Na kole cestou Blanických rytířů

Ho Ho, celý výlet vymyslela Marťa a já jsem tak zase jednou zůstal v pozici pouhého turisty „mouchy sežerte si mě“ :-) . V sobotu ráno jsme podle plánu dojeli na hlavák a z tama vlakem do Benešova. Na kola jsme použili tarif „zavazadlo během přepravy“ nebo tak nějak. Po dlouhé prohlídce mapy v Benešově jsme chvíli bloudili, a pak jsme se stejně pořád dívali na mapu. Počasí bylo tak akorát, měli jsme kraťasy, ale Marťe bylo trochu zima. Kraj kolem Benešova je takový vrchatý a kopcovitý, pořád jsme jeli nahoru, a pak dolů. Největší krpál byl na Velký Blaník (631 m. n. m.). Do poloviny kopce to byla pěkná cesta, ale pak jsme museli část jít pěšky, a to kvůli zkratce a prudké cestě. Ke konci už zase na kole :-) .

Na vrcholu nás čekala pěkná rozhledna. Koupili jsme pohled a známku a jeli na další Blaník, tentokrát tzv. „Malý“. Pod vrcholem tohoto menšího Blaníku stojí pěkná zbořenina poutního kostelíku sv. M. Magdalény. Cesta z tama do Louňovic pod Blaníkem byla pěkně prudká, navíc jsme trochu opět zakufrovali, protože jsem chtěl využít jedné pěkné cesty :-) . V Louňovicích jsme naplnili bříška pozdním obědem, třešničkou na dortu byly velice dobré horké maliny. Dál už jsme se vraceli směrem k Benešovu – před sebou jsme měli ještě polovinu cesty. Hned v Louňovicích jsme kvůli mě zabočili špatně, a tak jsme si trochu zajeli. Zato jsme si však vyšlápli výtečný kopec do vesničky Laby. Po cestě jsme narazili na pár zajímavostí. První z nich bylo bojiště u Jankova, kde jestli se nepletu zvítězili Švédové a tvrdě porazili Rakousko-Uhersko. Dále jsme narazili na odletiště horkovzdušných balónů, a tak jsme se mrkli a udělali pár fotek. Pozdě odpoledne jsme dojeli k zámku Konopiště a přemýšleli o nějakém příštím pěším výletu vyhrazeném jen pro tento skvost (asi někdy na jaře kvůli pěkné zahradě). U zámku byli medvědi :-) , jeden si tam pěkně pochrupoval na zádech a v polospánku na nás mrkal. Pak už jsme valili zpět do Benešova vzádleného asi jen 2 km – s odbočkou do supermarketu jsme vlak stihli tak akorát. Už byla tma, když jsme nastupovali do vlaku, cesta zpět uběhla v poho – jedli jsme a odpočívali po celodenní štrece. Výlet se nám vydařil, ujeli jsme skoro 83 km za krásného slunečného počasí. Teplota sice mohla vystoupit o pár stupínků výš, ale i tak bylo fajn.