Procházka na Jedovou

Dole v Olomouci už je nějaký den slušná inverze, ale říkal jsem si, že Pohořany jsou už docela vysoko a že by to tam mohlo být lepší. Po obědě, jakmile se Verča napapkala, jsme rychle skočili do auta a vyvezli se až na Horní boudu. Počasí nahoře bylo super – potvrdily se mé úvahy a Pohořany byly nad inverzí, takže jsme viděli konečně po delší době sluníčko. Mezi stromy byla docela zima, ale jak jsme vylezli někam na slunko, tak bylo příjemně. Cestou jsme potkali pár běžkařů – podmínky rozhodně nebyly ideální (chybělo tak deset, patnáct čísel sněhu , ale na polích byly stopy pěkné. Procházkou jsme se prošli nad Pohořany a na kočárek docela prudkou pěšinou jsme vyjeli až na vrchol Jedové. Cestou jsme dokonce i přenášeli kočárek přes spadlý strom. Zpět jsme to vzali po druhé vychozené cestě a projeli trochu vísku. Moc jsme to však neprotahovali – Verča je ještě malá a neměla by být tak dlouho v takové zimě. Takže po hodinové procházce jsme jeli domů, kde nás čekalo ještě plno práce s regálem v komoře .