Řezání dřeva v Otaslavicích

Od té doby, co jsem s Marťou, tak jezdíme za její tetou a strýcem do Otaslavic. Návštěvy vypadají vždy hodně podobně – mlsáme nějaké dobroty, které připravila teta, a pijeme dobrou otaslavskou slivovici . Dlouho už jsme slibovali, že na oplátku někdy přijedeme pomoci se dřevem, brambory ,… prostě s čímkoliv. No a nadcházející víkend nebylo pořádně co dělat, a tak jsme spojili cyklovýlet s prací.

Ráno jsme kolem deváté vyrazili z Olomouce na jih směrem na Toveř. Bylo pěkně, po dlouhé době vysvitlo sluníčko, a tak se jelo dobře. Do Otaslavic jsme přijeli místo v slíbených jedenáct až po dvanácté. Marťa brblala něco o tom, že jsme se pořádně ani nezastavili . Hned jak jsme přijeli, tak jsme dostali španělské ptáčky a po chvíli oddechu jsme se pustili do řezání dřeva. Strýc spustil cirkulárku a řezal. Já jsem podával a Marťa s tetou nosily dřevo do sklepa. I když jsem na cirkule dřevo neřezal, tak jsme se po nějaké době vystřídali a řezal jsem já. Šlo nám to dobře od ruky, a tak kolem páté, když už teta řekla dost, jsme měli dvě třetiny hromady udělané. Trochu jsme poklidili a hnedle vypili pivko na zahnání žízně, ale to už strýc hnal Marťu do sklepa pro slivovici. Pak následoval obvyklý scénář – výborné jídlo a slivovice . Nakonec jsme se rozhodli, že pojedeme ještě do Prostějova, a tak jsme navečer ve velmi dobré náladě vyrazili.

V neděli jsme v Prostějově připravovali oběd a já se tak mohl naučit dělat segedínský guláš . Po poledni jsme vyrazili zpět do Olomouce. Mě se nechtělo přímo, a tak jsme zvolili objížďku kolem Kosíře přes Terezské údolí, Náklo a Litovelské pomoraví. Jel s námi ještě Martinin taťka, který se v Náměšti odpojil. Počasí bylo ještě lepší než předchozí den, slunce pálilo a teploty vystoupily nad dvacet stupňů.

Odkazy na mapy: