Čtrnáct dní v Karlových Varech

Ke konci května jsem vyrazil do Karlových Varů na čtrnáct dní sportovat, válet šunky a odpočinout si od holek . Auto jsem nechal doma, a tak cesta tam z Olomouce byla trochu martýrium, ale stálo to za to. Pobyt v Karlových Varech byl úžasný. Jídlo, ubytování, počasí a sportovně-kulturní vyžití byly prostě super. Za celých čtrnáct dní jsem toho stihl docela hodně a měl snad jen jeden den odpočinkový a to jen napůl, protože jsem si šel večer zaběhat. V okolí je plno zajímavých míst, kam zajít nebo zajet na kole. Kolem Karlových Varů jsou lázeňské lesy prošpikované miliardami různých pěšinek, výhledů a studánek. Ve vzdálenějším okolí je možné vyjíždět na cyklotůry do Slavkovského lesa nebo do Krušných hor. Navíc je v těchto místech už splavitelná řeka Ohře, takže jsem byl dvakrát i na vodě. Když člověk pominul rusáky v adidaskách a spousty turistů, tak město s prameny bylo taky fajn. Přišlo mi, že se v Karlových Varech trochu zastavil čas – plno staveb a míst bylo neudržovaných a zdevastovaných a některé budovy jako hotel Thermal se tam jaksi nehodily,…

Statistika

• Počet kilometrů ujetých na kole: 543 km (převýšení 9 100 metrů)
• Počet vodáckých výletů: 2 (Loket – Karlovy Vary, Velichov – Pernštejn)
• Počet běhů: 2 (jeden běh na Aberg a druhý na Goethovu rozhlednu)

První den – pondělí 21. května

Po celodenním sezení ve vlaku mě Tandy přemluvil na cyklovyjížďku do nákupní zóny Varyáda. Tak jo, kývl jsem. Když to musí být, ale dal jsem si podmínku, že musíme minimálně jet pře Dianu. To ještě Tandy netušil, že vyhlídka Karla IV a rozhledna Diana jsou pěkné rozhledny nad Karlovými Vary. Nakonec to nahoru ani tak nebolelo, protože jsme stoupali po pěkných lázeňských cestičkách.

Odkazy na mapy:

Druhý den – úterý

Tento den jsem se připojili k programu pořádanému hotelových personálem – Roman a spol. Cíl byl definován ve Svatošských skalách. Co však nebylo prozřetelně řečeno, byla trasa. Takže se nás sešla docela kupa a někteří byli opravdu překvapeni, když museli funět do kopce na Dianu . V restauraci u Svatošských skal bylo příjemně, dali jsme pivko a koukli se představení u bazénku se pstruhy a jedním jeseterem. Údolí Ohře je v těchto místech malebné a navíc jej protíná cyklostezka z Varů do Lokti. K večeru jsem se šel ještě proběhnout a byl z toho běh až k rozhledně na vrchu Aberg – docela jsem si mákl.

Odkazy na mapy:

Třetí den – středa

Opět jsme využili programu a vydali se s celou bandou do Jáchymova, kde jsme navštívili místní hornické muzeum, prošli se radonovou stezkou a nakonec se u dolu Eduard svezli na lanové skluzavce. Mě se docela líbilo v muzeu, kde kromě historických záležitostí popisovali i události z doby relativní blízké. A to pracovní tábory pro vězně komunismu, kteří v Jáchymově za nelidských podmínek těžili uranovou rudu. Domluvili jsme se s Tandym, že nazpět pojedeme na kolech, a tak jsme po pár sklouznutích vytáhli z autobusu kola a vyrazili. Nejdřív však na Klínovec, a poté teprve směrem dolů. Kousek nad Ostrovem jsem Tandymu řekl, že je ještě brzo a že bychom mohli ještě jednou vyjet někde nahoru. Takže jsme v malé vísce Hluboký odbočili doprava nahoru do lesa směrem na osadu Oldříš – za chvíli se cesta změnila v pěšinu, která se ztratila v lese, takže jsme chvílemi tahali kola v rukách. Nakonec jsme vyjeli až na vrch Plešivec, kde jsme dali pivko a valili už dolů, tak abychom stihli večeři. Docela se mi líbil sjezd z Plešivce, hlavně spodní část sjezdu do Merklína.

