Projížďka na Skalky

Po dvoudením lítání kolem svatebních příprav jsme si s Marťou řekli, že alespoň v neděli pojedeme někam na kolo. Ze začátku jsem navrhoval výlet na Bouzov, ale to bylo okamžitě zavrhnuto s tím, že to je daleko. Pak se Marťa vyjářila, že nechce jet víc než 40 km, a to jsem pro jistotu zase vystartoval já, že to teda nééé. Po prohlídce mapy jsme se domluvili, že vyjedeme nahoru na Drahanskou vrchovinu a tam uděláme kolečko přes vrch Skalky a Oboru. Zpět jsme to vzali přes Drahany a konečně jsme si sjeli „Drahaňák“ – už dlouho jsme chtěli vyzkoušet jeho novou silnici.

Poslední dny bylo krásné počasí. Takové typické babí léto, ráno bylo už chladněji, ale později sluníčko vše zahřálo a bylo pěkné parno. Vyrazili jsme po deváté ráno přes Plumlovskou přehradu a dál směrem jak jsme minule jeli do Repech. Kousek pod zříceninou Ježova hradu (tam jak je odpočívadlo) jsme odbočili doprava a pokračovali dál proti proudu Hloučely. Mezi Stínavou a Malým Hradiskem jsme chvíli jeli po hlavní silnici – moc se mi to nelíbilo. Poslední dobou jsem vždy vybíral cesty či stezky, po kterých nejezdily moc auta, ale po této větší silnici auta frčela ostošest . Naštěstí jsme po chvíli odbočili do Okluk a dále pak údolím až do Lipové. Úsek mezi Sečí a Lipovou (žlutá značka) jsme chvílemi šli pěšky a párkrát i přebrodili tentokrát už malou Hloučelu. U nádrže pod Lipovou jsme na chvíli zastavili, protože jsme museli vysvléknout mikiny – kopec a sluníčko udělaly své. V té době se už u Marti začínala ozývat žabka v bříšku, a tak později, když jsem chtěl odbočit a jet jeden úsek po lesní cestě, jsme místo toho jeli rovně do Bukové s nadějí oběda. Ve vesnici však něco takového jako otevřená hospoda v neděli neznali, a tak jsme pokračovali dál. Další zastávkou byl nejvyšší vrchol Drahanské vrchoviny Skalky (935 m n.m.). Pod tamní meteorologickou věží Marťa snědla Bebe sušenky a pokračovali jsme dál. Podle kručení v Martině břiše jsem usoudil, že žabku se nepodařilo uchlácholit a že jsme ji těmi Bébéčky tak akorát nasra… .

Dál už jsme pokračovali po cestě, kterou už jsme znali z předchozích cyklovýletů a běžek. Na rozcestí U skal, jsme bohužel jeli rovně a docela dlouho jeli po hnusné šotolině. Spíš jsme měli odbočit doprava a jet po staré modré značce. Za Oborou jsme se museli vyšplat po další hnusné cestě (byla trochu rozoraná od lesníků) do pěkného kopce a dál už vlasně po pohodových cestách až domů. Pořád jsme hledali nějakou hospůdku, alespoň na polévku a na první jsme narazili až v Drahanech. Bohužel už nic neměli, tak jsme dali jen pivko a kofolu. Náhodou jsme tam potkali Pokiho a Janicu s Terezkou. U výjezdu z Drahan jsem omrkl z dálky pěkně velkou větrnou elektrárnu, která je vidět na kilometry daleko. Oproti stromům pod ní je opravdu velká. Cesta dolů do Prostějova už byla o ničem a za chvíli jsme byli doma.

Odkazy na mapy: