Vranov 2008 - Projížďka na Býčí horu

Na první prodloužený víkend v květnu jsme se s Raďou a Ájou domluvili na společné akci – naše chalupa nám bohužel nevyšla, protože tam ještě panoval chaos po přestavbě obýváku, a tak jsme nakonec byli rádi, když Raďa sehnal ubytovnu kousek od Vranovské pláže.

Večer před odjezdem se všichni setkáváme v Olomouci v restauraci u Drápala, kde Raďa s kolegy z práce slavil narozky. Domlouváme se na odjezdu a popíjíme Plzeň . Ráno u nás doma probíhá stěhování národů – naši balí a jedou na chalupu a my se s Marťou připravujeme na Vranov. Jak jsme včera plánovali příjezd do dvou maximálně tří, trochu se nám to vymklo z ruky a přijeli jsme až ve čtyři . Stavovali jsme se v Prostějově pro cyklokalhoty, pak v Plumlově pro Martinino kolo, po cestě do Brna jsme ve Vyškově vysazovali Raďova kolegu a nakonec jsme strávili minimálně dvě hoďky v Brně přidáváním dalších dvou nosičů a poskládáním kol na střechu auta a skvělou pizzou jako oběd. Už když jsme vyjížděli z Brna byli všichni zničení a unavení, já jsem ke konci pěkně vytuhnul . Aby jsme se po příjezdu trochu probudili a hlavně nepromarnili celý den jen dopravou na místo činu, rozhodli jsme se vyrazit na první zahřívací vyjížďku.

Býčí hora

Na začátek musím říct, že všechny trasy plánujeme my s Marťou, protože máme vytisknuté mapy a GPSku Zbytek osazenstva mi moje návrhy většinou komentuje slovy „si se zbláznil, néé?“ .

Už po prvním pohledu na mapu mě zaujala Býčí hora – přemýšlel jsem o nějaké projížďce kousek od Vranova, tak aby byla mimo budoucí výlety – a oblast na jih od Vranova v NP Podyjí byla to pravé. Po rychlé přeměně v cyklisty jsme vyrazili na první tah . Sjíždíme k přehradě a sotva jsme párkrát šlápli, zastavujeme na VZ Dyje, kde si zkoušíme objednat polopenzi na další dny – více v samostatné kapitole . Zase v sedle pokračujeme do Vranova nad Dyjí a vyjíždíme z něj vzhůru po silnici kolem zámku na Šafov – trochu jsme se zadýchali . 

Byl to první z mnoha výjezdů z údolí Dyje až na vrcholky nad řekou. Na Býčí horu jsem se chtěl dostat po silnici odbočující kousek před křižovatkou s cestou vedoucí do Podmyče. Bohužel jsme to nějak nezvládli, a tak jsme odbočili tou druhou vedoucí do Rakouska  – asi se nám víc líbila. Na turistické mapě je tato příjemná cesta navíc lemována modrou turistickou značkou. Po přejetí hranic jsme se dostali do městečka Felling a zjistili jsme, že jsme špatně odbočili. Vracet se nám nechtělo (já jsme všechny přesvědčil, že se opravdu nechtějí vracet), a tak jsme pokračovali dál s tím, že se k nám na Moravu „nějak“ dostaneme. Nakonec jsme se k nám opravdu dostali, ale bylo to docela krkolomné. Doufal jsem, že najdeme nějakou pěknou cestu, ale nakonec jsme jeli po hnusných lesních cestách a jednu chvíli jsme tahali kola i durch lesem. Mapa nám moc nepomohla, protože zůstala na pokoji a GPSka neměla v Rakousku mapové podklady  – prostě sranda. Navíc přesvědčit Áju s Raďou, že se se mnou nemohou ztratit, bylo věru obtížné. Naštěstí jsem je ohromil tím, že po třetí mně dané šanci (už předtím to chtěli 2× otočit po stejné cestě zpět) a slíbených 200 až 300 metrech k naší hranici, jsme se opravdu dostali na vytouženou lesní asfaltou cestu vedoucí kolem hranice. Měl jsem radost, že mi to vyšlo . Terénní vložka se všem nakonec líbila. Po cestě kolem hranice to už byla pohoda. Po chvíli jsme byli na vrcholu a aniž jsme si uvědomili, že to je náš cíl, sjeli jsme o trochu níž k loveckému letohrádku. Dál už jsme jeli po různých lesních cestách (kolem Feliciny studánky) až pod Vranovský zámek a zpět na ubytovnu Husita. Večer jsme zašli na jídlo do restaurace U Převozu.

Odkazy na mapy: