Výlet do Českého ráje

Dnešní státní svátek chceme oslavit pěkným výletem. Raďa naplánoval procházku v Českém ráji a já jsem mu jeho plán jen trošku upravila, resp. zkrátila. Říkala jsem si, že se nemusíme hnát až do Turnova, ale že bude lepší si vybranou část pěkně prochodit.

Ráno jsme vyjížděli z Prahy autobusem z Florence v 8:15. Bus byl pěkně nacvakaný, nejhorší bylo projet Prahu, pak už cesta docela ubíhala. Vystoupili jsme v Mnichově Hradišti, kde jsme se šli podívat na zámek. Prošli jsme si zámeckou zahradu, koupili pohled a turistickou známku, ale na prohlídku jsme nešli (jednu v 10 hodin jsme prošvihli a další hodinu se nám čekat nechtělo). Aspoň jsme tu tedy na lavičce posvačili a vydali se po červené 5 km na zříceninu skalního hradu Valečov.

Cesta vedla nejprve po silnici, pak po poli a loukách. Stromy nádherně kvetly a všude to vonělo jarem. Nejprve jsme se občerstvili Rohozeckým pivkem a pak jsme ve 12:15 vyrazili na prohlídku hradu (vstupné 25Kč + do sklepení 10 Kč). Dál jsme stále pokračovali po červené asi 3,5 km na Klamornu – další zbytky skalního hradu se čtyřmi světničkami a 5m hlubokou cisternou. Toto místo sloužilo jako hradiště už 3000 let př.n.l. Odsud to bylo už jen kousíček na Drábské světničky – jedná se také o bývalý skalní hrad a kdysi tu také bývalo opevněné staroslovanské hradiště. Ve skalách dodnes zůstaly zbytky 18 světniček buď zcela, nebo částečně vytesaných do pískovcové skály. Nahoru se dá vystoupat po schodech a žebřících. Odměnou nám byla nádherná vyhlídka na Ještěd, Bezděz, Vrch Kozákov a v dálce ještě zasněžené hory. Další zajímavostí po cestě byl Studený průchod – jedná se o 125 m dlouhou soutěsku, která je i v létě ledová. Z informační tabule se také dozvídáme, že na vrcholu stála v roce 1866 dělostřelecká baterie, která ovládala okolí. Pokračujeme dál po kraji skalních masívů až k restauraci na Krásné vyhlídce – tady se oba posilňujeme klobáskou a pivkem ze Svijan. Čas rychle kvapí a my se vydáváme dolů do Příhraz, kde ochutnáváme další místní pivko – tentokrát Klášter. Následoval dlouhý a docela strmý výstup na rozcestí u Věže. Kousek dál jsme trošku bloudili a hledali další zbytky skalního hrádku Hynšta. Z něho se bohužel do současnosti téměř nic nedochovalo. Našli jsme jen jednu světnici vytesanou do skály, která sloužila jako modlitebna a která tedy aspoň na mě působila hodně strašidelně (tmavá místnost a opravdu nebylo vidět, co je uvnitř). Zpátky jsme se vraceli po modré na Krásnou vyhlídku, kde jsme si ještě udělali odbočku na čedičový vrch Mužský, odkud byl také nádherný výhled do kraje na všechny světové strany. Na vrcholu je vojenský památník připomínající prusko-rakouskou válku v r. 1866. Zbývala nám už jen hodinka do odjezdu vlaku, takže jsme museli nasadit docela rychlé tempo. Vraceli jsme se ke Studenému průchodu a odsud už docela strmě dolů po žluté značce na vlakovou zastávku do Březiny. Odsud osobákem do Turnova a rychlíkem do Prahy.

Odkazy na mapy: