Lommelse Sahara

Poslední dobou mám spoustu dobrých nápadů a výlet do Lommelu byl jedním z nich :-)

. Lommel je město na severu Belgie kousek pod Eindhovenem. Narazil jsem na něj náhodou, když jsem hledal nějaké rozhledny v Belgii. Přímo u Lommelu leží přírodní rezervace nazvaná Lommelse Sahara, což je „pár nádrží a pískových dun se spoustou borovic“. Co je pro nás rozhlednáře zajímavé, tak tam vybudovali novou krásnou rozhlednu (ve vlámštině Uitkijktoren Lommelse Sahara). No, a aby toho nebylo málo, tak jsem zjistil, že ve středu města je další skleněná rozhledna, která patří k muzeu skla – GlazenHuis.

Po příjezdu do Lommelu jsme zašli do infocentra, které sousedí s muzeem skla (GlazenHuis). Bohužel jsme se dozvěděli, že v muzeu zrovna předělávají expozici, a tak bylo zavřené a tím i náš první úlovek – skleněná rozhledna. Co naplat, prošli jsme rychle náměstí a autem se poté přesunuli o kus dál k parkovišti poblíž „sahary“. „Náhodou“ tam bylo krásné dětské hřiště, ale jako obvykle jsme návštěvu podmínili nejdříve výletem do lesa, fůůůjjj (už nám to začíná). Prošli jsme kolem architektonicky zajímavé haly Internationale Taptoe Belgie, dále kolem skautské vesnice a byli jsme konečně v lese. Šli jsme po turistické cestě vedoucí cik-cak přes různé zajímavosti (proutěné obydlí, tunely, dřevěného hada, …) až jsme vyšli na pískové duně u první nádrže.

Chvíli jsme se zdrželi u vody a pokračovali dál k rozhledně. Cestou jsme viděli pár pěkných hřibů, ale nechali jsme je být, protože jsme neměli žádnou tašku. Marťa vyfotila pár krásných mochomůrek, a pak našla prvotřídního praváka. V tu chvíli jsme si řekli, to teda néé, praváka jsme vzali a poté ještě další kozáky a suchohřiby – bylo jich tam moc a nikdo je nesbíral. Myslím, že se v Belgii fakticky rozmlsáme sbíráním hříbků ne v lese, ale podél lesních cest.

Rozhledna, ke které jsme po chvíli dorazili, byla nádherná. Nejdřív jsme sbaštili svačinu, a poté jsme se vydali na vrch – i Ondra vylezl nahoru po svých. Výhled byl pěkný, jen je škoda, že je rozhledna na takové placce. Cestou zpět jsme ještě mrkli na zajímavý visutý most pro pěší přes Albert kanál. Děti jsme řádně unavili, ale stejně jim „potvůrkám“ zbylo ještě dost sil na hřiště. Prošli jsme všechny průlezky a i já se na konci vyblbl na kládách postavených do výšky.