Na kole údolím řeky Moravice

Dnešní výlet naplánoval Raďa. Mluvil už delší dobu o tom, že by se rád projel kolem řeky Moravice – nikdy tam nebyl a z chalupy to bylo vždy daleko. Když jsem se ptala, kolik to tak bude kilometrů, dostalo se mi odpovědi, že tak 70–80. Tomu jsem moc nevěřila, ale tajně doufala, že to víc nebude.

Ráno jsme vstávali docela brzo a v 7:09 jsme z Olomouce vyrazili rychlíkem směr Opava. Vláček to byl pěkný, moderní, ale průvodčí nás s koly nasměrovali do vagónu, který byl tak z půlky minulého století. Pravda, místa na kola tam bylo habakuk, ale ty sedačky! Nedokázala jsem si představit, že tam budeme 2,5 hod. sedět, tak jsem se vydala na výzvědy a našla místo v přednějším vagónu, kam se dala kola zavěsit a měli jsme je i pod dozorem. Cesta nám rychle utekla, posilnili jsme si bříška jablečným závinem a v 9:45 vystoupili ve stanici Opava – východ.

Raďa nastartoval svoji GPS, já jsem dostala do kapsičky mapu a vyrazila jsem. Můj milý na mě začal křičet, že jsem mimo, že jedu špatným směrem. Chyba lávky, mimo byl on, já jsem vyjela správně. Propletli jsme se předměstím Opavy a narazili na cyklostezku č. 551, která kopírovala tok řeky Moravice. K mému překvapení jsme nejeli po proudu, ale proti! To jsem byla opravdu zaskočená, Raďa se o tom jaksi zapomněl zmínit a já jsem se měla pořádně podívat do mapy. Ve vesničce Branka u Opavy nás míjela neobyčejná kolona svatebčanů – jako první jela nevěsta v tiráku a za ní spousta motorkářů. Začínalo být nechutné horko. V Hradci nad Moravicí Raďa vymyslel menší odbočku z naší trasy. Šplhali jsme se asi 4 km do kopce do obce Jakubčovice, kde byla v roce 2005 u místa bývalého vojenského opevnění postavena 15m vysoká rozhledna. Z ochozu rozhledny je za dobrého počasí nádherný výhled na Opavsko, Jeseníky i Beskydy. My jsme bohužel viděli jen opar. Občerstvili jsme se tu pivkem, snědli rohlíky se salámem a vyrazili po zelené značce zpátky do Hradce nad Moravicí. Lesní cesta byla zavalená četnými polomy, takže jsme kolo museli několikrát přenášet. Následoval sjezdík po šutrech, kde se mi podařilo píchnout. Raďa nebyl zrovna moc nadšený, ale do výměny duše se pustil bez reptání. Šlo mu to rychle, že by měl nějakou praxi? V Hradci jsme si vyšlápli kopec k Červenému a Zelenému zámku a k Bílé věži.

Pěkné místo pro svatby (jednu jsme tu potkali a pro druhou se teprve připravoval altánek na nádvoří). Nechtělo se nám sjíždět dolů k Moravici, a tak jsme ještě po modré pokračovali k Bezručově vyhlídce, byl to nechutný kopec, ale vyhlídka stála za to. V dálce začínalo hřmít, takže jsme se dlouho nezdrželi a pokračovali po modré na rozcestí Včelí hrad, kde jsme odbočili na žlutou a sjeli do Bukoviny k Moravici. Tady jsme opět napojili na cyklostezku, která projížděla jelení oborou (žádného jelena jsme ale nezahlídli). Meteorology slibované bouřky a deště nás přeci jenom zastihly. První deštík jsme přečkali pod smrkem v lese, druhý pod stříškou garáže ve vesničce Podhradí. Stále jsme se drželi cyklostezky č. 551. Projeli jsme vesničky Lhotka, Nové Těchanovice a v Jánských Koupelích jsme se těšili, že konečně naplníme naše vyhládlá bříška. Čekali jsme, že to bude turistické centrum s léčivými prameny, ale uvítal nás jen vybydlený lázeňský dům. Odsud už to bylo kousek do vesnice Kružberk, kde už to Raďa znal. Zajeli jsme do restaurace Ve staré škole. Už bylo 17h., měli jsme za sebou 60 km a věděli jsme, že na chalupu je to zhruba ještě dalších 50km. Takže žádných slibovaných 80km celkem! No co, nezbývalo mi nic jiného, než šlápnout pořádně do pedálů, abychom dojeli za světla domů. Z Kružberku jsme dojeli k přehradě a vydali se po cyklostezce č. 503. Po pár kilometrech jsme z ní ale uhnuli doleva (na ceduli odbočka na Moravsku Hartu) a postupně se dostali k přehradě Slezská Harta. Tady jsme trošku zaexperimentovali a zkusili asfaltku kolem nádrže, která (jak jsme doufali) se změnila v lesní cestu a cestu po louce a která nás dovedla na silnici vedoucí do Roudna. Trošku jsme si zavtipkovali, že bychom si mohli udělat odbočku na Velký Roudný (780 m), ale opravdu nás už hodně tlačil čas. Z Roudna už byla cesta v pohodě. Jeli jsme po silnici, kilometry rychle naskakovaly a brzy jsme byli ve Valšově. Z Valšova už to bylo „jen“ 13 km do Rýmařova (+6 na chalupu). V Břidličné jsme si dali ještě pivko a kofolu a valili dál. Ještě nás čekal poslední kopec v Janovicích a v Novém Poli, ale ten mi překvapivě nedal moc zabrat. Asi to bylo tím, že jsem věděla, že do chalupy je to už opravdu kousek a že to nakonec zvládneme do tmy Nahoře na kopci jsme u cesty našli obří pýchavku a měli radost, že si z ní zítra uděláme řízky. K chalupě to bylo přesně 110 km, zablácení jsme byli až za ušima, ale šťastní, že jsme dojeli v pořádku.

Odkazy na mapy: