Totes Gebirge 2011

Konečně je srpen a to znamená, že jedeme do Alp na hory. Ve složení já, Kozi, Poki a Robert jsme se tentokrát domluvili na Totes Gebirge a vylezení pár ferrat. Ze záčátku jsme uvažovali také o vylezení na Traunstein, ale pak jsme se rozhodli, že ferraty v Totes Gebirge nám úplně stačí.

Trochu nestandardně hodím na začátek odkazy, které jsme společně naházeli do tuny mailů:

vrcholky

• Traunstein – hora nad jezerem
• STENLY.cz – Traunstein
• Grosser Priel: Climbing, Hiking …
• Grosser Priel – výstup na Grosser Priel

ferraty

• Grosser Priel – Bert-Rinesch Klettersteig
• Schermberg Klettersteig Tassilo

chalupy

• Welser Hütte
• Prielschutzhaus (další link)
• Pühringer Hütte (další link)

sobota – 27.8.2011

Nyní k průběhu celé akce. Ráno jsme ve Strančicích vstali před šestou hodinou a vyrazili směrem na Almsee. Cesta proběhla v pohodě s přestávkou v Českých Budějovicích, kde si závisláci skočili do McDonaldu a my s Raďou se dostali poprvé v životě na otvíračku to supermarketu (málem ale Raďu předběhl místní důchodce . Po příjezdu k Almsee jsme se přebalili a začalo mrholit a později i pršet. Prošli jsme kolem celého jezera dolů až k Habernau, a poté normální cestou k Almtaler Hausu. Dali jsme tam pivko a nějaké jídlo (na konci celé akce jsme se tam stavili na oběd – moooc dobře tam vaří). V této části nám už solidně pršelo a jakmile jsme vystoupili milióny serpentin, nahoře kousek od Welser Hütte už sněžilo. A to byl předchozí den nejteplejším dnem roku . Ubytovali jsme se a šli do restaurace na nějaké jídlo. Během jídla se hnusná fronta přehnala a ukázalo se sluníčko, takže jsme vždy vyběhli do toho mrazu a chvíli fotili. Spali jsem v lager zimmeru, který byl super velký, a platili jsme cca 12 E. Chalupa se nám líbila, ale jídlo nebylo nic moc.

něděle – 28.8.2011

Následujcí den byl naším hlavním cílem vrcholek Schermbergu s ferratou Tassilo a sestupem na Prielschutzhaus. Nástup na ferratu byl kousek za chalupou a ferratta byla krásně nová a šlo se po ní dobře. Nahoře jsem vytáhl skoro celou štryclu chleba a všichni přítomní se mi smáli . Sestup na Prielschutzhaus byl zdlouhavý a únavný, navíc bez vetších zásob vody, takže dole u chaty jsme všichni měli pěkný knedlík v krku. Zapoměl jsem zmít počasí – bylo krásně azuro a trochu jsme se spálili.

pondělí – 29.8.2011

Třetí den jsme šli na vrcholek Grosser Priel po ferratě Bert-Rinesch. Během nástupu jsem se vsadil s Pokim, že vylezu zbytek k ferratě v pláštěnce  – bylo nádherné počasí a už ráno bylo krásně teplo. Výhrou byla zaplacený pobyt na chalupě Prielschutzhaus. Viděl jsem v sázce jednoduchou výhru, a tak jsem šel do toho. Nahoře jsem byl trochu víc zpocený, ale Poki nevypadal o moc líp . Výstup po ferratě nám dal docela zabrat. Hlavně v některých úsecích dostávaly naše ruce docela zabrat. Bylo to však super. Nahoře jsme dali pozdní oběd a téměř bez vody se vydali na chalupu Pühringer Hütte. Pod Grosser Prielem jsme překřížili včerejší cestu a ponořili se do mraků, ze kterých jsme se vynořili až následující den. Chalupa byla super, spali jsme v pokojíku přímo nad centrálou, takže jsme dostali slevu . Na večeři jsme dali pár pivek a výborné jídlo, mňam.

úterý – 30.8.2011

Poslední den jsme z chalupy sešli k autu u Almsee a vzhledem k tomu, že jsme měli plno času a hlad, tak jsme autem zajeli na jídlo na Almtaler Haus. Cesta zpět do republiky byla v pohodě, já jsem navíc oproti klukům nasedl v Tuklatech na vlak a valil do Olomouce.

Co říci závěrem? Letošní Alpy se vydařily na jedničku. Na dva hlavní výstupy jsme měli ukázkové počasí, ferraty byly tak akorát na naši úroveň a jako obvykle jsme si pochutnali na místních specialitách. Nejvíc nás překvapil masový štrůdl v polévce na Almtaler Hausu – bylo to fakt dobré. Chalupy a ubytování bylo taky fajn – ceny se pohybovaly od 12 – 18 Euro. Na Prielschutzhausu nás dali do pokojíku s dalšími asi deseti lidmi a jeden Polák nechutně chrápal – trochu tragédie . Velkým problémem byl nedostatek vody – nechtělo se nám na ferraty tahat hektolitry vody a v následujících sestupech na chaty nám vždy chyběla. V horách jsme viděli plno kamzíků, klidně i na vzdálenost, co by kamenem dohodil – bohužel jsem žádného nevyfotil, protože mi je kluci vždy vyplašili .

Více fotografií najdete v galerii.

Odkazy na mapy: