Bítov 2013

Včera nám začal podzim a už je nejvyšší čas na sepsání článku o letní dovolené. Stihli jsme letos dvě – v červenci jsme se vydali na Vranovskou přehradu a v srpnu do Lednicko-valtického areálu. 

Vranovskou přehradu jsme tentokrát navštívili od Bítova. Ubytovali jsme se v chatové osadě VZ Dyje Bítov a musím říci, že nám chata vyhovovala mnohem víc než nějaký hotelový pokoj. Verča mohla kdykoliv vyběhnout ven, Ondra mohl klidně spát venku v kočárku, my jsme mohli popíjet vínko na terase atd. Navíc chata měla 2 pokoje, takže Verunka měla na spaní svůj pokoj a Ondrův noční řev ji nebudil. Jedinou nevýhodou byly papundeklové stěny, takže bylo slyšet sousedy. Těmi ale byli Vlastík s Ivou a Jasmínkou, takže stačilo na ně zabušit a byl klid:-) K ubytování jsme měli objednanou plnou penzi, takže ani jídlo jsme nemuseli řešit.

1. den – Příjezd

Ráno jsme dobalili, naskládali věci do auta a po 9. hodině vyrazili z Olomouce. Z cesty jsem měla trochu strach, ale Ondra usnul a Verča koukala z okna. Zastavili jsme se až v Lechovicích pro víno a před 12. hodinou jsme dorazili na recepci VZ Dyje Bítov. Dostali jsme chatku číslo IV, úplně v horní řadě. Iva s Vlastíkem a Jájou přijeli už o den dřív. Chatku sdíleli ještě s Koflovic rodinkou – Ivou, Pavlem a dvouletou Aničkou, takže Verunka tu měla i kamarádku. Po obědě jsme se vybalili, odpočinuli a šli jsme se podívat k přehradě. Voda byla krásně čistá a teplá, takže jsme se i osvěžili. Taky jsme popřáli Vlastíkovi k narozeninám – dostal od nás aspikový dort.

2. + 3. den – Koupání v aquaparku

Sluníčko pařilo, tak jsme se rozhodli vyzkoušet místní aquapark. Jakmile Verča viděla vodní skluzavky, tak k nim hned letěla. Nahoře se ale trošku bála, ale přemluvili jsme ji, aby to sjela. Raďa ji pouštěl z vrchu a Vlastík ji měl chytat dole. Nějak to ale nezvládl a Verča mu zmizela pod hladinou. To bylo řevu. Dopoledne byla voda ještě studená, Veru se třásla zimou a nejradši seděla zabalená v ručníku na lehátku a pozorovala okolí. Odpoledne se ale už voda pěkně ohřála a Verču jsme nemohli z vody dostat ven. Cachtala se v malém bazénku s Aničkou, ale taky ve velkém v nafukovacím kruhu s tetou Ivou. Ondra taky zkusil vodu, moc se mu tam líbilo – kopal nožičkama jako divoch. Jinak většinou spinkal nebo si hrál na dece pod slunečníkem s Jájou.

4. den – Procházka na hrad Bítov

Trošku se ochladilo, a tak jsme vyrazili na procházku a obhlídku okolí. Vydali jsme se po místním značení směrem do vesnice Bítov, ale v lese jsme ze značky uhnuli a narazili pak na zelenou značku. Cestou bylo několik krásných vyhlídek na Bítovskou zátoku a na hrad Cornštejn. Po zelené jsme došli až k hradu Bítov, ale dovnitř jsme nešli, protože jsme tam byli už vloni. Škoda jen, že vás bez zakoupené vstupenky nepustí ani na nádvoří. To mi přijde opravdu líto. Vrátili jsme se po silnici nahoru k parkovišti. Já jsem s Verčou zůstala na skákacím hradu a ostatní se šli občerstvit k Rumburakovi. Pak už jsme valili od Kapličky dolů a spěchali na oběd.

5. den – Procházka na hrad Cornštejn

Stále bylo nějak chladněji, takže nás čekal další minivýlet. Tentokrát na hrad Cornštejn, vlastně na zříceninu. Museli jsme jít ale po silnici, což se mi moc nechtělo, ale jiná cesta tam nevedla. Jen poslední část šel Raďa s Verčou zkratkou strmě lesem. Cestou jsme potkali babičku s dědou na kole, kteří taky vyrazili na Cornštejn a dál. Přijeli na poslední dva dny vystřídat Koflíky, kteří odjeli domů pomáhat s přípravou svatby v rodině. Babička s dědou pak vzali Verču i s sebou na prohlídku hradu a my ostatní jsme odpočívali na lavičkách a slunili se. Odpoledne jsme se šli projít do restaurace Na Špici, kde si Raďa před lety dál výborné horké maliny se zmrzlinou a teď po nich taky toužil. Nakonec si je dali všichni kromě mě, protože jsem na ně po sladkém obědě vůbec neměla chuť.

6. den – Koupání v přehradě

Dopoledne jsme strávili u chaty. Verča běhala kolem s nějakou holčičkou a Raďa vyrazil na kolo. Chtěl se podívat na višně a natrhat květy divizny. Odpoledne bylo krásně, a tak jsme se šli koupat do přehrady. Večer jsme si zahráli ruské kuželky. Nějak strašně rychle nám ten týden tady utekl.

7. den – Odjezd

Ráno jsme se sbalili a po 9. hodině odjížděli do Olomouce. Říkali jsme si, že tu určitě nejsme naposledy.

Více fotek najdete v galerii.