Odkazy na mapy:

Čtvrtý den – čtvrtek

Dnes jsme vyrazili s celou bandou na rafty z Lokti do Karlových Varů – tedy my s Tandym jsme si půjčili pálavu, aby byla větší sranda. Vody bylo docela málo, ale šlo to. Párkrát jsme se zastavili na pivko a skončili u Varyády.

Pátý den – pátek

První den, kdy jedeme podle svého programu, protože hotel pořádá začátky golfu, což nám moc nevonělo. Dopoledne jsme strávili ozařováním se před počítačem a po brzkém obědu jsme vyrazili kolem Ohře směrem Loket. Projeli jsme již zmíněným pěkným údolím kolem Svatošských skal. V Lokti jsme si dali pivko v pivovaru Svatý Florian a dále pokračovali po zelené turistické značce na rozhlednu Krudum. Ze začátku to byl pěkný fuňák, prostřední část byla příjemná a závěrečný výstup na Krudum jsme museli tlačit. Pak jsme se různě cestou i necestou plácali přes Slavkovský les a dojeli k jezírku u Kladské. V blízké restauraci jsme dali pivko Chodovar a polévku. Cesta na zpět byla super, protože z Pramenů jsme jeli pořád z kopce. Vrchní pasáž kolem řeky Teplá vedla úzkým údolím samá zatáčka a přejezd vlakové tratě, která s námi vedla souběžně až dolů. Škoda jen, že nám celou cestu foukal protivítr, takže jsme si i z kopce pěkně mákli. Každopádně mě ten čtyřicetikilometrový sjezd fascinoval – prostě žůžo .

Odkazy na mapy:

Šestý den – sobota

Tandy odjel domů a já mám tak dva dny sám pro sebe. V sobotu jsem si naplánoval výjezd prý pěknou serpentinou z Pernštejna na vrcholy Krušných hor, a pak zpět přes německý vrch Fichtelberg.

Nakonec jsem trasu musel v průběhu trochu opravit. Začátek se mi moc líbil, protože jsem jel po červené turistické značce na vrch se Šemnickou skálou, kde byl pěkný výhled. Cesta vedla relativně po vrstevnici po úzkých pěšinách s pěknými výhledy. Z Šemnické vyhlídky jsem sjel téměř dolů k Ohři abych mohl znovu vyjet nahoru na rozhlednu Bučina.

Když jsem sjížděl, tak jsem vyjel málem ve fabrice na Matonku. Bohužel jsem nenašel žádný volně dostupný pramen (byl trochu dál proti proudu), a tak jsem jel dál. Zato jsem však ochutnal minerálku Korunní, kolem které jsem jel na cyklotrase číslo 3001. Cesta do Klášterce na Ohří vedla různě nad údolím a kolem Ohře , rozhodně to nebyla žádná oddechovka z kopce. V Klášterci jsem se zastavil v parku pěkného zámku a dal pozdní oběd. Určitě se to hodilo, protože mě potom už čekal jen výjezd do kopce na vrch Mědník. Podle ukazatelů to mělo být deset kilometrů do kopce, ale uteklo to docela rychle a ani to nebylo tak náročné. Z masívu Krušných hor jsem chtěl po pár kilometrech sjet do Pernštejna a vyjet si to o kus dál znovu po 3005. Tam jsem udělal zásadní změnu v plánu a jedinou rozumnou. Dolů jsem nejel a pokračoval směrem na Klínovec a Fichtelberg. Vrchol Klínovce jsem minul a místo něj si vyjel na německý vrch Fichtelberg, kde byla rozhledna. Cestou zpět do Karlových Varů jsem se stavil ještě na pivko v restauraci Rýžovna a dole v restauraci-soukromém pivovaru U hastrmana.

