Cyklovýlet na Praděd

Tento výlet jsem v rámci tréninku na naši červencovou dovolenou v Černé Hoře navrhla já. Raďa chtěl na kolech vyjet už od chalupy, ale já jsem byla zásadně proti, to už by mi asi moc sil na finální výjezd na Praděd nezbylo. Domluvili jsme se tedy na využití cyklobusu z Janovic na Hvězdu, ale s tím, že zpátky si to prodloužíme přes Kouty nad Desnou, Sobotín a Rabštejn.

Cyklobus odjížděl z Janovic v 9:02 a v 9:50 jsme byli na Hvězdě (lístek pro oba i s kolama stál 94 Kč). Nic jsme neprotahovali, nastavili lehký převod a vyrazili vzhůru do kopce, který je nám důvěrně známý z našich každoročních podzimních závodů v Běhu do vrchu. Musím říct, že na kole je to pro mě mnohem příjemnější. Cestou nás předjeli asi ještě 3 cyklobusy, které jely až na Ovčárnu, ale my jsme o tento nádherný výjezd nechtěli přijít. Počasí bylo příjemné a nikam jsme nespěchali. Na Pradědu jsme udělali vrcholové foto, pokochali se dalekým výhledem do širého kraje a protože tu docela foukalo, tak jsme hned sjeli dolů Švýcárnu.

Tady jsme v bufetu dali pivko a klobásku, oběd Raďa sliboval až dole v Koutech. OK, tak já to snad vydržím Ze Švýcárny jsme vyrazili po zelené přes Kamzík – sjezd byl docela náročný, hodně kamenitý, spíš pro drsné bikery. Od Petrovky ale už vedla krásná asfaltka, která nás dovedla až do Koutů nad Desnou. Po cestě jsme ještě objevili super skály. Silnice na Červenohorské sedlo je uzavřená a tak jsme si užili docela poklidný průjezd až do Maršíkova. Dívali jsme se po nějaké restauraci, ale nic nás nezaujalo. V Maršíkově nás po dlouhém sjezdu čekal kopec, tedy spíš kopeček, nic hrozného ve srovnání s tím, co mělo teprve přijít Překvapil nás tu nádherný dřevěný kostelík (a zrovna v něm byla svatba). V Sobotíně jsme konečně zakotvili v jedné hospůdce na jídlo, ale k mému velkému zklamání tu nevařili. Dali jsme aspoň pivo a kofolu, ale už jsem začínala být trošku nepříjemná. Raďa bez jídla vydrží klidně celý den, ale já potřebuju zásoby průběžně doplňovat! No nic, tak rychle na Rabštejn, to je jistota. V Rudolticích jsme odbočili na Traťovku a odtud po žluté do strmého kopce na rozcestí Hvězda. Tady už to konečně trošku znám! Představa blížícího se jídla mi překvapivě dodala energii a nasadila jsem vražedné tempo, kterému Raďa místy nestíhal a funěl daleko za mnou Překvapovala jsem sama sebe! Z Hvězdy na Rabštejn už to byla pohoda, ale byla jsem už tak unavená, že mě hlad docela přešel Dali jsem jen polívku a pivko a už už jsme chtěli být zpátky na chalupě. Raďa navrhl cestu přes vrstevnici – mě se do toho moc nechtělo, sice bychom zbytečně neztráceli výšku, ale je to o dost delší cesta. Nakonec jsem souhlasila, ale síly mi ubírala víc než nějaký kopec. Na chalupu jsme dorazili až nějak kolem 16:30. Výlet to byl krásný, až na ty trampoty s jídlem. Příště si raději udělám do batůžku svačinku 

Odkazy na mapy: