Cyklotoulky kolem Prostějova

Plán na tento víkend jsme až do poslední chvíle neměli. Raďa si minulý týden ještě užíval dovolenou na chalupě a já jsem opět byla na služebce v Ostravě. Jeli jsme tedy do Prostějova a na sobotu vymysleli cyklovýlet do míst, kde jsme ještě oba nebyli. Doprovod nám dělal můj taťka, z jehož stránek jsme se nechali inspirovat a vydali se na okruh PV – Skalka – Otaslavice – Plumlov – PV.

Vyrazili jsme v sobotu dopoledne kolem 10:30. Projeli jsme Prostějovem ke kasárnám, kde jsme se napojili na nově vybudovanou cyklostezku směr Bedihošť. Tato stezka je hojně využívaná hlavně in-line bruslaři, ale v sobotu po ránu jsme jich tu moc nepotkali. Nová asfaltka kopíruje železniční trať až do Čelčic a měří asi 8 km. Ve Skalce jsme ochutnali místní léčivé prameny – Julinka, Jan, Cyril – Metoděj a Svatopluk III. Jsou to sirné prameny a chutnají po zkažených vajíčkách, takže jen co jsem se napila, tak jsem vodu zase vyplivla, ble ble. Tata nás ještě vytáhl do lesa na kopec nad Skalku na leknínová jezírka.

V restauraci jsme si každý dali jedno pivko a pokračovali dál. Kousek za vesnicí jsme v zatáčce uhnuli doleva na polní cestu, která nás zavedla do Vřesovic. Z Vřesovic po silnici do kopce, a pak po hrozně blátivé polňačce k vysílači na vrchu Předina.(312m). Kousek odsud se nachází geografický střed Moravy, vyznačený kamenou mohylou. Už po pár ujetých metrech jsem měla kolo obalené bahnem, strašně to klouzalo a kola se ani nechtěla točit. Nadávala jsem a nahoře jsem kolo hodila vztekem do trávy. Raďa s tatou už svá kola čistili, mě se do toho strašně nechtělo, ale nakonec jsem musela, abychom mohli jet dál. Čekal nás příjemný sjezd do Kobeřic a do Brodku. Tady už jsem to znala. Zajeli jsme se podívat k zámku, kde zrovna probíhala výstava mečíků a lilií. Do Otaslavic jsme dorazili kolem 14.hod. Doma byla jen teta, stréc zas dělal někomu elektriku.

Raďa se skoro ani ještě neusadil a už od tety vyžadoval slivovici. Dostal ji, a k tomu ještě výborné buchty se švestkama, štrůdl a pivo. Trošku jsme pokecali, Raďa se pozdravil se všema králíkáma, krmil je pampeliškovým listím a vyrazili jsme dál. Vzali jsme to kolem koupaliště podél potoka Brodečka. Tak vzadu jsme nikdy nebyli. Raďa se nám v jednom místě (u tábora) ztratil. Prostě si odbočil po cestě nahoru. My jsem na něj chvilku čekali, mysleli jsme si, že jel jenom prozkoumat terén, ale nevracel se. Nezbývalo nám nic jiného, než vyrazit za ním. V lesní cestě jsme viděli jeho stopy, ale on nás nikde nečekal. Na jednom rozcestí jsme z jeho stop odbočili nahoru doprava a dojeli do Kobylniček. Ten můj ťululum neměl s sebou ani mobil, ani peníze, ale naštěstí měl GPS, tak jsem si říkala, že cestu nějak najde. Z Kobylniček jsme dál už jeli po silnici přes Myslejovice a Křenůvky do Prostějoviček, kde jsme říkali, že se zastavíme podívat na hody a na tzv. lávku. S tatou jsme si mysleli, že se tu Raďa taky za chvilku objeví, že si nemohl moc zajet. Dali jsme si tedy makrelu a nějaké pečené maso s pivem a čekali a čekali. Když se Raďa po 45 min. neukázal, vyrazili jsme dál přes Krumsín ke kempu Žralok v Plumlově. Buď tu bude Raďa už čekat, nebo dostane pěkně na holou :-) Byla tu zrovna akce Keltská noc, plno stánků s občerstvením, lidé se tu různě potulovali, ale Raďu jsem neviděla. Přijel chvilku po nás, prý že čekal na křížovatce v Myslejovicích a do Prostějoviček ani nezajížděl. Měl strašnej hlad a žížu, tak si dal klobásku a pivko a vyrazili jsme ještě k babičce popřít jí k dnešnímu svátku. Výlet jsme zakončili v Prostějově na zahrádce Pod kaštany i s mojí mamkou.