Kaňonem La Hoegne

Dle předpovědi počasí měl být dnešní den docela fajn s pár odpoledními sprškami. Sedět doma se nám nechtělo, a tak jsme vyrazili nakonec na celodenní výlet do oblíbených Arden. Marťa má naše okolí detailně prostudované a vždy vytáhne ze své složky papír s výlety a řekne „Dnes bychom mohli jet k říčce Le Ninglinspo. Měl by tam být pěkný kaňon s divokou říčkou. Všechno se zelená a kvete a bude tam pěkně.“. Já jsem pak ten, kdo to vše zrealizuje a dotáhne do konce. Dostal jsem ke stáhnutí soubor 481. Hoegne a našel si nejlepší východiště s parkovištěm. GPS nastavena a po obvyklé hodinové přípravě (vody, lepeňáky, pláštěnky, děti, běžné rozčilování se, … ) vyrážíme směr Verviers.

Ze začátku cestu znám a chvíli za Verviers požádám svoji navigátorku, aby zapla stroj a řekla, kde mám sjet. Chvíli si s tím hraje, a pak řekne, že vůbec neví, kde jsme a vesnice, poblíž které máme odbočit, na mapě vůbec není . „Jasně“ odpovídám „Není!“. A myslím si své, vesnice tam samozřejmě je, jen je očividně problém někde mezi displejem a sedačkou. Najednou Marťa vidí na ceduli povědomý název a velí sjet z dálnice, ale to je vše, protože už neví kam dál. V tu chvíli se zapojuje můj navigační smysl a obrazová paměť a po chvíli dojíždíme na parkoviště k potoku Hoegne, tedy tam, kam jsme měli dojet. Paráda.

Vyrazili jsme po modré značce, která nás vedla pěknou stezkou kolem potoka. Zhruba po kilometru nás stihla jedna pětiminutová přeháňka, a tak jsme jako mastňáci vytáhli deštníky a bylo fajn. Po celý zbytek dne už na nás nic nespadlo, i když mraky se nad námi honily pěkné. Potok Hoegne se zařezává v některých místech do pěkného kaňonu s obrovskými balvany na dně. Každou chvíli jsme přecházeli zurčící a bublající vodu po dřevěných mostech nebo šli po dřevěných chodnících. Přišlo mi, že zhruba od poloviny, se údolíčko stávalo divočejší a malebnější, až to vygradovalo v poslední pasáži nazvané „Les cascatelles“. Byl jsem hodně překvapený, že se vůbec něco podobného v Belgii dá najít. Celá stezka byla prostě super. Na jejím konci jsme potok Hoegne opustili a vydali se do nedaleké vesničky Hockai. Já jsem měl v hlavě orosenou sklenici piva a dětem jsme slíbili zmrzlinu . Po chvíli jsme překročili bývalou železniční dráhu, kterou změnili v cyklostezku. Docela jsme byli překvapeni, protože jsme celý týden přemýšleli, že bychom se mohli projet po Vennbahn, a tato stezka jí byla hodně podobná, ale úplně někde jinde. V Hockai jsme došli k restauraci Ardennais, kde měli zahrádku s pěkným výhledem. Cedule se zmrzlinou a menu s různými druhy piv nám potvrdily, že jsme správně. Trochu horší to bylo s objednávkou, protože francouzština prostě není na našem jazyku doma. Takže to bylo něco mezi angličtinou, holandštinou a francouzštinou. Nakonec jsme to zvládli a všichni jsme byli spokojení. Já měl své orosené pivo „Super des Fagnes“, Marťa kávu a děti kornout zmrzliny. Tak dobře se nám tam sedělo, že jsem si musel dát ještě druhé pivo „Orval“ (odkoukal jsem to od souseda). Židličky restaurace byly na krásně zastřižené trávě a děcka na ní neskutečně řádila. Verča zkoušela hvězdy a Ondra dělal kraviny. Naštěstí, že jsme tam byli téměř sami . Chvíli před odchodem, se Marťa při zkoumání mapy rozesmála a přitom z ní vypadlo, že jsme šli špatně. Že v plánu bylo jít do jiného údolí s řekou Le Ninglinspo, které je vedle jiné dálnice vedoucí z Liege. A proto „samozřejmě“ nemohla najít tu správnou vesnici a v mapě se nemohla zorientovat. Měla štěstí, že se mi její omyl tak líbil, jinak bych se jí smál doteď .

Pro cestu zpět jsme vybrali opět modrou značku, tentokrát však vedoucí zhruba sto metrů nad údolím. Poslední kilometr už sice nožičky bolely, ale všichni jsme to zvládli po svých i bez „koníčka“. V autě se zhruba po deseti minutách spalo, přesně tak jak to má být .

Výlet se náramně vydařil, i když jsme šli úplně někam jinam . Po pár dnech studeného a deštivého počasí bylo zase chvíli teplo a relativně sucho. Pokud jste rádi v přírodě, tak La Hoegne rozhodně stojí za projití. Celý den jsme ještě doma završili rychlou grilovačkou a pečením cheesecaku (zítra budeme mít návštěvu).