ona tam zrovna byla Verčina hlava. Takže ta dostala přímo do čela takovou ránu až to zadunělo. Řvali všichni, ta bolestí, ten druhý, protože nevěděl, co se stalo a všichni kolem nich, protože se nezmohli na nic lepšího. Nahoře už bylo fajn :-). Rozhled byl pěkný, pivko studené a počasí výborné. Abychom si trasu trochu prodloužili a nešli po stejné cestě zpět, tak jsme se ještě stavili na kafe na Křížovém vrchu. Poté jsme okruh dokončili po zelené a chvíli po silnici až k autu.
obrazek obrazek obrazek
Jednu věc musím zmínit. Tou bylo opravdu velké množství různých kapesníků, vlhčených ubrousků a toaleťáků po cestě na rozhlednu. Přišlo mi to jako jít jedním obrovským záchodem. Hrůza. Chápu, že to na někoho může příjít, ale rozhodně nepoužívám vlhčené ubrousky a svoji hromádku zahrabu a nejlépe zakryju velkým kamenem či klackama.

Úterý – výlet údolím Bílé Opavy

Na úterý jsme naplánovali výlet údolím Bílé Opavy. Ze začátku jsme trochu bojovali s cestami, protože byla uzavřená silnice z Videl přímo do Karlovy Studánky, a dále pak se zaparkováním. Počasí bylo ukázkové, a tak na hory vyrazila spousta lidí. My s našimi caparty nejsme „pořádní horalové“, protože ti vyráží na hory ještě před svítáním, takže příjezd po desáté hodině také k dílu trochu přidal. Nakonec jsme nechali auta na Hvězdě.

Cesta údolím Bílé Opavy byla fajn. Bohužel Verča chytla nějaký bacil, takže byla naprosto marná a výlet si vůbec neužila (měli jsme ji nechat doma). Někde uprostřed, Iva, Vlastík a Marťa zachraňovali nějakého pána, který zkolaboval. Výsledkem bylo, že chlapi šli s děckama dál a holky zůstaly u něj dokud nepřišel někdo z horské služby. Nahoře na Ovčárně jsme si dali pozdní oběd a kyvadlem sjeli dolů k autům.
IMG_20180807_134646-nahled

Odkazy na mapy:

Středa – odpočinek

Dnešní den máme odpočinek. Chceme, aby se Verča trochu vykurýrovala z toho moribundusu, abychom mohli zase s ostatními na nějaký výlet. Já jsem si šel ráno zaběhat, a nakonec jsme si to vyběhl až na Smrk a dolů kolem horního a dolního Lesního baru. Na oběd jsme zašli do trochu „hogo fogo“ restaurace Penzion Kovárna. Odpoledne jsme zevlovali a čekali na ostatní až se vrátí z výletů.

Čtvrtek – výlet z Ramzové na Červenohorské sedlo

Verče včerejší odpočinek pomohl, takže jsme se mohli tento den vydat s ostatními na horskou túru. Po dlouhém rozmýšlení jak to celé zorganizovat jsme vymysleli a zrealizovali následující:

  • autem jsme sjeli do Jeseníku a zaparkovali jsme kousek od vlakového nádraží
  • sedli jsme na vlak a dojeli na Ramzovou
  • z Ramzové jsme vyjeli lanovkou na Šerák, kde jsme v chatě Jiřího na Šeráku poobědvali
  • po červené turistické značce jsme došli na Červenohorské sedlo (naše rodinka si to prodloužila o odbočku na Vozku)
  • z Červenohorského sedla jsme sjeli autobusem do Jeseníku
  • chlapi zašli pro auta a vyzvedli ženské a děti na autobusáku
Jedním z nejdůležitějším prvkem celého výletu byl ten vlak. Proto jsme to tak komplikovaně řešili s autem v Jeseníku. Nevěděli jsme, kdy přesně přijedeme a nechtěli jsme tam po celém dni čekat na nějaký spoj do Horní Lipové. Výlet se náramně vydařil, děti jsme pořádně unavili a sebe také (nějak stárneme). Počasí bylo ukázkové.
obrazek obrazek obrazek obrazek obrazek

Odkazy na mapy:

