Javoříčské jeskyně

V rámci praktické výuky vlastivědy jsme si s Verunkou naplánovaly, že se v ČR půjdeme podívat do nějaké jeskyně s krápníkovou výzdobou. Vybrala jsem Javoříčské jeskyně s tím, že bychom se pak mohli jet ještě podívat na blízký hrad Bouzov (nebo aspoň dát procházku kolem hradu).

V pátek po obědě jsme tedy vyrazili i s dědou Michalem směr Javoříčko. Auto jsme nechali na placeném parkovišti uprostřed obce a vydali se po červené značce asi 1 km ke vstupu do jeskyní. Vybrali jsme si delší prohlídkovou trasu, která byla 790 m dlouhá a měla trvat cca 60 minut. V jeskyni jsme nefotili a místo toho jsme obdivovali výzdobu vlastníma očima. A že bylo na co se koukat! Podzemní prostory mají velmi rozmanitou krápníkovou výzdobu od drobných a křehkých brček až po několikametrové záclony, obří stalagmity a mohutné krápníkové kaskády. Nejznámějším krápníkovým útvarem a symbolem jeskyní je přes 2 metry dlouhá sintrová záclona, která je kolem půl metru široká a po celé délce pouze 4 až 5 mm silná. Prostě nádhera. Děti byly nadšené a Ondra prosil, jestli se sem můžeme jet podívat i v zimě, kdy zde hibernují netopýři a vrápenci. No uvidíme.

Po prohlídce jeskyní jsme se ještě šli projít ke Zkamenělému zámku (po žluté značce od rozcestí Pod skálou, kde prohlídka skončila, a pak zkratkou po lesní cestě). Zkamenělý zámek je největší skalní brána na Moravě. K autu jsme se vraceli po červené značce. Dali jsme ještě pivo a nanuky v bistru a jeli domů. Bouzov jsme nechali na jindy.