Českosaské Švýcarsko - Z Krásné Lípy do Jetřichovic

Už několikrát jsme plánovali podívat se do Českého Švýcarska, ale víkend se nám vždy zdál moc krátký. Využili jsme tedy zářijového prodlouženého víkendu a vyrazili poznat tento svět pískovcových skalních měst, soutěsek a krásných vyhlídek. Podle mapy jsem naplánovala trasy a Raďa měl za úkol zajistit ubytování v penzionu, ideálně v Jetřichovicích a okolí. Bohužel ale vzhledem k příznivé předpovědi počasí měli všude plno. Zbývala tedy jediná možnost vzít s sebou stan a přenocovat v kempu – tam volno měli (který blázen by dobrovolně spal v přízemních mrazících? S velkým batohem chodím nerada, takže mi Raďa nabalil jen super tlustý spacák do –50 °C a karimatku a většinu dalších věcí nesl sám.

V sobotu nás čekalo brzké vstávání – museli jsme stihnout vlak 6:29 do Děčína a odsud 8:15 osobák do Krásné Lípy. Tu jsme si rychle prošli a v 9:58 jsme ještě nasedli na autobus, který nás přiblížil do Kyjova. Zde jsme se vydali kousek po Köglerově naučné stezce – přes Kinského vyhlídku k Syrovému potoku. Dál stezka opět stoupala na Kyjovský hrad,

kam jsem ale odmítla šplhat (ještě jsem si nezvykla na velký batoh a už jsem se trošku chtěla pohnout dál). Pokračovali jsme tedy po červené turistické značce Kyjovským údolím kolem říčky Křinice. Překvapilo nás zde docela velké množství cyklistů. Trošku jsem jim záviděla, jak si zlehka šlapou do pedálů na krásné asfaltce. Údolíčko lemují zajímavé skalní útvary, vysoké smrky a pozůstatky po někdejších mlýnech. Jednou ze zajímavostí je jeskyně Vinný sklep, kde jsou koncem zimy k vidění lahvovité ledové krápníky (a podle pověsti zde vede i tajná chodba do Kyjovkého hradu). Za bývalou Zadní Doubicí jsme odbočili na modrou značku, konečně lesní cestu, na které jsme už moc cyklistů nepotkali. U Hadího pramene jsme se naobědvali a pokračovali dál sestupem k Červenému potoku. Zde se dalo odbočit k Černé bráně, ale toto jsme vynechali a vyšli nahoru k Panenské jedli. Odsud nás čekala příjemná vrstevnicová cesta s krásnými výhledy na okolní skalní útvary. Sluníčko pěkně hřálo, a tak jsme si v chatě Na Tokáni dali pivko a trošku nechali odpočinout zádům od těžkých batohů.

Poslední úsek do Jetřichovic po žluté byl opět po asfaltce. Skalní hrad Falkenštejn jsme také vynechali – zákaz vstupu vzhledem k nedávnému požáru kolem Krkavčího vrchu. Cestou do kempu v Jetřichovicích jsme se s Raďou vsadili, jestli budeme se stanem jediní, nebo se najdou i jiní blázni. Vyhrála jsem já, v kempu bylo jen pár karavanů. Mimochodem jsme netrefili na internetu vyhledaný kemp RS Spobyt, ale skončili jsme v obecním kempu u koupaliště. Večer jsme se šli najíst do restaurace Jeloma a pak ještě na pivko a pohár do penzionu Švýcarský dvůr.

Více fotek v galerii.

Odkazy na mapy: