Už dlouho jsme nebyli u Radi a Darči, a tak jsme si domluvili na tento
víkend návštěvu v Monsu. Vyrazili jsme z Haagu v pátek odpoledne a
užili jsme si odpolední provoz kolem Rotterdamu a Bruselu. Prostě eňo
ňůňo

. Naštěstí
jsme ještě na chvíli stihli v Monsu akci pořádanou tamní českou
enklávou. Dostali jsme české pivko a děti si poskákali na skákacím
hradě. V sobotu jsme vymysleli výlet k
přehradě l'Eau d'Heure a
v neděli jsme po obědě vyrazili zpět domů.
Přehrada l'Eau d'Heure se nachází asi hodinu cesty autem jihovýchodně od
Monsu. Lákal nás obojživelný autobus, věž s vyhlídkou na hrázi a
pěkné okolí nádrže.
Auto jsme nechali u informačního centra a šli se nejdřív mrknout, zda
se dá jít na tu věž. Bohužel jsme zjistili, že nejbližší
„prohlídka“ je volná až ve tři hodiny. To se nám zdálo moc pozdě, a
tak jsme si jen naplánovali procházku na druhou stranu přehrady k tamnímu
přístavu a zpět. Teprve až při cestě po hrázi jsme zjistili, že se
vlastně jedná o přečerpávací elektrárnu, protože horní nádrž nemá
téměř žádné přítoky. Došlo nám, že naše prohlídka věže, je ve
skutečnosti prohlídkou
celé elektrárny a věž se Skywalk je jako bonus navíc
. No snad
někdy jindy.
Po přejití hráze jsme hned zabočili doprava a podél břehu se dostali
„omylem“ až do uzavřeného areálu potápěčské báze Centre de Plongée
des Barrages de l'Eau d'Heure (
CPBEH). Bylo
pěkně, a tak se to tam potápěči jen hemžilo. Chvíli jsme je pozorovali
z dáli, ale pak jsme se zeptali a byli jsme „vpuštěni“ na vyhlídku
u vstupu do vody, kde bylo pár laviček. Byl zrovna čas oběda, a tak jsme
během koukání na tu zajímavou „vodní televizi“ zbaštili naše
lepeňáky a sušenky.
Zpět jsme se dostali po stejné cestě, a protože bylo ještě brzo, tak jsme
se vydali podél druhého břehu k přírodnímu
lezeckému parku.
U vstupu tam měli malou restauraci, a tak jsme si konečně dali pivko,
zmrzku, palačinky a užívali si v klidu pěkného dne.
V neděli jsme dopoledne prolezli snad všechna dětská hřiště v okolí
Raďova a Darčina domku a kolem třetí hodiny vyrazili zpět do Haagu. Cesta
byla v pohodě, a tak jsme byli zhruba za tři hoďky doma.