Pátek – procházka Lázněmi Jeseník

Tento den byl opět ve znamení pohody. Sedli jsme do auta a strávili pár hodin v Lázních Jeseník. Prošli jsme si pár pramenů, smočili jsme ruce, nohy v pár korýtkách a tím vyzkoušeli léčebné procedury. Kousek od minigolfu jsme si prošli dětskou naučnou stezku, kde jsme mohli poznávat byliny podle vůně či ztratit se v labyrintu. Marťa chtěla zkusit vyhlášenou kavárnu Sofii, takže jsme si dali pár zákusků a zmrzku. Mě osobně se velmi líbila Ripperova promenáda, která byla pěkně upravená a lemovaly ji krásné stromy. Před odjezdem jsme ještě vylezli na Jižní svah, abychom se mohli mrknout na Kamenné mohyly.
obrazek obrazek obrazek obrazek obrazek
Cestou zpět do penzionu jsem se nechal vysadit v Horní Lipové na odbočce k penzionu. Na rohu se nachází hospůdka Na Růžku, kde podle cedule měli nabízet domácí borůvkové knedlíky (byly nám doporučené). Dal jsem čtyři kousky, zapil je dvěma pivky a byl spokojený jako blecha :-).

Sobota – výlet údolím ztracených štol

Předposlední den našeho Jesenického pobytu jsme si vymysleli výlet do Zlatorudných mlýnů, které se nachází u Zlatých Hor. Tentokrát jsme příjezd nepodcenili a v poklidu zaparkovali na menším parkovišti. Vedeni Marťou jsme vyrazili po okruhu naučné stezky Údolím ztracených štol. Dětem i nám se tam líbilo. Jako z prvních zastavení bylo „místo, kde voda teče do kopce …“, kde se naši experti už nenechali překecat o zjevném, tj. že ta voda opravdu teče do kopce :-). Pokračovali jsme dál kolem celého náhonu, a poté dolů až k mlýnům. Na prohlídku jsme nešli, protože jsme neměli vstupenky, a tak děti alespoň chvíli rýžovali zlato a já měl alespoň čas si přečít naučné cedule. Ve vstupní části areálu jsme si dali kafe a medovník a nechali děcka blbnout na dětském hřišti.
obrazek obrazek

Když už jsme byli tak daleko, tak jsme si stanovili i další cíl, tj. rozhlednu na Biskupské kupě. Nejdřív jsme však museli vyřešit naše prázdná břicha. Zajeli jsme tudíž do centra Zlatých Hor, kde se nám líbila restaurace U Radnice, bohužel jsme tam přišli v době, kdy měli naprosto plno. Chvíli jsme pokukovali po dalších restauracích a hospodách v centru, ale nakonec jsme skončili v restauraci Praděd, na který jsme viděli reklamu u cesty. Jídlo nebylo špatné, ale přišlo nám slané a pořád nám bylo líto, že U Radnice měli plno.

Nevím, co to je za nápad chodit po horách s plným břichem, ale plán je plán. Takže jsme vyjeli autem na Petrovy boudy a pěšky šli na Biskupskou kupu, což je zhruba kilometr a něco do kopce. Rozhledna na Biskupské kupě je nově zrekonstruovaná, jen je škoda, že tam výhled hatí rozestavěná barabizna horské chaty. IMG_20180811_170757-nahled

Odkazy na mapy:

Závěr

Myslím, že jsme si dovču v okruhu kamarádů užili všichni, děti i my. Děti měly s kým po celý den blbnout a my „dospěláci“ jsme mohli večer sedět ve společenské místnosti a hrát nějaké hry. Větišnou to bylo Ligreto, ale zahráli jsme i Aktivity nebo náš oblíbený Slovník. Jsem zvědavý, co se vymyslí na příště. Já tentokrát žádné zvláštní požadavky nemám :-).

Radim | 5. 8. 2018 Ne 15.22 | Cestování, Česká republika | Tisk | 4x

Komentáře k textu

- Formulář pro nový komentář

K textu nebyl napsán žádný komentář.

Přidej komentář!

Vlož smajla :-) Vlož smajla :-( Vlož smajla ;-) Vlož smajla :-D Vlož smajla 8-O Vlož smajla 8-) Vlož smajla :-? Vlož smajla :-x Vlož smajla :-P Vlož smajla :-|

Příspěvěk je formátován Texy! syntaxí. Není povoleno HTML, odkazy se převádějí automaticky.
Otáčí se Slunce kolem Země?
Odpověd: