Letní Schladming 2018

Před zimní dovolenou v Alpách je třeba konečně dodělat článek o letní dovolené. Tu jsme strávili v rakouském Schladmingu, na doporučení mojí kamarádky, která tam s rodinkou jezdí už několik let. Ubytování jsme sháněli až na poslední chvíli na konci června, protože jsme nevěděli, jak zvládneme stěhování BE/NL a jak to bude mít Raďa s dovolenou. Vybrali jsme rodinný apartmán a nabídli mým rodičům, že se k nám opět mohou přidat.

Sobota – příjezd a večerní procházka k jezeru pod Reiteralm

V 9 hodin ráno jsme odjížděli z Prostějova. Čekalo nás necelých 500 km, 5 hodin jízdy autem. Kolem 15. hodiny jsme přijeli do Schladmingu a rovnou zamířili do informačního centra pobrat mapy a letáky, abychom mohli večer plánovat výlety. V 16 hodin jsme přijeli k našemu ubytování – Alpengasthof Draxler u Forstau. Naši tam přijeli chvilku před námi. Vybalili jsme, uvařili brambory k sekané a po jídle jsme se šli projít.

Raďa vymyslel podvečerní vycházku k jezeru směrem na Reiteralm. Říkal nám, že za 40 minut budeme nahoře. A my bláhoví jsme mu věřili a ani se nepodívali do mapy. Vyrazili jsme po 18. hodině. Cesta vedla nejdřív z kopce, ale za pár zatáčkami jsme odbočili prudce vzhůru do lesa. Byl to fakt krpál s převýšením 500m. Po cestě jsme trhali jahůdky, maliny, borůvky, viděli jsme srnku a našli pár hub. K „jezeru“, které jsme nakonec ani neviděli, jsme došli asi až kolem 20. hodiny. Byli jsme úplně zničení a to nás ještě čekala cesta zpět. A začalo pršet. Už to nebyla cesta lesem, ale široká cesta. Do apartmánu jsme došli až za tmy ve 21:30!

Odkazy na mapy:

Neděle 22.7.2018 – soutěska Silberkarklamm

Celý den mělo poprchat, a tak jsme nevyrazili na vrcholky hor, ale do soutěsky s vodopády Silberkarklamm. Auto jsme nechali na parkovišti kousek od vstupu do soutěsky. Zaplatili jsme vstupné – 3,5 eura/dospělý, 2 euro/dítě, oblékli nepromokavé bundy a vydali se nahoru. Cesta kolem vodopádů vedla po dřevěných schodech a lávkách a od horního konce soutěsky pokračovala k chatě Silberkarhütte. To byl náš dnešní cíl. Bylo tady příjemně teplo. Vysvékli jsme naše mokré bundy a dali jsme si všichni polévku. Raďa navíc místní pivo a ještě pak jako zákusek Kaiserschmarrn. Asi za hodinku jsme se vydali na cestu dolů, už nepršelo. Šli jsme lesem horní cestou nad soutěskou. Cestička to byla úzká, hodně skákání přes kořeny, prudké klesání, ale na konci naštěstí už široká lesní cesta. Zpět v apartmánu jsme byli po 16. hodině. Odpočívali jsme a já jsem pak uvařila vepřové na houbách s rýží. Večer jsme zahráli kanastu a vyhráli jsme – díky velké žolíkové!

Odkazy na mapy:

Pondělí 23.7.2018 – pohádková cesta, Hochwurzen, motokáry, vodopád Riesachwasserfall

Auto jsme nechali na parkovišti u lanovky na Hochwurzen. Dětem jsme slíbili Pohádkovou stezku. Od parkoviště jsme se trošku motali, nemohli jsme najít značku, ale směr jsme věděli, takže jsme ke stezce nakonec došli. První část okruhu vedla kolem silnice a ta pěkná a záživná část stezky začala, až když jsme sešli k lesu. Bylo zde plno pohádkových postav, domečků, průlezek, skluzavek a dalších dováděcích prvků pro děti. Taky laviček k odpočinku a ke kochání se výhledy. Zábavná část stezky končila u hotelu Schwaigerhof. Od tama jsme cestou mezi hotely došli zpět k lanovce.

Odkazy na mapy:

Naši s námi na pohádkovou cestu nešli, vyjeli si rovnou na Hochwurzen a udělali si túru nahoře. My jsme se také nechali vyvézt lanovkou nahoru a na cestu dolů jsme si objednali sjezd motokárami. Ty se musí zaplatit a objednat na určitou hodinu dole ve Ski Lenz. Bylo něco po 13. hodině, a tak jsme to nechali rovnou na 14 hodin. Na vrcholu jsme neměli v plánu se nějak moc zdržovat, jen jsme se trošku pokochali výhledy a sjeli dolů. Už jsme přece za sebou měli Pohádkovou stezku. Já jsem jela s Verunkou a Raďa s Ondrou. Motokáry se ovládaly dobře, Verča mi dovolila to sem tam i trošku rozjet:-) Sedmi kilometrový sjezd jsme si parádně užili, nikdo nás nedojížděl, ani my nikoho nepředjížděli.

