Procházka po Berounských rozhlednách

Během ledna a února jsme bydleli v Berouně u Radka a Jany, ale vzhledem k tomu, že jsme brzo ráno odjížděli do Prahy a zase za tmy se vraceli domů, unavení a znechucení z dojíždění, do centra jsme se nikdy nevydali. Domluvil jsem se tedy s Radkem, že nám udělá prohlídku Berouna, zajdeme někde na jídlo a vyšlápneme si na dvě Berounské rozhledny. Domluvil jsem se také s Lenkou a tentokrát za příjemnějšího času (po 11. hodině) jsme vyrazili autobusem do Berouna.

Aby jsme nebyli takoví masňáci a nešli hned po příjezdu na oběd, rozhodli jsme se, že nejdříve zdoláme Městskou horu s její rozhlednou. Během výšlapu jsme chvíli postáli u medvědária, kde se procházel jeden z tří bráchů medvědů (Kuba, Matěj, Vojta). Už to nebyl ten roztomilý medvídek z večerníčku, ale pořádná medvědí potvora .

Z rozhledny kousek nad medvědáriem byl pěkný výhled na celý Beroun. Na oběd jsme nakonec zašli na náměstí do pizzerie, teď už s čistým svědomím . Najedeni a i trochu nachmeleni jsme se vydali na druhou rozhlednu. Čekal nás docela prudký výstup na vršek Děd ležící západně od Berouna. Krátkou přestávku jsme udělali u kostelíka U Studánky. Z blízkosti to byl docela obyčejný kostelík, ale ze spodu z Berouna vypadal pěkně a zajímavě. Během cesty jsme ještě zastavovali na několika vyhlídkách s idylickými pohledy na Beroun.

Jakmile jsme se jednou dostali nahoru na hřbet, bylo to k rozhledně na Dědu už docela po rovince, tedy až na poslední malý kopeček. Rozhledna se mi líbila, je to taková ta typická stará kamenná rozhledna vybudovaná už hodně dávno . Vždy se mi promítne hlavou, jak tam museli ty kameny tahat a jaká to musela byt dřina. Někde na netu jsem se dočetl, že na vrcholku rozhledny měli hnízdo sršňové, ale to už je minulost, nic tam nebylo. Jediné, co mi je připomnělo byl jeden kousek, který nám přelétl nad hlavami . Škoda je, že výhled na stranu Berouna zastírá docela vysoký les. Dále jsem si říkal, že by taková pěkná rozhledna zasloužila lepší rekonstrukci než těch pár opravených zdí. Cestou dolů do Berouna k Radkovi a Janě už nebylo nic zajímavého, nerad chodím dolů a po silnici už vůbec ne. Naštěstí, že nás u nich doma čekal Krtkův dort .

Odkazy na mapy: