Výlet na Žebrák a Točník

Po sobotním 80-kilometrovém výletu z Lužné u Rakovníka do Prahy jsem tajně doufala, že se v neděli probudíme do deštivého rána. Budík jsme měli na 8 hodin. Bylo sice zamračeno, ale na druhou stranu se nám nechtělo neděli jen tak prolenošit. Proto jsme se rychle sbalili a vyrazili na vlak do Hořovic. Našimi dnešními cíli byly hrady Žebrák a Točník a zpět do Prahy, samozřejmě vlastním pohonem na kole .

Do Hořovic jsme dojeli až v 11 hodin. Vlak stál skoro hodinu před Zdicemi, protože prý došla „šťáva“ a stály všechny vlaky až do Plzně. Z Hořovic už jsme viděli siluetu Točníku. Naší první zastávkou byl ale hrad Žebrák. Chvíli jsme bloudili a hledali přístupovou cestu, nějak se nám ztratila žlutá značka, a tak jsme kola vytlačili po vyšlapané cestičce. Zdolali jsme ještě pár kamenných schodů, kola nechali u pokladny (vstupné 20 Kč) a vydali se na průzkum hradu. Nejvíce nás zaujala mohutná válcová věž (nedávno rekonstruovaná), ze které byl krásný kruhový rozhled do okolí.

Poté nás čekal výšlap na hrad Točník, který patří mezi nejmladší a nejrozsáhlejší hradní zříceniny v Čechách. Nejprve jsme udělali pár fotek zvenku, ale pak jsme se rozhodli jít i dovnitř. Neměli jsme sice zámky na kolo, ale hodná paní z pokladny nám kola pohlídala. Normálně bychom si to nedovolili, ale na hradě skoro žádní další turisté nebyli a my jsme to opravdu vzali hopem Za vstupné 50 Kč jsme dostali plánek hradu a povídání o historii – prohlídka byla opět samostatná. Na lavičce jsme si ještě dali svačinku a pokračovali dál po opuštěných cyklostezkách Křivoklátské vrchoviny k Leontýnskému zámku, který Raďa na svém posledním cyklovýletě minul a strašně toužil ho navštívit. Zámek je v současnosti veřejnosti nepřístupný, je zde umístěn sociální ústav pro mládež. Od zámku mi Raďa sliboval dlouhý sjezd až do Nižboru, už tudy jel, ale v opačném směru.

Vloudila se ale malá chybička, zapomněl na jedné křižovatce odbočit a naše cestička se zužovala až nakonec úplně skončila na zarostlém břehu Berounky. Nechtělo se mi šlapat zpátky několik kilometrů do kopce a v blátě, a tak jsem raději navrhla dobrodružnější cestu kolem zarostlého břehu Berounky do nejbližší chatové osady. Naštěstí cestička byla aspoň trošku vyšlapaná a vedla do Žloukovic. Odsud jsme už pokračovali po silnici přes Nižbor a Hýskov do Chýňavy, kde nám ve stoupání do kopce pomohlo občerstvení v podobě sladkých třešniček. Dál jsme se dostali do Úhonic a do Chýně, kde Raďa nemohl vynechat tamější Pivovarský dvůr a jejich pivko. Pro jistotu si koupil hned dvě desítky a vzhledem k tomu, že nás tlačil čas kvůli mé večerní cestě do Olomouce, tak je vypil během asi 5 minut. Na Zličíně jsme nasedli na metro a doma jsme byli po 18.hod. Zcivilizovali jsme se a na nádraží jsme si za odměnu zašli do nově otevřeného Burger Kingu zavzpomínat na Ameriku 

Více fotek najdete v galerii.

Odkazy na mapy: