Naše první Šumava
26. – 28. 8. 2006 – Tak právě tyto dny jsme spolu
s Marťou strávili na Šumavě, nikdy jsme tam spolu nebyli, a tak se
rozhodli kouknout trochu na Šumavská jezera a nějaké vršky .
Pátek 26. srpna 2006
Tak jsme se jednoho dne před víkendem rozhodli, že pojedeme přes sobotu a
neděli na Šumavu. Proběhlo horečné hledání jak, kam a kdy. Nakonec jsem
vymyslel z hlediska dostupnosti lokalitu Nýrska a Železné Rudy. Našli jsme
si poblíž těchto vesniček kempy, protože stanovat ve volné přírodě se tam nesmí,
a také nemůžu hned poprvé vytáhnout Marťu jen tak. Našli jsme si vlakové spojení
a v pátek odpoledne v 15:15 vyrazili směr Nýrsko. Cesta vlakem byla
v pohodě, s přestupem v Klatovech. V Nýrsku jsme vystoupili
po šesté hodině. Na víkend bylo předpovězeno bídné počasí, teplota kolem
20 stupňů, vesměs přeháňky a někde i bouřky. Hned u nádraží jsme
zašli do potravin a nakoupili pár věci. Jakmile jsme vyšli, začalo trochu
poprchávat, jak bylo slíbeno. Za mírného deště jsme prošli městečkem a podle
směrovek došli až do kempu na konci města. Vzhledem k zavřené recepci,
jsme se domluvili s tamním číšníkem, že zaplatíme ráno. Šli jsme si najít
místečko pro stan, docela rychle jsme jej postavili a stejně rychle jsme šli
připravovat gulášovou polévku. Otevřeli jsme si také vínko, které jsme si
koupili. Během popíjení se přišla ukázat paní recepční, a tak jsem šel
s ní zaplatit pobyt. S Marťou jsme plánovali, že zůstaneme jen jednu
noc a na další se přesuneme do Železné Rudy, a tak jsem zaplatil za nás oba
150 Kč (30 za stan + 2× 50 za osobu). Pak jsem se s ní
ještě bavil, protože byla velice příjemná. Doporučila nám, ať do kempu
v Ž. R. ani nechodíme, protože se přestavuje a není nic moc. Na základě
tohoto doporučení, jsme se pak s Marťou dohodli, že půjdeme v sobotu
na lehko směr Ž. R. a vrátíme se zpět do kempu vlakem a další den zase vlakem
do Ž. R. a pak pěšky přes Pancíř už se všemi věcmi na nějakou vlakovou
zastávku. Ještě před spaním jsme zahráli partičku kanasty a popíjeli víno.
Zahráli jsme však jen jednu, protože pak jsme minimálně hodinu řešili „rodinný“
problém. Meritem věci ; byl můj návrat z Dolomitu, kdy
jsem Martě zatajil svůj návrat a nekoupil jí žádnou čokoládu. Od toho se pak
odvíjelo její chování během týdne, které se mi nelíbilo, a dal to najevo. Už
unaveni a možná i trochu vyčerpáni touto domluvou za zvýšených hlasů a
slz, jsme šli spát. Nakonec jsme se jako pokaždé usmířili
, zatím jsme
ještě nešli spát rozhádaní – naštěstí.