Odkazy na mapy:

Sedmý den – neděle

Po včerejšku jsem zvažoval zda vůbec sednu na kolo, ale počasí a plánovaná absence oběda mě přesvědčily o opaku. Takže jsem před jedenáctou sedl na vlak i s kolem a dojel do Chebu. Tam jsem bohužel minul nějakou hospůdku s tamním pivem „Zámecké“ a jel na Bismarckovu rozhednu. Dál jsem pokračoval po signálních cestách nahoru a dolů až do Aše, kde jsem měl zamířeno na rozhlednu na Háji. Cesta po signálkách mi dala docela zabrat, protože některé výstupy byl pěkně příkré. Rozhledna Háj a byla super a výhled též. Cestou z rozhledny se mi stala divná věc – předjel mě kluk na skládačce, a poté i malá holka (cca 10 let) s taťkou. Taťku jsem v kopci z Vernéřova dal, ale malou holku ne a toho kluka na skládačce už vůbec ne. Ta malá jela jako by trénovala na Tour de France . Jsem holt ostuda. Na mapě jsem si našel ještě další vyhlídkový bod, a to signální věž na vrchu Stráž. Zajímavé bylo, že v okolí jezdila těžká technika a dělali nějaké kulaté betonové základy – až navrchu mi došlo, že tam budou stavět větrné elektrárny . Ze signálky jsem sjel do Bad Brambach, kde se mi přihodila zajímavá epizoda.

Chtěl jsem si u Wettinského pramenem doplnit bidon, ale paní mi řekla, že nemůžu – trochu jsem nechápavě zalapal po dechu, omluvil se a jel dál (později jsem zjistil, že to možná bude tím, že je to nejsilnější radonový pramen na světě, vhodný k pitné kúře). Reputaci Německa v mých očích trochu spravil pán na rozhledně Kapellenberg, který mi prodal vstupenku i pivko za České koruny a byl moc milý. Cestu jsem místo plánovaného Sokolova (kde jsem si vyhlídl rozhlednu Na Hardu a ještě jednu po cestě na Zeleném vrchu) zakončil v Chebu a byl jsem rád, že jsem stihl pro mě poslední vlak do Karlových Varů, který bral kola. „Zámecké“ jsem opět nestihl .

Odkazy na mapy:

Osmý den – pondělí

Tento den jsem měl odpočinkový – tedy až na večer, kdy jsem se šel před večeří proběhnout na Goethovu rozhlednu a pěkně se zrušil.

Devátý den – úterý

Dopoledne jsme s Tandym opět seděli u počítačů a odpoledne jsem naplánoval krátký třicetikilometrový výlet se zakončením v pivovaru ve Velkém rybníku. Nakonec z této krátké vyjížďky byla devadesáti kilometrová trasa na vršky Krušných hor. Pivo jsme dali, ale stejně jako minule já, jsme dali během půlhodiny dvě rychlá piva a valili dolů do Varů na večeři. Cesta nahoru z Varů byla pěkná – příjemně stoupala kouzelným údolím říčky Rolava, aby nás nahoře dovedla na krásné krušnohorské louky s rašeliništi (už jsme tam s Marťou jednou jeli).

Odkazy na mapy:

Desátý den – středa

Tento den jsme využili vodáckého programu a udělali si necyklistický den. Dnešní etapa vedla z Vojkovic do Perštejna a byla pohodová. Cestou jsme dali pár pivek a spolu se slunkem to patřičně zapůsobilo .

Jedenáctý den – čtvrtek

Podle předpovědi počasí se měl odpoledne ze západu přihnat déšť, a tak jsem nelenil a vydal se sám na krátkou cyklovyjížďku na Vítkův vrch a zříceniny hradů Andělská hora a Hartenštejn. Jako obvykle jsem to trochu neodhadl a cesta se prodloužila na 55 kilometrů, což by nebylo nic hrozného, ale v důsledku toho, jsem nestihl oběd. Naštěstí jsem tam měl Tandyho, který mi oběd vzal na pokoj . Odpoledne jsme ještě naposled vyrazili na kolonádu a chtěli zkusit návštěvu podzemí Vřídla, bohužel jsme přišli pozdě a už další prohlídku nepořádali.

Odkazy na mapy:

Dvanáctý den – pátek

Poslední den našeho pobytu ve Varech. Ráno snídaně a poté úmorná cesta vlakem do Olomouce.