Jak jsem dělal regál

Přišlo podzimní deštivé a sychravé počasí (zatím jen málokdy), a tak nastal čas zazimovat kolo a přesunout své aktivity někam do tepla. Takže jsme se s Marťou pustili do úprav našeho bytu. Začali jsme světly do obýváku, poličkami do koupelny a jako další na řadě byl konečně regál ve sklepě. Už předtím jsem trochu okukoval všemožné regály v Obi a Hornbachu, ale nějak mě nenadchly. Teprve až Raďa mě přivedl na myšlenku vytvořit si takový regál sám. Říkal: „Zajdeš do Ferony a koupiš L profily na míru, pár šroubů a doma to sešroubuješ. Nakonec si necháš nařezat desky z OSB desky nebo dřevotřísky a máš to.“ Znělo to jednoduše, a tak jsem se do toho pustil. Nakonec cesta k hotovému regálu byla trnitá, až jsem někdy uvažoval a přepočítával ceny nějakých v prodeji, ale z výsledku mám radost .

Na začátek uvedu výhody a nevýhody výroby domácího regálu a koupě někde v Obi viděno mýma očima (to je důležité, někdo zručný a zkušený vytvoří regál jedna dvě  ):

Koupený regál:

• Je potřeba řádně vybírat – v Obi, Hornbachu a podobně mají různé regály od šuntů z tenkého plechu s malou nosností až po pěkné regály, které mají nějaké „chytré“ samoupínací zámky nebo stejně jako já používají šrouby s maticemi.
• Nejvíc se mi líbily regály od firmy Kovona System (Long, Herkules, Praktik), Schulte (R4007–05–02 za 1290Kč).
• Výhodou je rychlá montáž – regál koupím a smontuji a nemusím řešit všechny mé časově náročné problémy (měření, kupování komponent, řezání, vrtání a sestavování).
• Kvalita – regály jsou přesné a většinou s nějakou povrchovou úpravou proti reznutí.
• Nevýhodou může být pro někoho cena a dané rozměry regálu. Samozřejmě, kdo má pěněz na rozhazování, tak si může nechat regál vyrobit přímo na míru (výrobců je na netu spousta).

Ručně vyrobený regál hlavně vezme váš čas a na penězích moc neušetříte. Jedinou výhodou je regál přesně na vaše míry a možná radost z manuální práce pro ty, co sedí celé dny v kanceláři. Následuje posloupnost kroků, kterými jsem prošel při výrobě mých regálů.

