Vodácký tábor Sázava

O účasti na vodáckém táboře na Sázavě jsme s Raďou uvažovali hned, jak nám o tom sestra někdy na jaře řekla. Jenže jsme měli jedno sladké tajemství jménem Matheo a dopředu jsme nemohli vědět, jak se budu cítit. Takže jsme to nechali až na poslední chvíli a rozhodli se asi až 1.7. Tábor organizuje Sportcentrum v Prostějově, a je určen spíše pro dospělé Každoročně jezdí podobná banda asi 30 vodáků. Sportcentum zajistí ubytování v kempech (ve vlastních stanech), doprovodné vozidlo, lodě a to nejlepší – luxusní stravování ve formě plné penze. Tábor se konal ve dnech 6.7. – 11.7., z čehož byly vyhrazeny 2 dny na cestu vlakem a 4 dny na plavbu.

6.7.2010 – příjezd do Ratají nad Sázavou

Sraz vodáků byl v 8:40 na hlavním nádraží v Prostějově. Batohy se naskládaly do doprovodného vozidla a odjíždělo se vlakem v 9:00 směr Olomouc, kde jsme se připojili já s Raďou, abychom nejezdili zbytečně tam a zpět. Přestupovalo se pak až v Kolíně na osobák do Ratají nad Sázavou. Počasí bylo nějaké zamračené a ke konci naší cesty začalo pěkně pršet. Naštěstí to z vlakové zastávky do kempu bylo jen pár metrů a mohli jsme se schovat v kempovém kiosku, kde už se před deštěm schovávala větší banda cyklistů. Popíjeli na zahřátí grog a za pár chvil si od nás půjčili kytaru a hezky nám tam zazpívali. Bylo vidět, že je to strašně baví a že nikam nespěchají. My jsme tam popíjeli pivka a také čekali, až přestane pršet, abychom mohli jít postavit stany a navečeřet se. Po jídle jsme si chvíli házeli frisbee a pak vyrazili na procházku do vesnice, podívat se na zámek, na vyhlídku na řeku a samozřejmě taky na pivko. Měli tu Březňáka.

7.7.2010 – 1. etapa: Rataje – Sázava

Ráno jsme si rozdělili lodě. Tak půlka byly nafukovací Pálavy – ty si vzali nováčci a méně zkušení, druhá půlka byly plastové kánoe. Postupně jsme se všichni „nalodili“, zkusili si pár záběrů a vyrazili. K vodě patří samozřejmě i trocha alkoholu. Každá loď za sebou táhla nějakou tu láhev – většinou rum s kolou, další myslivce s kofolou, vodku s džusem atd. Co mě ale překvapilo, bylo malé množství hospůdek a občerstvení kolem vody. Oproti Vltavě hooodně slabé. Sluníčko se ještě sem tam schovávalo za mraky, ale jinak bylo teplo. Nadšeně jsme pádlovali, semtam jsme soulodili, zase trošku pádlovali a večer dojeli do kempu přímo naproti klášteru v Sázavě. Po výborné večeři jsme šli hledat nějaký obchůdek, kde bychom doplnili zásoby a koupili si nějaké mlsoty. Našli jsme Tesco expres a pak skončili v hospůdce na Ježkovi.

8.7.2010 – 2. etapa: Sázava – Čerčany

Už ráno bylo pěkné horko, což některé zlákalo hned kousek za kempem na první ranní pivko. Trhli se i pipini, my jsme pokračovali dál, nechtěli jsme přijít o oběd Pipini nás pak dojeli, Iva měla pěkného motáka a plácla sebou v blátě pod schodama (které předtím elegantně sešla Pak jsme zastavovali ještě ve Zlenicích u přívozu na plovárně a ještě v jedné hospůdce. Tento večer jsme kempovali v Čerčanech u tělocvičny a čekalo nás grilování – skvělé karbanátky a naložené kuřecí a vepřové masíčko. Všichni se olizovali až za ušima, masa byla hromada a i když by oči ještě chtěly, do našich bříšek se všechno nevlezlo Večer jsme strávili povídáním u ohýnku a šli brzy spát.

9.7.2010 – 3. etapa: Čerčany – Týnec nad Sázavou

Etapa do Týnce byla celkem nudná, voda byla jako olej a museli jsme pořád pádlovat. Sem tam se taky všichni ve vodě chladili, i když bylo tak velké horko, že hned po vylezení do lodi byli suší. Já jsem po sobě nechala jen stříkat kapičky vody, ty se ale hned vypařovaly V Týnci jsme spali ve velkém kempu u fotbalového hřiště. Protože byl pátek, čekali provozovatelé kempu plno návštěvníků, kteří se na Sázavu vydali na víkend. Do večera byl kemp opravdu natřískaný. Před večeří jsme se šli projít do městečka. Já s Raďou jsme vylezli k hradní věži a pak se připojili k ostatním v pizzerii. Neodolala jsem a dala si pizzu, protože na večeři bylo oznámeno rizoto, které já moc nemusím. Pizza byla výborná. Po večeři v kempu následovala ještě jedna procházka do města na pivo, ale nikde nebylo místo (a nechtělo se nám moc daleko chodit). Proto si kluci koupili trojpiva Ferdinanda a popíjeli je u ohýnku, kam jsme se přifařili k nějaké bandě z Rumburka.

10.7.2010 – 4. etapa: Týnec nad Sázavou – Pikovice

Poslední etapa byla nejkrásnější a plná adrenalinu. Potkali jsme zde taky nejvíc vodáků. Byla zde spousta peřejí, rychlých úseků, z vody vyčnívajících i těsně pod hladinou schovávajících se kamenů. Prostě nádhera. Navíc se údolí zužovalo, objevili se strmé skály a na nich spousta trampských chatiček. U Pikovic došlo i na soutěže. Lodě se spojily do hvězdy, nejdřív přebíhali z lodi do lodi háčci a potom i zadáci Byla to velká sranda, kterou jsme s Raďou pozorovali z zpovzdálí, smáli se a vychutnávali jsme si poslední chvíle na vodě. V kempu jsme využili ledovou venkovní sprchu a ještě před večeří se vydali na jedno pivko. Raďa si vychutnával příjemně vychlazeného „Ferdinanda“ (který byl ve skutečnosti Gambrinus, kterého Raďa docela haní). Abych to vysvětlila – byla to od nás s Vlastíkem taková malá lest, jestli Raďa pozná, co je to za pivo – a nepoznal 

11.7.2010 – odjezd do Olomouce

Ráno jsme se sbalili a vyrazili na vlak. Z Pikovic jsme odjížděli v 9:12 přes Prahu do Olomouce a do Prostějova. Ve vlaku jsme byli všichni nějací zmožení, už se docela těšili domů a až se to s námi přestane houpat 

Více fotek najdete v naší galerii nebo v galerii od Františka nebo Lukáše.