Jeseníky - poslední letošní sníh a rozhledny u Krnova

Moji rodiče odjeli na poznávací zájezd do Paříže, a tak jsme se s Marťou a Verčou vydali obhospodařovat chalupu místo nich. Vyrazili jsme v sobotu a zůstali jsme tam až do úterý, kdy jsme jeli domů. První den jsme jen tak lítali kolem chalupy a odpoledne zajeli autem do Rýmařova na houpačky a navštívit tetu a strýce. Druhý den jsme si naplánovali výlet na Švýcárnu a poslední sníh. V pondělí jsme vyrazili ke Krnovu kouknout se na dvě rozhledny – Ježník a Cvilín. Na zpáteční cestě jsme se vyrochnili ve wellnesscentru v Bruntálu. Úterý už bylo ve znamení balení a návratu. Vyjeli jsme docela brzo, protože jsme chtěli zajet do Tylova na pstruhy. Doma jsme se vybalili a zašli ještě s Verčou na houpačky a pivko.

Poslední sníh letošní zimy

Na chalupě jsme mezi výlety udělali i nějakou práci – zbourali jsme dva kamenné sloupy, připevnili houpačku pro Verču a udělali dřevěné pískoviště. S pískovištěm jsem si docela pohrál, pořádně ho ošmirgloval, a poté sešrouboval pořádnými šrouby – prostě kvalitní česká práce. Později jsem se dozvěděl, že se to taťkovi a mamce moooc líbí a že by z toho nejraději udělali květináč pro kedlubny a že Verče koupí nějakou plastovou potvoru i s domečkem a houpačkou. No, myslím, že o nějakém plasťáku nemůže být ani řeč, holt kedlubny budou muset vyrůst někde jinde .

Veru papká špagety

Neděle – výlet na Švýcárnu

Ráno jsme halabala vylezli z pelechu a začali se chystat. Tak v polovině nám došlo, že abychom stihli kyvadlo z Hvězdy na Ovčárnu v devět hodin, tak máme co dělat. Později jsme jet nechtěli, protože podle předpovědi mělo odpoledne pršet. Rozdělili jsme si úkoly a vše nakonec stihli, sice tak tak – autobus už byl plný a ve frontě zbývalo už jen pár lidí. Kočárek jsme museli rozložit a nějak jsme se tam vecpali. Nahoře moc pěkně nebylo – zataženo, zima a vítr. Dali jsme na sebe a Verču vše, co jsme měli nachystáno a pomalu vyšli. Chvíli jsme vezli Verču v kočárku a chvíli sama ťapala a zkoušela poslední sníh letošní zimy. Trochu jsme pokukovali po Pradědu, ale v tomto počasí to nemělo žádný smysl tam jít. V sedle Pod Pradědem jsme odbočili dolů po červené turistické značce a byli jsme rádi, že jsme se trochu schovali do závětří kopce a stromů. Na chatě Švýcárně se Verča s Marťou najedli, já jsem dal pivko s čajem a vyrazili jsme pomalu zpět. Verča byla unavená, takže hned za Švýcárnou usnula a i přes různé řvoucí a hulákající turisty (i neturisty) jsme ji provezli a dovezli až dolů na Hvězdu. Po příjezdu na chalupu se ukázalo slunce a o žádném dešti nebylo ani řeči – ten přišel až pozdě večer a byl to pořádný slejvák.

Pondělí – rozhledny u Krnova

Ranní mlhavé a studené počasí úplně vybízelo vyrazit na nějakou rozhlednu Hlavně Marťa chvílemi váhala a měla plnou pusu řečí. Nedal jsem se však zlomit, a tak jsme kolem deváté hodiny vyjeli směrem Bruntál a Krnov. První zastávku jsme udělali v malé vísce Ježník hned za Krnovem. Auto jsme nechali úplně na konci na autobusové točně u nějakého nepoužívaného sanatoria. Přímo z tama vedlo značení naučné stezky, která tvořila okruh kolem rozhledny. Verču jsem vzal do krosničky a za pár minut jsme byli nahoře. Dřevěná rozhledna Ježník je pěkná a je z ní krásný výhled na zelené kopce na jedné straně a na Krnov na straně druhé. Byl vidět i náš druhý dnešní cíl – rozhledna na Cvilíně. Moc dlouho jsme se nahoře nezdrželi a ani jsme nedokončili okruh. Místo toho jsme se po stejné cestě vrátili a jeli na Cvilín, abychom stihli Verčin oběh a odpolední spaní. Autem jsme vyjeli až nahoru k poutnímu kostelu, kde bylo malé parkoviště. Nakrmili jsme Verču a vydali se směrem na rozhlednu, ta však byla „co by kamenem dohodil“ a navíc zavřená. Zkusili jsme jít po zelené turistické značce směrem na Šlenburk a Kudlichovu rozhlednu, která byla třetím „fakultativním“ cílem . Dokázali jsme ujít tak cca 300 metrů, a poté jsme se museli kvůli neprůjezdnému terénu vrátit. Naštěstí to Verča vyřešila za nás, protože usnula a my jsme si tak s ní šli sednout kousek za kostel, kde byl pěkný výhled s lavičkami na Krnov. Musel jsem donést z auta deku pod zadek a i tak, jsme to po necelé hodině celí promrzlí zabalili a šli si sednout do auta. Verču za chvíli probudila nějaká „pipina“, která tam přijela autem a poté řvala na celé kolo . Cestou na chalupu jsme se ještě na hodinu a půl stavili v Bruntále ve Wellness Centru, které nám naši i strýc doporučili. Mě se tam líbilo a nakonec možná i Verče. Ta ze začátku pořád brečela a bála se, později jí byla zima, ale jakmile jsme vlezli do vířivky, ve které byla teplejší voda, tak to už bylo fajn. K večeru se jak na potvoru opět udělalo pěkně  – alespoň jsme se stihli pohoupat na nové houpajdě.

Odjezd

Z chalupy jsme v úterý odjížděli docela brzo, chtěli jsme se na oběd zastavit v rybářství v Tylově a možná chytit i nějakého pstruha. Místo chytání jsme si však jen nechali pstruha udělat, a poté, co jsme museli Verču málem heverem tahat z houpačky, jsme jeli domů. Pstruzi byli výborní, já měl nějakého pikantního a Marťa s Verčou obyčejného na kmíně. Musím říci, že jsme udělali dobře, že jsme tam přijeli brzo, protože když jsme odjížděli, tak tam bylo kolem oběda narváno.

Houpačky v rybářství Tylov

Více fotek najdete v galerii.