Sobota 27. srpna 2006 – výlet z Nýrska na Špičák
Ráno je docela pěkně, a tak se po vysoukání z teplého spacáku balíme a
během toho snídáme. Já mám svůj sýr apetitto a Marťa duko. Vyrážíme každý se
svým batůžkem směrem ke zřícenině hradu Pajrek. Ze začátku trochu bloudíme ve
změti značek, ale pak se vydáváme správnou cestou s jinak zbarvenou
značkou. Zřícenina je nic moc,
pár zdí, hodně zarostlá, není kde sednout, takže se tam moc dlouho nezdržujeme
a scházíme mezi stavení, odkud jsme vycházeli. Bohužel značka následovně vedla
po asfaltce, která pak byla naším celodenním chlebem
. Navíc to bylo
pořád do kopce. Naštěstí nebylo zas tak špatné počasí, chvílemi svítilo
sluníčko, chvílemi trochu sprchlo, prostě takové střídavé počasí. Podél cesty
rostlo plno hub, úplně nás nadchly velké suchohřiby. Asi tak v polovině
cesty po hlavní červené magistrále mezi Černým jezerem a rozcestím
U zadních chalup jsme se na jednom odpočívadle najedli. Já měl moc dobrou
vepřovou konzervu a Marťa svoji koupenou Majku. O trochu později, když už
jsme šli, se Marťě začalo dělat špatně
Řekla mi, že se
jí dělá na zvracení. A tak se i stalo – přistoupila prostě ke
kraji cesty a …, pak se usmála a řekla, že už jí je líp
. Šli jsme tedy
dál, po cestě jsme si udělali odbočku na jediný šumavský vodopád v Bílé
strži. U něho jsme se museli schovat pod tamním přístřeškem kvůli krátké
ale zato důkladné spršce. Měli jsme každý s sebou své nepromokavé bundy a
boty, a tak jsme si strašně rochnili
. Bohužel při cestě dál (samozřejmě do
kopce – příště na kole to bude taky mazec) se Martě začalo zase dělat špatně,
tentokrát se pozvracela fakt důkladně
– 4 docela velké chrstance
červené barvy (jedli jsme borůvky) z ní vyletěly fakt hustě. Nechápal
jsem, kde se to množství v ní bralo. S jejím plochým břichem toho
vyzvracela jako nějakej chlap. Docela sranda ne? Pro Prďolána to moc srandovní
nebylo, obzvlášť s jejím metabolismem, který potřebuje pořád do sebe něco
soukat, a navíc, když jsme šli takovou štreku. Zvládla to však dobře, za chvíli
jsme byli na Černém jezeru, odkud jsme se vyšplhali na Čertovo. Jezera byla
pěkná, ale bylo tam moc lidí a cesta pořád po asfaltce taky nic moc, takže
zpětně mě moc nenadchla. Od Čertova jezera jsme to už měli kousek do železniční
stanice Špičák, kam jsme se nakonec rozhodli jít místo Ž. R., abychom si
zkrátili tu štreku. Dole se Martě ještě jednou udělalo špatně, ale na zvracení
už to nebylo (kvůli příjezdu vlaku
. Vlak však ve stanici končil, a tak
jsme sedli v železniční restauraci přímo u zastávky. Celou restauraci
měl na starosti mladý kluk, který očividně nestíhal a už byl úplně zmožen. Dali
jsme pivko, čaj a nakládaný hermelín a asi po necelé hodině vyjeli vlakem zpět
do Nýrska. V čase před odjezdem vlaku jsme si šli ještě prohlédnout
lanovku na Pancíř (zda je v provozu). Lanovka podle všeho fungovala, a tak
jsme se rozhodli jet v neděli na Pancíř lanovkou a ušetřit si tak zbytečné
převýšení s veškerou polní
. Cestu od nádraží v Nýrsku jsme
zvládli obdivuhodně rychle, nešli jsme přes město, ale přímo po hlavní silnici.
K cíli nás táhla myšlenka na jídlo v kempové restauraci. V kempu
jsme mohli být tak před devátou, už se stmívalo, ještě vařili, a tak jsme sedli
a objednali si. Já jsem ještě zašel zaplatit kemp na dnešní noc, a pak už jsme
se pustili do toho žrádla. Poručil jsem si masovou směs v bramboráku a
Marťa měla hranolky s masem po myslivecku. Jídlo bylo moc dobré a navíc
ceny byly pohodové. Před spaním jsme se šli ještě osprchovat, a pak už jsme
zalezli do hajan. V noci pršelo.
Radim | 26. 8. 2006 So 15.50 | Česká republika, Cestování | Tisk | 806x