Po dojezdu jsme omámení euforií Raďovi kývli na další výlet – k vodopádu Riesachwasserfall. Popojeli jsme asi 10 km a auto nechali na parkovišti u hospůdky Riesachfall. Bylo docela hezky a brzo odpoledne, tak proč spěchat domů. Vodopád byl mega:-) 70 metrů vysoký a voda se rozstřikovala všude kolem. Jen škoda, že visutý most přímo nad vodopádem byl zavřený. Raďa nás ještě přesvědčil k pokračování dál k jezeru Riesachsee. Po cestě jsme šplhali po železných lávkách a žebřících. To bylo něco pro nás. Děti to náramně bavilo. Zpět od jezera jsme se vraceli po široké štěrkové cestě. V 17 hodin jsme byli na parkovišti. Na terase hospůdky jsme si dali zaslouženou večeři. Děti řízek s hranolkama, já grilované maso a Raďa knedlíkovou specialitu se sýry. Bezva zakončení dnešního super dne.

Odkazy na mapy:

Úterý 24.7.2018 – Planai

V 10 hodin jsme vyrazili do Schladmingu k lanovce na Planai. Naši jeli tentokrát s námi. Nechali jsme se vyvézt nahoru a děti hned zaujalo dětské hřiště a na něho navazující Hopsiland. Jde o 1,5 km dlouhou stezku po stopách králíčka Hopsiho s mnoha atrakcemi jako jsou dlouhé skluzavky, obří houpačky, trampolínky, kuželky, průlezky, vodní hřiště, dřevěná zvířátka apod. Hned u první atrakce jsme dětem museli koupit dřevěnou kuličku, abychom využili dřevěnou korýtkovou dráhu s překážkami.

Naši se odpojili a vyrazili sami na Krahbergzinken. Chtěli jsme je pak dojít nebo jim jít aspoň naproti, ale začala mě bolet hlava, a tak jsme šli jen kousek po Panoramic trail a zpět přes vrchol Planaie zpět k lanovce. Cestou jsme trhali borůvky (asi se to nesmí, ale neodolali jsme). Verča nešťastně zakopla a rozbila si koleno. Odpoledne jsme měli v plánu relaxovat na koupališti ve Schladmingu, ale s krvavým kolenem a uplakanou holčičkou jsme raději jeli odpočívat do apartmánu. Raďa si šel v 17 hodin zaběhat a přiběhl až po 19. hodině (dal si skoro 20 km). Pak jsme šli na večeři na zahrádku penzionu. Děti si daly boloňské špagety, dětskou porci, já divoké ragú s kroketami a knedlíkem a Raďa vepřové po myslivecku s opečenými brambůrkami. Moc jsme si pochutnali.

Odkazy na mapy:

Středa 25.7.2018 – z Ursprungalm k jezeru Duisitzkar přes jezera Giglach

Vstávali jsme kolem půl osmé a jeli autem na parkoviště k lanovce na Hochwurzen. Od tama jsme jeli autobusem na konečnou na Ursprungalm. Cesta to byla uzoučká, samé serpentiny, obdivovala jsem řidiče, jak to s tím autobusem zvládá a ještě se vyhýbá cyklistům. Vyvezl nás až do 1600 mnm. Z Ursprungalmu jsme asi hodinku pozvolna stoupali k jezerům Giglach. Šel s námi skoro celý autobus, ale většina lidí pak pokračovala k chatě Ignaz Mattishütte a tam to nejspíš otočili zpět. My jsme šli po pravém břehu jezera po cyklostezce a pak pokračovali dál po stezce „pro kamzíky“ . Hráli jsme hru „na lávu“ (může se chodit jen po kamenech), fotili kytky, kochali se výhledy atd. Ve výšce 2000 m jsme za hřebenem konečně uviděli náš dnešní cíl – jezero Duizitkarsee. Čekal nás docela prudký sestup do výšky 1650 m. Samé serpentinky, klouzající kamínky, museli jsme pomalu a opatrně.

Jezero bylo nádherné. Věděli jsme, že máme plno času, a tak jsme si na terase chaty Fahrlechhütte dali nějaké dobroty – já s Ondrou palačinky se zmrzlinou, Raďa kaiserschmarrn, Verča vajíčka se slaninou, limonády, pivo a kafe. Někteří odvážlivci zkusili i vodu v jezeru, ale byla fakt ledová. V 15:20 jsme se vydali dolů na Eschachalm, abychom v klidu stihli autobus v 16:50.

