Projížďka Křivoklátskem

Na dnešek jsem si naplánoval projížďku na kole ze Zličína až kam dojedu, nejlépe do Hořovic nebo Zdic. Ráno jsem přišel z práce a cítil jsem se trochu unaveně (možná i z předchozího splavování Vltavy), ale řekl jsem si, že doma se válet nebudu a že to musím přemoci. Takže jsem chvíli před jedenáctou hodinou stál na Zličíně u výstupu z metra. Zapnul jsem GPSku a vyrazil po známé trase Sobín, Hostivické rybníky, Červený Újezd a dolů do údolí s říčkou Loděnicí.

Odbočil jsem proti proudu a držel se červené značky až do Poteplí. Cesta to byla pěkná, po hlinitých cestách kolem chatových osad. Na křižovatce v Poteplí jsem zabočil doleva po silnici a po chvíli odbočil na lesní cestu, po které jsem dojel a později vytáhl kolo na Vysoký vrch. Když jsem studoval mapu před výletem, tak jsem si všiml, že tam je namalovaná rozhledna a řekl si, že se na ni mrknu. I přes hlášené přeháňky bylo nebe jak vymetené a výhled z rozhledny byl přímo božský .

Pokračoval jsem dál a projel přírodní rezervaci Vůznice, odbočil jsem se tam podívat na zříceninu hradu Jenčov (tam jsem zjistil, že vjezd i vstup je do rezervace zakázán ). Docela mě to zajímalo, a tak jsem sledoval informační cedule o podobné informaci ze spodní části údolí. Našel jsem jen, že vstup je povolen po vyznačených cestách, což mi přišlo docela rozumné vzhledem k tomu, že údolí protínají pěkné cestičky, podle mě nijak nenarušující přírodu. V Nižboru jsem se na chvíli stavil na pivko a po chvíli jel dál po cyklostezce č. 50. Za Žloukovicemi mě překvapil pěkný stoupák. Trochu jsem se vydýchal, když jsem odháněl asi patnácticentimetrovou užovku ze silnice , ale pak už to byla jen dřina. Na vrchu jsem minul Leontýnský zámek, protože jsem o něm vůbec nevěděl, a sjel pěknou lesní asfaltkou do Karlovy Vsi. Chtěl jsem nějakým způsobem sjet k Berounce, a tak jsem se vydal směrem na Emilovnu a dál. Bohužel jsem na GPSce nepostřehl, že dole v údolí Berounky není žádný most ani brod. Přemýšlel jsem co dál, protože jsem chtěl být za dvě hodiny ve Zdicích kvůli vlaku. Plán podívat se na Točník a Žebrák tak vzal za své. To co jsem radostně sjel, tak jsem si opět vystoupal a objevil se znovu na Emilovně . Z tama jsem vybral co nejkratší cestu do Zdic, už jsem taky neoplýval tolika silami, a tak mi později hlavní cesta přišla docela vhod. Nakonec jsem byl dole překvapivě rychle, takže jsem stihl i dvě pivka – jedno ve městě na pěkné zahrádce a druhé při čekání na rychlík, který měl zpoždění.

Lesy Křivoklátské vrchoviny se mi líbily, jsou protkány miliony kolu sjízdných cest a slibují pro cyklisty dobrou projížďku. Rozhodl jsem se, že příště tam pojedu s Marťou, nyní už znalý terénu a tudíž bez zbytečných zajížděk .

Odkazy na mapy: