Vranov 2008 - Projížďka na Býčí horu
Na první prodloužený víkend v květnu jsme se s Raďou a Ájou domluvili na společné akci – naše chalupa nám bohužel nevyšla, protože tam ještě panoval chaos po přestavbě obýváku, a tak jsme nakonec byli rádi, když Raďa sehnal ubytovnu kousek od Vranovské pláže.
Večer před odjezdem se všichni setkáváme v Olomouci v restauraci
u Drápala, kde Raďa s kolegy z práce slavil narozky. Domlouváme se na
odjezdu a popíjíme Plzeň . Ráno u nás doma probíhá stěhování národů – naši
balí a jedou na chalupu a my se s Marťou připravujeme na Vranov. Jak jsme
včera plánovali příjezd do dvou maximálně tří, trochu se nám to vymklo
z ruky a přijeli jsme až ve čtyři
. Stavovali jsme se v Prostějově pro cyklokalhoty, pak
v Plumlově pro Martinino kolo, po cestě do Brna jsme ve Vyškově vysazovali
Raďova kolegu a nakonec jsme strávili minimálně dvě hoďky v Brně
přidáváním dalších dvou nosičů a poskládáním kol na střechu auta a
skvělou pizzou jako oběd. Už když jsme vyjížděli z Brna byli všichni
zničení a unavení, já jsem ke konci pěkně vytuhnul
. Aby jsme se po příjezdu
trochu probudili a hlavně nepromarnili celý den jen dopravou na místo činu,
rozhodli jsme se vyrazit na první zahřívací vyjížďku.
Býčí hora
Na začátek musím říct, že všechny trasy plánujeme my s Marťou,
protože máme vytisknuté mapy a GPSku Zbytek osazenstva mi moje návrhy většinou
komentuje slovy „si se zbláznil, néé?“
.
Už po prvním pohledu na mapu mě zaujala Býčí hora – přemýšlel
jsem o nějaké projížďce kousek od Vranova, tak aby byla mimo budoucí
výlety – a oblast na jih od Vranova v NP Podyjí byla to pravé. Po rychlé
přeměně v cyklisty jsme vyrazili na první tah . Sjíždíme
k přehradě a sotva jsme párkrát šlápli, zastavujeme na VZ Dyje, kde si
zkoušíme objednat polopenzi na další dny – více v samostatné kapitole
. Zase v sedle
pokračujeme do Vranova nad Dyjí a vyjíždíme z něj vzhůru po silnici
kolem zámku na Šafov – trochu jsme se zadýchali
.
Byl to první z mnoha výjezdů z údolí Dyje až na vrcholky nad řekou.
Na Býčí horu jsem se chtěl dostat po silnici odbočující kousek před
křižovatkou s cestou vedoucí do Podmyče. Bohužel jsme to nějak
nezvládli, a tak jsme odbočili tou druhou vedoucí do Rakouska – asi se nám víc
líbila. Na turistické mapě je tato příjemná cesta navíc lemována modrou
turistickou značkou. Po přejetí hranic jsme se dostali do městečka Felling
a zjistili jsme, že jsme špatně odbočili. Vracet se nám nechtělo (já jsme
všechny přesvědčil, že se opravdu nechtějí vracet), a tak jsme
pokračovali dál s tím, že se k nám na Moravu „nějak“ dostaneme.
Nakonec jsme se k nám opravdu dostali, ale bylo to docela krkolomné. Doufal
jsem, že najdeme nějakou pěknou cestu, ale nakonec jsme jeli po hnusných
lesních cestách a jednu chvíli jsme tahali kola i durch lesem. Mapa nám moc
nepomohla, protože zůstala na pokoji a GPSka neměla v Rakousku mapové
podklady
– prostě
sranda. Navíc přesvědčit Áju s Raďou, že se se mnou nemohou ztratit,
bylo věru obtížné. Naštěstí jsem je ohromil tím, že po třetí mně
dané šanci (už předtím to chtěli 2× otočit po stejné cestě zpět) a
slíbených 200 až 300 metrech k naší hranici, jsme se opravdu dostali na
vytouženou lesní asfaltou cestu vedoucí kolem hranice. Měl jsem radost, že
mi to vyšlo
.
Terénní vložka se všem nakonec líbila. Po cestě kolem hranice to už byla
pohoda. Po chvíli jsme byli na vrcholu a aniž jsme si uvědomili, že to je
náš cíl, sjeli jsme o trochu níž k loveckému letohrádku. Dál už jsme
jeli po různých lesních cestách (kolem Feliciny studánky) až pod
Vranovský zámek a zpět na ubytovnu Husita. Večer jsme zašli na jídlo do
restaurace U Převozu.
Radim | 1. 5. 2008 Čt 17.05 | Cestování, Česká republika, Cykloturistika | Tisk | 727x