Odkazy na mapy:

Čtvrtek 26.7.2018 – Dachstein

Vstávali jsme po 7. hodině a v 8 hodin vyrazili autem k lanovce na Dachstein. Měli jsme rezervovaný výjezd v 8:45 (v letních měsících je doporučeno lanovku si rezervovat a předejít tak dlouhému čekání). Do kabinky se vlezlo asi 50 lidí, druhá jela proti nám z vrchu. Lanovka nás vyvezla do výšky 2700 m a překonala tak 1000 m bez jediného sloupu! Nahoře jsme se přioblékli a vyrazili na procházku po ledovci. Převalovaly se přes nás mraky, sem tam vykouklo sluníčko. Cestou jsme pozorovali odvážlivce, kteří se s potřebným vybavením šplhali až na vrchol Hoher Dachstein. Došli jsme k chatě Seethalerhütte, kde jsme si dali polévku s hrachovými krutonky. Pak jsme vylezli ke kříži a sešli zpět ke stanici lanovky. Cestou dolů proběhla koulovačka a klouzání ve sněhu. Vzhledem k tomu, že jsme neměli žádné super boty, tak děti měly brzo mokré nožky.

Po svačině jsme si ještě koupili vstupenky na zavěšený most se „schody do nikam“ a vstup do ledového paláce se sochami z ledu. Ve 13:30 jsme sjeli lanovkou dolů.

V údolí bylo nádherné počasí, a tak jsme se ještě vypravili do Schladmingu na bazén. Mají tam vnitřní propojený i s venkovní částí. Strávili jsme tady asi 3 hodinky a jeli domů. Večeři jsme si opět dali v penzionu.

Pátek 27.7.2018 – z Reiteralm na Spiegelsee

Ráno jsme nikam nespěchali a vyrazili až po 10. hodině. Původně jsme měli v plánu Rittisberg, ale to by bylo na chvilku, takže jsem vymyslela výjezd lanovkou na Reiteralm. Odsud jsme se vydali na stezku Stille Wasser a pohodovou lesní cestou jsme došli k jezeru Untersee. Tady jsme se zdrželi, dali si svačinu, děti si vyčvachtaly nohy, zapumpovaly pumpou a přejely přes jezero po voru.

Přemluvili jsme je ještě na výstup k dalšímu jezeru Spiegelsee (za pěkného počasí můžete na hladině vidět odrazy Dachsteinského masivu). A tady jsme si řekli, že už jsme v půlce a že ještě vyjdeme na hřeben a vrátíme se k lanovce. Bylo to super. Prvotní reptání se změnilo v nadšení a skákání po kamenech. Na rozcestí si Raďa vyběhl na Rippetegg (2126 m). Pak jsme pokračovali po hřebeni na vrchol Gasselhöhe (2001 m). Tady jsme si chtěli odpočinout na pěkné lavičce a pokochat se výhledy, ale začaly na nás „útočit“ nějací okřídlení mravenci, lepili se na nás, a tak jsme raději zahájili sestup ke stanici lanovky. V Reiteralmhütte jsme si dali polévku, já s Ondrou gulášovou, Verča s játrovými knedlíčky a Raďa sladký kynutý knedlík. Trošku nás znepokojovala bouřka, kterou jsme viděli v dálce na hřebenu Dachsteinu, ale pan hospodský nás ubezpečoval, že ta sem nedojde. Viděli jsme, jak bouřka postupuje údolím pod námi, ale nám se opravdu vyhnula. Verča se přestala bát a v 16:30 jsme mohli sjet lanovkou dolů.

Odkazy na mapy:

Sobota 28.7.2018 – Rittisberg a odjezd domů

V sobotu jsme odjížděli domů, ale ještě jsme stihli udělat krátký výlet na Rittisberg. Dojeli jsme autem do Ramsau (Ramsau Beach) a nechali se vyvézt lanovkou na Rittisstadl Ve srovnání s moderními lanovkami minulých dní byla tato docela prehistorická a strááášně pomalá. Děti hnedka běžely na dětské hřiště a my s Raďou jsme se kochali výhledy. Bylo nádherné počasí, spíš tedy nehorázné vedro, a tak jsme za chvíli zaveleli k odchodu pod stromy. Mají tu krátkou stezku bosou nohou (350 m), ale k ochlazení a potrápení nožiček to stačilo. Dál jsme pokračovali na vrchol Rittisberg (1562 m). Vylezli jsme na rozhlednu a pak se vrátili zpět k lanovce. Verča nás přemlouvala ještě na bobovou dráhu, kterou jsme z lanovky viděli, ale byla tam strašná fronta. Raději jsme vyrazili na cestu domů do Čech.

Na závěr ještě musím zmínit, že spoustu peněz nám ušetřila Summercard. Dostali jsme ji zdarma v rámci ubytování a využili hlavně na lanovky a bazén.