Bokrijk - jaarmarkt

Tento víkend se nám nechtělo jezdit nikam daleko a vymýšlet nějaké bláznivé výlety, a tak jsme se rozhodli opět pro Bokrijk, do kterého máme předplatné, a kde se měl v neděli konat „jaarmarkt“. Co to ve skutečnosti znamenalo? Spousta stánků s místními potravinami a výrobky, tj. sýry, piva, koláče, uzeniny, kořalky, medy, marmelády, hořčice …, a kromě toho ukázky původních řemesel. Mě se tam tentokrát moc líbilo, protože ve skanzenu využili původní pekárnu a upekli opravdu domácí chléb z pece vytopené dřevem nebo pivovar, kde uvařili pivko .

V první části hned za větrným mlýnem bylo zhruba 40 stánků s výše popsanými produkty. Nás nejvíce zaujaly sušené klobásky, sýry s různými příchutěmi a bylinkami a nakonec pekárna koláčů. Přímo před našima očima tam z těsta a dalších ingrediencí dávali do forem koláče, které pak pekli v pojízdné pekárně na dřevo. Jakožto známý jedlík buchet a koláčů jsem si takovou příležitost nemohl nechat ujít, a tak jsme si objednali kersenvlaai, tj. místní třešňový koláč s typickou mřížkou nahoře. Dál nás zaujal obr v podobě pekaře, který byl docela vtipně vyrobený, protože měl místo břicha troubu a z ucha mu trčel komín. Povinnou zastávkou byl kostel (dokonce 2×), který se našim pipíkům strašně líbil. Dál jsme pokračovali do druhé části, kde dávali zadarmo polévku a kde jsme ve stanu zbaštili i naše další zásoby. Já jsem si šel poté koupit pivo na zapití, ale místo toho jsem „výhodně“ koupil 0,7 l flašku pivka, ke které jsem dostal pěknou sklenici a radoval se, jak si doma pochutnám. Bohužel jsem po otevření zjistil, že pivko je ochucené třešněmi . Ve třetí jižní části skanzenu jsme se zastavili u pivovaru, kde jsme dali „konečně“ pivo a koukli, jak zrovna slévají nejspíš mladinu. Zrovna jsme se také nachomejtli při rozdávání malých bochníků chleba z místní pekárny (pece), a tak jsme si za 1 euro odnesli jeden domů . No, a to bylo asi vše, co naši caparti byli schopni vydržet, a tak jsme vyzvedli náš vlaai a spěchali na dětské hřiště. Já jsem byl z celého dne nadšený, protože jsem uspokojil snad všechny své smysly – bylo na co se koukat, co baštit a pít. Děti snad dostaly také co chtěly – kokina, dřevěného koníka na tyči (kterého chtěly minule) a samozřejmě hřiště. Cestou zpět nám ti naši mazlíci usnuli a při výstupu z auta to byl menší horor . Celkově Bokrijk opět zabodoval.