Výlet na Milešovku a Lovoš

Tento výlet jsem vymyslela já. Milešovka je nejvyšší vrchol Českého středohoří a na Lovoš to bylo po cestě do cílových Lovosic. Zápisky k tomuto výletu píšu téměř až po roce od jeho uskutečnění

V 8:30 jsme odjížděli autobusem z Prahy – Holešovic do vesničky Bořislav. Cesta trvala něco přes hodinku. Bylo krásné počasí, a doufali jsme, že vydrží po celý den.

Z Bořislavi jsme se vydali po žluté značce 2 km do osady Bílka. Kousek odsud vedla na Milešovku nákladní lanová dráha. Ale my jsme museli jít pěšky. Co museli! My jsme přece chtěli! Z Bílky jsme pokračovali po červené značce až na vrchol Milešovky (837 m.n.m.). Byl tu nádherný výhled na další česko-středohorské kopečky. Na vrchu čekalo spoustu lidí na ještě lepší rozhled z rozhledny. Zvonili jsme, čekali jsme, ale dlouho se nikdo neobjevoval. Šli jsme si mezitím koupit turistickou známku a pivko, a taky něco pojíst. Nakonec se obsluha rozhledny objevila a všechny čekající pustila nahoru. Nádhera, ale docela tam foukalo, tak zase hup šup dolů a pokračovat, ať vše stíháme. Dolů jsme scházeli po modré značce – 5 km do Vilemína, kde jsme si v cukrárně dali zákusky . Nabytí energií jsme pokračovali po modré 3 km na zříceninu u Oparna. Ve vesničce Oparno jsme si dali pivko a začali výšlap na Lovoš – po modré, asi 3 km. Nějak nám s Raďou začala váznout komunikace. Šel několik desítek metrů přede mnou a nečekal na mě. Já jsem tam pozorovala koníky a nikam jsem nespěchala. Vyříkali jsme si to až nahoře na Lovoši (570 m.n.m.), odkud byl hezký výhled na všechny strany. Po krátkém usmiřování jsme se vydali na cestu dolů do Lovosic – asi 4 km po zelené. Klesání to bylo hezké. Chvilku jsme si lehli do vysoké trávy a odpočívali. Z Lovosic jsme jeli zpátky do Prahy vlakem.