Z Lužné u Rakovníka do Prahy

Rozhodl jsem se, že tento víkend bude cyklistický. Počasí, nepočasí, ať si klidně padají trakače, ale doma se válet nebudeme. Řekl jsem Martě ať vymyslí jeden den a já ten druhý, ale nakonec jsem oba dny navrhl sám :-) . Jeden den jsem chtěl vyrazit na zříceniny hradu Žebráka a Točníku a podívat se na Leontýnský zámek. Druhý den jsem naplánoval vlakem dojet do Lužné u Rakovníka a přes pár rozhleden a zámek v Lánech dojet do Prahy.

Zámek v Lánech

Ráno, jak jsem šel ze služby domů, tak jsem omylem vzal služební mobil, a tak jsme hned přikročili ke změně a první den vyrazili do Lužné. Bylo to trochu narychlo, protože nám po desáté jel vlak z přechodné zastávky Praha-Dejvice/Gymnasijní. Cesta vlakem byla trochu kodrcavá a polovinu času jsme strávili čekáním někde na protijedoucí vlak. Navíc, když jsme přijeli do Lužné, zjistili jsme, že se tam koná akce Setkání parních lokomotiv. Všude bylo plno lidí a plno aut, jak se všichni snažili dostat co nejblíže. Udělal jsem pár fotek jedné parní (Papoušek) a jedné dieslové lokomotivy a raději jsme z toho zmatku vyjeli pryč. První místo, kam jsem se chtěl podívat, byl vrch Louštín, kde měl být pěkný výhled. Cesta na vrchol až na pár posledních desítek metrů byla pohodová. Nahoře jsme si sedli na lavičku s pěkným výhledem a posvačili jsme. Jak jsem se tam procházel, našel jsem ve svahu hlemýždě s vajíčky – nikdy jsem to neviděl, a tak mi to udělalo radost. Chvíli po odjezdu z vrchu jsem navíc málem přejel obrovského oranžového plzáka lesního – prostě jsem ten den měl štěstí na takové plazivé potvůrky :-) . Lesy jsme pak dojeli do Nového Strašecí, kde jsme zajeli k pěkné rozhledně na Mackově hoře. Výhled z vysoké rozhledny byl báječný, jednotlivé strany byly nahoře pěkně popsány na informačních cedulích. Docela dlouho jsme se zdrželi v Lánech, kde jsme si prošli krásně upravenou zámeckou zahradu. Od zámku jsme vyjeli zpět nahoru nad vesnici a vydali se lesem do Žiliny. Od tama jsme už jeli jen po asfaltkách. Většinou se snažíme jezdit po málo frekvetovaných cestách, cyklostezkách nebo přímo podél turistických tras a snižuje to náš akční rádius – prostě po škaredých cestách se nedá jezdit rychle. Takže někdy opravdu uvítame, když to můžeme rozjet trochu rychleji. Toto byl právě ten případ, bylo už dost hodin a do Prahy daleko. Cestou jsme odbočili k našemu dalšímu cíli, kterým byla rozhledna na Kožové hoře u Kladna. Dali jsme pivko, já vyběhl nahoru a Marťa snědla připravený chleba. Rozhledna a restaurace byly trochu postarší a i výhled nebyl tak zajímavý – Kladno, příměstské technické zázemí (tím myslím sklady), okolní vesničky a trochu dál i letiště Ruzyně. Pak už jsme valili do Prahy, Marťa počítala s tím, že pojedeme na Zličín a poté metrem, mě se však nechtělo, a tak jsme dojeli nakonec až na Malostranskou.