Na běžkách z Ovčárny na Červenohorské sedlo a zpět

Hned druhý den po příletu z Ameriky jsme si s Marťou, mojí ségrou a oběma taťky domluvili běžkaření v Jeseníkách. Už jsem se fakt těšil na nějaké hory, protože v Georgii nic nebylo. Sice jsem nepředpokládal, že hned druhý den budu běžkovat kolem Pradědu, ale nakonec to bylo super.

Předpověď počasí byla výborná – v nížině inverze a na horách sluníčko a teplo. Ráno jsme vyrazili z Olomouce, kde pro nás přijel Martinin taťka. S mojím taťkou jsme dali sraz až na Hvězdě. Za chvíli nám jelo kyvadlo na Ovčárnu, kde bylo opravdu krásně . Nasadili jsme běžky a po prvních nesmělých krocích jsme se vydali směrem Švýcárna. Trochu jsem v Americe přibral, a tak jsem docela supěl, než jsme vyběhli na sedlo pod Pradědem. Pak už to byla pohoda a v podstatě až na Sedlo se jelo z kopce nebo po rovince. Na stopě jsme potkali Aleše, a tak jsme docela pokecali. Na Červenohorském sedle nás docela vypekli, protože jsme počítali s otevřenou hospodou a já už měl v hlavě nějakou čočkovou polévku a pivko. Bohužel vše bylo zavřené až na malý bufet pod sjezdovkami. Dali jsme pivko a vyrazili zpět – už to nešlo tak lehce, ale nakonec jsme stihli kyvadlo dolů o půl čtvrté. Po celou dobu bylo krásné počasí, sluníčko svítilo, takže mohlo být trochu nad nulou a z vrcholků bylo pěkně vidět do nížin na to inverzní mléko.