• Je potřeba řádně promyslet jak regál postavíte – možností je opravu hodně. Dobrou inspirací může být okouknout např. regály v Hornbachu.
• Pořádně proměřit všechny rozměry a držet se hesla „dvakrát měř a jednou řež“ nebo pak dopadnete jako já, že jsem pak do nekonečna brousil L profily .
• Zajet někam, kde prodávají surové železo (u nás v Olomouci máme Feronu) a nechat si co nejpřesněji nařezat tyče s L profilem. Na svislé tyčky jsem koupil perforovaný L profil 35×35×2 mm a na podélné 30×30×2, tentokrát plný. Plný jsem koupil z toho důvodu, že byl zhruba o 20 Kč levnější na metr. Bylo však potřeba vyvrtat na každém konci díry na šrouby.
• Je potřeba pro ně pak zajet autem.
• Tyče z Ferony byly pěkně mastné od oleje a špinavé, takže jsem pak strávil nejméně 3 hodiny jejich čištěním (měl jsem jich zhruba 60).
• Rozhodl jsem se, že vodorovné tyče vždy na koncích seříznu o 45°, tak aby k sobě pak pěkně přiléhaly. Flexu má taťka na chalupě, tak jsme vzali tyče a jeli na chalupu dělat bordel. Zároveň jsem strávil plno času vyměřením a vyvrtáním děr na každém konci tyčí. Na konci mě to fakt už nebavilo. Překvápko mě čekalo doma, kdy jsem zjistil, že v mnoha případech jsem tyče ořízl málo, a tak jsem je pak musel pilníkem sbrousit. No, byla to fuška a asi jsem pako, že jsem se s tím tak nimral.
• Po přivezení jsem začal stavět výsledné regály. Před tím je však potřeba trochu sbrousit ostré hrany a smést železné piliny od řezání flexou. Pak přišlo nemilé překvapení, protože jeden regál mi tak tak vlezl mezi dvě stěny. Takže pilníkuji a trochu předělávám díry (opět pilníkem) jak magor.
• Po pár hodinách práce mám první regál, a to jsem si myslel, že to bude šup šup. Opravdu záleží na přesnosti, obvzláště když si změříte a necháte vše udělat na milimetry přesně, aby se vám to někde vlezlo. Sestavení regálu byl horor a skládačkou současně – výsledkem je regál, který již nikdo asi z prostoru mezi dvěmi stěnami neoddělá, tak je tam napasovaný . Další regály už jsem měl spočítány lépe, ale i tak v jednom místě to bylo na milimetry a odřenou omítku zdi.
• Následovalo uklízení, a to hlavně železných pilin.
• Poté jsem vše proměřil, porovnal s původními propočty a mohlo se jet do Hornbachu pro desky. Vybral jsem nejlevnější variantu, a to OSB desky tloušťky 12 mm (myslím, že to na běžné domácí použití stačí). Jednu polici jsem vždy udělal ze dvou dílů, protože bych ji tam vcelku nikdy nedal.
• Doma došlo téměr k finálnímu dokončení regálu položením desek na připravenou železnou konstrukci regálu. Ale ouha, některé mi tam nešly dát . Marťa sice trochu s jízlivým úsměvem kroutila hlavou, ale mě už takové věci nepřekvapovaly. Problém byl s tím, jak jsem regál různě sbrousil a posunul díry, tak ne všude byly stejně dlouhé rozměry regálu. Při finálním měření jsem namátkově změřil pár tyčí a když vycházely zhruba všechny stejně, tak jsem vzal nejmenší rozměr a nasekal všechny kusy stejně . Problém se vyřešil docela rychle (dřevo není železo), a to ořezáním a sbroušením pár desek v krajích, kde přiléhaly k L profilům.
• Tááák. Hotovo.

Celkové nákupy a náklady (musel jsem koupit i nějaké nářadí):

• kotouč na flexu: 27 Kč
• šrouby (vybral jsem 8/16 mm): 122 Kč (106 Kč/kg)
• matice: 39 Kč (79 Kč/kg)
• podložky: 20 Kč (115 Kč/kg)
• vrták 8 mm: 33 Kč
• rukavice: 37 Kč
• klíč na šrouby (jsou potřeba dva): 44 Kč/kus
• pilník půlkulatý 250/1: 168 Kč
• pilník kruhový 200/2: 84 Kč
• ocel L ohybaná 30/2: 1225 Kč (28,5 Kč/kg)
• ocel L děrovaná 35/35/2: 1081 Kč (47 Kč/kg)
• úprava materiálu = 1řez za 6,5 Kč: 442 Kč
• desky z OSB desky o tloušce 12 mm: 1210 Kč (129,92/m2)

Celkem to vychází zhruba 4150 Kč za materiál a 400 za nářadí. Čas počítat nebudu .

Závěrem musím říci, že regál vypadá dobře, je bytelný a hlavně je tak velký, jak jsem chtěl. Připadá mi, že jsem se s tím moc piplal a trápil, že existovaly jednodušší cesty výroby regálu. Nejspíš by nejeden zkušený řemeslník a praktik nad mým počínám kroutil hlavou, ale i tak jsme se rozhodl, že můj postup na naše stránky dám – snad to někomu pomůže. Sem tam mi však prolítne otázka, zda to vše za tu námahu stálo a zda nebylo lepší koupit pár regálů s tím, že nebudou v těch ideálních velikostech.