10.den - odpočinkový den v Budvě

7:00	Budíček.
7:30	Snídaně: chleba s medem a marmeládou
9:00	Ráno jsme se všichni sbalili a podle chuti si každý dělal, co chtěl. My s Marťou a pár dalšími lidmi jsme jeli autobusem z kempu JAZ do Budvy. Někteří tam jeli na kole a plno lidí zůstalo na pláži u kempu.
19:00	odjezd do večerního Kotoru, a pak Chorvatské Senji.

Ráno jsme konečně spatřili, v jakém to humusu jsme spali . Po snídani jsme se sbalili, ať pak všichni večer můžeme jen nasednout a vyrazit na cestu do Chorvatska. Přemýšleli jsme, co budeme celý den dělat – na kolo se nám nechtělo a ležet celý den na pláži taky ne.

Takže když nám pak Ivan zjistil, že přímo z kempu odjíždí každou hodinu a půl autobus do Budvy, tak jsme neváhali a po desáté vyrazili. Autobus nás dovezl přímo do historického centra Budvy. Ze začátku jsme si skočili zase na jednu zahrádku s cílem okupovat její vyspělé záchodky . Vše se vydařilo a navíc jsem začal den příjemně vychlazeným pivkem a ostatní kávičkou. Po cestě ke starému městu jsme potkali krámek s prodejem sendvičů a pizzy, a tak jsme si každý něco koupili a vůbec jsme nelitovali. Já jsem si vybral nejdražší kousek (3€) a úplně jsem se rozplýval blahem. Jídlo jsme zapíjeli doneseným vínem, které jsme potřebovali dopít . Trochu v náladě jsme vyrazili prohlédnout uličky a krámky starého města.

U jednoho venkovního báru jsme si dali pravou nefalšovanou točenou Plzeň , mňam. Po cestě na pláž jsme ještě koupili zmrzku a někteří (já a Pipin) koupili tričko. Vstup na pláž mezi skalami bylo 1€ a byla tam hlava na hlavě. Odpočívat se moc nedalo, protože slunko nechutně pálilo, a tak jsme byli každou chvilku ve vodě. Kolem páté jsme se vydali zpět na zastávku k busu a vyrazili do kempu. Tam jsme se šli mrknout na ostatní, jestli se ještě sluní na pláži a přiležitosně dali další pivko. Pak už byl čas odjezdu do Kotoru, kde jsme si prošli znovu staré město a v jedné z jeho restaurací jsme si dali závěrečnou černohorskou večeři. Kromě večeře a rychlého prolétnutí města jsme víc nestihli, protože jsme měli kolem deváté odjet do Chorvatska. Přesně jsme jeli do chorvatské Senji. Hned ze začátku jsme jeli trajektem přes Kotorský záliv, projeli hraničními přechody a dál pokračovali nekonečně dlouho kolem moře až kousek pod Split, kde jsme najeli konečně na dálnici. Jízda autobusem kolem pobřeží nebyla vůbec příjemná, samá zatáčka, stoupání a klesání, no prostě brrrrr. Jakmile jsme najeli na dálnici, podařilo se mi konečně usnout, ale bylo až k ránu. Do cílového městečka jsme se dostali až druhý den kolem desáté hodiny.