Odlet a Lisabon
Naše dny na Madeiře byly sečteny a v úterý 7. června jsme se vraceli
domů do Haagu. Před půl osmou jsme opustili ubytování ve Village Cabo Girao
a po dálnici dojeli na letiště ve Funchalu. Na letišti vše proběhlo
v pořádku až na oznámení o zpoždění našeho letadla. Výsledkem byl
cca hodinu zpožděný odlet a nestihnutí letadla v Lisabonu. Super! No,
nakonec to nebylo tak hrozné, jak to ze začátku vypadalo. Společnost TAP
nám zarezervovala místa v letu na příští ráno a dostali jsme vouchery na
ubytování v blízkém hotelu. Tím pádem nám prodloužili dovolenou
o jeden den, navíc v Lisabonu, juchů 
.
Letiště Funchal
Na letiště jsme jeli s dostatečným předstihem a určitě se to vyplatilo, protože nad Funchalem jsme málem vletěli do nějaké zácpy. Naštěstí si toho moje navigátorka všimla a odbočili jsme na malou objížďkou. Předávka auta společnosti FunchalEASY proběhla bez problémů a byla otázkou par minut.
Na letišti jsme nakonec strávili více času než jsme původně počítali, takže jsme koukali na přilétávající letadla a hodnotili, jak to kterým pilotům jde (přistávací dráha je docela krátká). Já jsem ještě zavítal do tamního bezcelního obchůdku a koupil ještě nějaké láhve na budoucí „vzpomínku na Madeiru“. Již během odletu jsme věděli, že navazující let v Lisabonu do Amsterdamu asi nestihneme, a tak jsme přemýšleli, jak to s námi dopadne.
Lisabon
Když jsme vystoupili z letadla, tak nám letištní personál potvrdil to,
co jsme již tušili. Po nějaké době jsme dostali vouchery na ubytování
v hotelu SANA Metropolitan. Vzhledem k tomu, že bylo brzo, tak jsme vyrazili
na celé odpoledne do centra Lisabonu. Trochu problém byl s naším
oblečením, protože jsme neměli něco vzdušného na odpolední vedro ve
centru města. Nejhůř na tom byla Marťa (která se do letadla vždy
navleče), a tak skončila s mými kraťasy .
Do centra jsme dojeli metrem ze zastávky Jardim Zoológico, která se nachází od hotelu cca 10 minut pěší chůze. Dojeli jsme až k řece na zastávku Terreiro do Paço, odkud jsme šli už pěšky přes náměstí Praça do Comércio až k hradu Castelo de S. Jorge. Různými uličkami a průchody jsme se dostali zpět do centra, kde jsme si u náměstí Martim Moniz koupili brambůrky a pivo a udělali si pauzu. Pěkné to tam ale nebylo. Všude se válely odpadky (hlavně flašky) různého druhu a scházely se tam podivné existence.
Po dalším proplétání městem jsme se dostali na Avenida da Liberdade, a když jsme jí celou vyšli až nahoru ke kruhovému objezdu, od kterého to začínalo být konečně pěkné a „zelené“, tak jsme vlezli na zastávce Marquês de Pombal do metra a jeli zpět k hotelu.
V době psaní tohoto textu si naše děti vzpomněly, jak to bylo v Lisabonu super. Hlavně ten čtyřhvězdičkový hotel s večeří a snídaní. Obecně však můžu za nás za všechny říci, že nás Lisabon vůbec nenadchl. Hlavní ulice a památky byly OK, ale když jsme zavítali někam bokem, tak na nás dýchla chudoba a špína.
