Věž
Eben-Ezer je umístěna
u vesničky Eben-Emael a vždy když jedeme z Riemstu do Visé, tak ji
míjíme. V jedné zatáčce na chvilku probleskne a ukazuje na vrcholu své
roztodivné sochy. Vždy jsme přemítali, co to je, až se jednoho dne Marťa
rozhodla, že to prozkoumáme blíže. Sedli jsme tedy do auta a přesunuli jsme
se vzdušnou čarou asi o 10 kilometrů na jihozápad.
Zaparkovat se dá přímo u věže, kde leží malé zablácené parkoviště.
Nejdřív jsme se rozhodli, že prozkoumáme věž a poté její okolí. Nakonec
jsme byli překvapeni, že věž je vlastně muzeum a umělecké dílo
v jednom, které bylo postaveno Robertem Garcetem. Vstupné bylo pár euro, a
tak jsme vylezli až na vrchol věže, ze kterého byl krásný výhled do
okolí. Po minulém týdnu s haldami sněhu v Ardenách to byl téměř jarní
pohled. Kromě jiných věcí byl Robert Garcet i geolog, a tak v mnoha
místnostech byly ukázky zkamenělin, které vykopal v okolí. Pro
holandsky/francouzky mluvící zde bylo i plno videoprezentací a textů, …
Poté jsme si prošli přilehlý park s různými sochami a skulpturami na
různá témata, převážně o míru, lásce, svobodě, lidskosti a odporu ke
zbraním. Mě osobně se toto moderní umění, které v sobě neslo
převážně symboliku, moc nelíbí. Park jsme proto prošli docela svižně,
vrátili jsme půjčené materiály v angličtině a vyrazili na delší
procházku po zelené turistické značce podél potoka Le Geer a zpět po
hřebeni k autu.
Procházka po zelené
A shrnutí? Opravdu velmi zajímavě strávené odpoledne. Věž a přilehlé
okolí nabízí rozhodně více, než jsme my byli schopni využít. Procházka
byla tak akorát, abychom se provětrali na čerstvém vzduchu a trochu unavili

. A také trochu
zablátili – někteří experti měli bláto snad až za ušima.