11.den - odpočinkový den v chorvatské Senji

Ráno ještě před odbočením z dálnice k moři se řešilo dilema, kde odbočit, aby to vyhovovalo jak bikerům tak povalečům u moře . Mistrovský výkon předvedl Ivan, který všechny možnosti tak zamotal, že Divočáci, když se měli vykváknout, co chtějí dělat a kam chtějí jet, tak Ivan řekl něco v tom smyslu „tak se rozhodněte, za pár sekund odbočujeme“ . V tomto spěchu se nakonec domluvilo, že se pojede rovnou k moři, udělá se snídaně a případní cyklisti si do pohoří NP Velebit vyjedou sami (původně v plánu CK Alpina byl sjezd z jednoho sedla k moři).

Měl jsem pocit, že jídlo probíhalo vždy na nějakém zajímavém místě. Tentokrát to vyšlo s hovnem asi metr od lavičky a večeře byla projistotu asi 3 metry od páchnoucích kontejnerů. Po snídani jsme skočili do nedalekého centra do restaurace na obvyklý rituál – pivko, kafe, WC. Poté jsme zašli na něco dobrého do pekárny a my s Marťou jsme se navíc vydali na kopeček nad městem, na kterém stál pěkný hrádek.

Pak už jsme se jen rochnili ve vodě a rožnili na spalujícím chorvatském sluníčku. Připadal jsem si jak nějaké grilované kuře, leželi jsme na tvrdém betonu, ale to by tak nevadilo jako to sluníčko. Stínu tam moc nebylo, a tak jakmile jsme vylezli z vody a trochu uschli, začali jsme se potit jak v sauně. My kluci (já, Vlastik a Karlos) jsme to už nevydrželi a vydali se schladit pivkem pod slunečníky restaurací.

Dali jsme každý dvě pivka, a pak před odjezdem další dvě a bylo to . Po večeři jsme vše sbalili, udělali skupinovou fotku a vyrazili autobusem směr Slovensko a Čechy. Najeli jsme zpět na dálnici a já myslel, že pojedeme nějak přes Rakousko, ale šeredně jsem se spletl. Prý jsme jeli po staré silnici, která vedla přímo přes Maďarsko směrem do Bratislavy. Cesta to byla hrozná – samý výmol, pořád nás předjížděly nějaké kamióny, … Po každé takové cestě si říkám „už nikdy víc“. Do Bratislavy jsme dojeli kolem osmé, rozloučili jsme se se Slovákama a jeli dál do Brna. Tam se celé loučení opakovalo. Cesta pro mě a Marťu skončila až v Prostějově, kam jsme dojeli i s koly vlakem.

Na závěr

Dovolená byla super!!!. Potkali jsme skvělé lidi, poznali pěkná místa a pořádně si zajezdili na kole. To, co jsem očekával od dovolené, tj. pít pivo, jezdit na kole a sem tam se vymáchat v nějakém jezeru či v moři, se mi na 100% splnilo. Díky všem, kteří to se mnou v Černé Hoře vydrželi a těším se znovu někdy přístě (přemýšlíme o Zakarpatské Ukrajině).

Závěrečná skupinovka půjčená od Romana