Cyklovýlet do Zutendaalu

Bylo 1. listopadu a předpověď počasí hlásila 20 stupňů a slunečno. Nebylo o čem diskutovat a vyrazili jsme na výlet na kolech. Nikam jsme nespěchali, a tak jsme vyjížděli až kolem 11. hodiny. Já jsem vezla jako obvykle Ondru a Raďa Verunku. Konkrétní cíl jsme neměli, jen směr – Zutendaal. Od nás jsme jeli přes Veldwezelt do Gelliku a nahoru na kopec do lesa. Šlapalo se mi nějak lehce, a tak jsem Raďu podezřívala, jestli mi něco neudělal s převody. On se mi smál, že mám maximálně něco s nohama. V Zutendaalu jsme trochu váhali kam dál. Chtěli jsme najít nějaké dětské hřiště, aby se Verča s Ondrou trošku protáhli a zablbnuli si. Našli jsme místní koupaliště s hřištěm, ale bylo zavřené. Naštěstí naproti byl kemp a tam bylo super hřiště. Raďa si donesl z hospůdky pivo a šli jsme řádit. Sluníčko krásně hřálo, děti si vyzkoušely všechny skluzavky a houpačky a jeli jsme dál, vlastně už pomalu nazpět. Chtěla jsem ještě dojet k návštěvnickému centru de Lieteberg, ale podle naší cyklomapy jsme k němu nedojeli. Ukazovala toto místo kousek někde jinde, minuli jsme ho jen o pár desítek metrů. Lákala mě tam 2km dlouhá stezka bosou nohou. Verunce by se to určitě taky líbilo. Místo toho jsme pomalu jeli domů. U Albertkanaalu jsme si na zemi udělali malý piknik, dětem jsme dali polévku z termosky a sami se taky trochu najedli. Ondra mi pak hned v sedačce usnul, a tak jsem mu ji sklopila do polohy ležmo. Spinkal jak dudek. Kolem kanálu jsme dojeli až k nám do Kesseltu. Raďa s Verčou si ještě udělali odbočku a jeli prozkoumat nějaký kopeček s vyhlídkou. Domů jsme dojeli kolem 15. hodiny, Raďa si na zahradě umyl kolo, děti ještě blbnuly na skluzavce a já uvařila kuře s rýží.