Vennbahn: Monschau - Bôsfagne a zpět

Na dnešek jsme si opět naplánovali cyklovýlet po Vennbahn. Tentokrát z místa, kde jsme minule skončili, a to z Monschau. Tentokrát byla cílem sama cesta, řekli jsme si „kam dojedeme, tam dojedeme“. Nakonec nám to stačilo do Bôsfagne, vesničky kousek od Sourbrodtu, kde jsme dali pivko, kávu a limču. Při odjezdu jsme přečkali chvilkovou spršku pod stromy a pokračovali dál mimo Vennbahn po RUR-RurUfer-Radweg do Küchelscheid, kde jsme dětem slíbili vafle. Poté jsme se opět napojili na Vennbahn a dojeli za nepříjemného deště k autu, kde déšť přestal.

Auto jsme nechali na malém parkovišti u cesty L 214, která kříží kousek nad Monschau cyklostezku Vennbahn. Vennbahn má v tomto místě podobu krásné asfaltky s pěknými kamennými mosty a viaduktem u kláštera Reichenstein.

Na „nádraží“ v Küchelscheidu stojí starý osobní vagón přebudovaný v restauraci, u které je půjčovna drezín. Marťa o nich předtím přemýšlela, ale byli jsme na kolech, takže jsme tam jen projeli a pokračovali dál. Po chvíli jsme na kolejích vedle cyklostezky našli plantáže lesních jahod, a tak jsme se na ně vrhli jako kobylky. Mňam, byly výborné. Já jsem si říkal, dívaje na zarostlé a nepoužívané koleje, že dnes asi drezínky nejezdí, a tak jsme na kolejích seděli a baštili. Zhruba po čtvrthodině jsme usoudili, že to stačilo a chvíli poté, co jsme sedli do sedel, kolem nás prosvištělo pár drezínek .

Po dvaceti minutách šlapání jsme dojeli do Bôsfagne, kde jsme dali malé občerstvení bohužel bez slíbených waflí. Kousek za Bôsfagne jsme trochu zmokli, ale alespoň nám to umožnilo sníst pod stromem nachystaná jablka. Vybrali jsme do Küchelscheidu jinou cyklostezku, kolem které byla úkolová stezka pro děti. Minuli jsme pěkný potůček, kde jsme chvíli blbli. U lesní přehrady Schwarzsee jsme udělali další pauzu na sušenky a užívali si pěkného výhledu a chvilkového sluníčka mezi mraky. Nikam jsme nespěchali a dobře se nám jelo. V Küchelscheidu jsme v „restauračním“ vagonu ještě stihli paní, která už zavírala, ale přesto nám udělala všem výborné vafle.

Poslední úsek mezi Küchelscheidem a Monschau nás zastihl trvalejší déšť, a tak jsme pěkně zmokli. Já s Verčou jsme byli trochu rychlejší, a tak jsme Marťě a Ondrovi trochu ujeli. Jak už to bývá, u auta pršet přestalo, takže jsme se v klidu převlékli do suchého a jeli domů.

Tedy né úplně domů, protože jsme cestou do Maastrichtu ještě odbočili na rozhledu Mescherheide, jak jinak než nad vesnicí Mesch kousek od Eijsdenu.

Odkazy na mapy:

Myslím si, že tato vyjížďka po Vennbahn byla poslední na dlouhou dobu, protože jsme se v létě z Belgie odstěhovali. Nicméně Vennbahn můžu doporučit a sám potajmu doufám, že si někdy v budoucnu, možná jako důchodci, Vennbahn dokončíme až do Lucemburska.