Vranov 2008 - Na Cornštejn a Bítov

Pro poslední den na Vranově jsme si zvolili cyklovýlet směrem na Bítov a Cornštejn. Raďa ještě pořád trochu skuhral o tom, jak ho bolí zadek, ale v celku jsme byli všichni odpočatí a připravení na pěknou vyjížďku. Počasí nebylo úplně ideální, trochu foukalo, bylo zamračeno a vypadalo to na déšť. Vyrazili jsme zase chvíli po desáté.

Frejštejn

Ze začátku jsme jeli stejně jako předchozí dny do Vranova. Nechtěl jsem však dál pokračovat nahoru kolem Vranovského zámku jako první den, a tak jsme po chvíli bloudění vyrazili Junáckým údolím po žluté značce. Jelo se tam příjemně, navíc jsme skoro nahoře objevili pěkný kamenný most s odpočívadlem. Po vyjetí krátkého, ale výživného kopce jsme se dostali na silnici a jeli po ní do Podmyče a dále pak přes Nový a Starý Petřín až do Podhradí nad Dyjí. Tam nás zastihl krátký deštík, který jsme přečkali u rozcestí na autobusové zastávce. Po tomto lijavci jsme se vyšplhali i s koly na zříceninu hradu Frejštejn. Prošli jsme si ji, udělali pár fotek a pokračovali jsme dál.

Cornštejn

Z údolíčka jsme se vydali po zelené značce, kterou jsme opustili až v Oslnovicích. Po cestě jsme přejeli do sousední vesnice Vysočany a z ní dolů k přehradě a na zříceninu hradu Cornštejna. Cestou dolů byl pěkný výhled na Bítov, který jsme však kvůli nedostatku času už nenavštívili. Na Cornštejně jsem už byl před pár lety, ale byl jsem rád, že jsem se vrátil. Je to pěkná zřícenina s pěknými výhledy na okolí. Udělali jsme opět pár fotek, rychle prolezli střed hradu a pokračovali dál – měli jsme už všichni hlad a tak jsme nedočkavě vyhlíželi doporučenou restauraci Na Špici.

Restaurace Na Špici

Po přejetí mostu přes Vranovskou přehradu jsme zabočili doleva a už po směrovkách jsme pokračovali do zdejší vyhlášené restaurace na papu . Restaurace byla ve zvýšeném patře jedné chalupy, obsluhující byl velmi zajímavý (však uvidíte, jestli tam někdy vyrazíte) a jídlo bylo jedním slovem výborné. Já jsem se strašně přejedl a jako třešničku na dortu vyfasoval horké maliny, které mě dorazily. Musím ještě zmínit jejich koláčky, které jsme všichni dostali jako dezert – byly vynikajicí, prostě mňam!

Poté nás už čekala cesta zpět a s naplněnými panděry to šlo z údolí Dyje opravdu těžce. Po příjezdu na ubytovnu jsme se zcivilizovali, sbalili a vyrazili do Brna a my s Marťou ještě dál do Prahy.

Odkazy na mapy: