Sportovní den v Krkonoších
Měl jsem to štěstí, že jsem se dostal na vícedenní sportovní akci pořádanou naším zaměstnavatelem. Vyjíždělo se v pondělí po práci a vraceli jsme se ve středu večer. Už složení akce předpovídalo slibné dva dny sportu, zábavy a chlastu. První večer byla docela nuda, zato druhý den a večer stály za to. Domluvili jsme se s Raďou, že vyrazíme na Sněžku. Večer poté jsme mysleli, že únavou docela brzo odpadneme, ale s podivem jsme vydrželi až do jedné a celovečerní Bang! jsme zakončili docela hustě Macháčkem. Poslední den tudíž odpovídal výkonu dne předešlého. Na běžky jsme vyrazili až před jedenáctou. Jako cíl jsme si zvolili Rovinku.
Už pár let jsem nebyl na Sněžce, a tak jsem se rozhodl, že se tam znovu
	mrknu. Kluky (Raďu a Aleše, který se k nám přidal) nebylo třeba moc
	dlouho přemlouvat. Vyrazili jsme kolem půl deváté směrem na Vrbatovku.
	Šli/běželi jsme docela v klidu, ty tam jsou doby, co jsme Vrbatovku vzali
	bruslením až ze Špindlu  . Dál jsme se vyšplhali na Violík, odkud byl pěkný pohled na převisy
	v blízké strži. Na Špindlerově boudě jsme si dali krkonošské kyselo a
	pivko. Pak jsme se trmáceli dál až na Sněžku, kde jsme zalezli do české
	hospůdky na další pivko.
. Dál jsme se vyšplhali na Violík, odkud byl pěkný pohled na převisy
	v blízké strži. Na Špindlerově boudě jsme si dali krkonošské kyselo a
	pivko. Pak jsme se trmáceli dál až na Sněžku, kde jsme zalezli do české
	hospůdky na další pivko.  Jakmile
	jsme sestoupili ze Sněžky, tak jsme se už nezdržovali a valili bez zastávky
	až domů. Předpověď počasí slibovala sněžení, ale nakonec bylo celý
	den krásně, sem tam nějaký mráček, ale jinak sluníčko a modrá obloha.
	Na vrcholcích bylo hodně sněhu a vypadalo to tam jako v pohádce. Celý den
	se náramně vydařil, na Mísečky jsme dojeli až před šestou hodinou a
	celková ujetá vzdálenost byla kolem 45 km. Jediným problémem, který nás
	sužoval, byla tzv. „Krkonošská magistrála“, která nebyla vůbec
	upravená, v mnoha místech byla prochozená turisty a ušmatlaná běžkaři.
	Pěkně jsme si zanadávali, protože se v tom nedalo vůbec jet a vzalo nám
	to hodně sil. Jakžtakž solidní stopa byla až za Výrovkou. Mě osobně to
	hodně zklamalo a Krkonošáci by se měli stydět.
Druhý den jsme byli docela zničení z běžek a večerního paření.
	Vyrazli jsme po krásně upravených cestách z Míseček jen na Rovinku, kde
	jsme si dali pivo a klobásku. Překvapili nás tam svými nízkými cenami. Jen
	sami posuďte – pivko 10° za 18 Kč, pivko 12° za 22 Kč a klobáska za
	45 Kč. I ostatní ceny byly oproti jiným tzv. „horským“ hospůdkám a
	restauracím úplně někde jinde. Prostě super. Cestu zpět prosadil Raďa
	turistickým tempem, takže jsme šli jak dva důchodci a kecali až na
	Mísečky  .
.
Více fotek najdete v galerii.

 
	