Dlouhé Stráně 2009

Letošní rok jsme výšlap na Dlouhé Stráně naplánovali na tento víkend. I když jsem všechny informoval o blížící se akci už několik měsíců dopředu, sešlo se nás na chalupě jen pomálu. V podstatě jen tvrdé jádro skládající se z Ivy, Vlastíka a Radi, plus se k nám přidali Jirka s Miškou. Samozřejmě nesmím zapomenout na taťku. Po příjezdu v pátek večer jsme načali bečku (koupili jsme 30-ku) a jali se pěkně zřídit.

Ráno jsme se probudili do šedého studeného dne a to nám po včerejším veselení nepřidalo moc síly a úsměvu na tváři. Dlouhé Stráně však čekaly, a tak jsme postupně vylezli z pelechu a začali se připravovat na plánovaný odjezd kolem deváté hodiny. Nakonec jsme vyrazili kolem půl desáté. Museli jsme na sebe navléct téměř vše, co jsme měli – kosa byla neskutečná (6°C, na Pradědu dle Panoramy –2°C). Trasa na Dlouhé Stráně byla stejná jako předchozí roky až na výjimku, kdy jsme se někteří pod Kočičí skalkou odpojili a jeli horní cestou. Se zbytkem skupiny jsme se setkali u mostu nad potokem Merta. Cesta to byla super, hlavně závěrečný sjezdík. Na Brance jsme snědli naše obložeňáky a šlapali dál po hlinité cestě pěkně zprudka do kopce. Na hrázi jsme si projeli obvyklé kolečko a vyfotili se na kamenech v jižním cípu nádrže. Konečně se začala vyplňovat předpověď počasí a ukázalo se sluníčko. Sice byla ještě zima kvůli studenému větru, ale každou chvílí se to zlepšovalo. Po cestě k větrníkům jsme si nabrali vodu ze studánky, a pak už jen svištěli pár kilometrů dolů po asfaltce až k plotu obory. Z tama už to byl kousek na Vlčí sedlo a na chatu Brněnku. Pobyli jsme tam trochu déle než jsme počítali, protože jsme si dali jídlo a hlavně se nám nechtělo znovu do sedel. Navíc obloha už byla jak vymetená a sluníčko začalo pěkně pařit. Taťka nás opustil po jednom pivku, protože se mu nechtělo jet z Vernířovic kolem potoka, a tak si to raději prodloužil o 12 km přes Sobotín :-( (potom toho litoval). Cesta zpět na chalupu už nebyla moc o cyklistickém prožitku, místo toho šlo o pěknou dřinu, hlavně kolem potoka na hlavní silnici. Doma jsme se trochu krkolomně dostali bez klíčů dovnitř do chalupy a vyhlásili útok na bečku a lednici. Bečka padla docela rychle, poté co jsme předchozí večer vypili dvě třetiny. S jídlem to bylo jiné – přichystali jsme gril a pustili se do připraveného masa. Večer jsme zahráli pár her Bangu a šli spát chvíli po půlnoci.

Nedělní ráno jsme docela vychrupovali a i Pipinka jsme nechali spát téměř o hodinu déle :-) . Slíbené leháro se nekonalo, když jsem všechny překecal na výjezd na Rabštejn. Pro některé to byl úctyhodný výkon, protože si téměř nemohli sednout na bolavou zadnici :-) . Na Rabštejně jsme vylezli nahoru na skálu a užili si krásného výhledu. Zpět jsme se protáhli po super bajkové cestě kolem potoka se žlutou turistickou značkou – můžu jen doporučit. Na chalupě jsme snědli zbytek zásob, vypili ještě pár piv z taťkovy zásoby a vyrazili domů.