Voornes Duin II

Celý víkend bylo krásné počasí, a tak jsou oba dva dny využili na nějaké to „vy-venčení“ . Na neděli jsme si naplánovali pokračování prozkoumávání Voornes Duin. Auto jsme tentokrát nechali kousek od městečka Oostvoorne u restaurace ’t Wapen van Marion, která je ideálním vychozím místem na různé výlety do okolních dun a také vhodným nástupem na místní MTB stezku.

Původně jsem chtěl vyrazit rovnou k moři po červené turistické značce, kde se měly nacházet nějaké vyhlídkové plošiny pro pozorování ptáků, ale po pár desítkách metrů jsme to vzdali. Obutí jsme byli do dun a né do bažin a přesně tak to tam začalo vypadat. Do těchto míst byly „gumáky povinné“!

Po chvíli koukání do mapy jsme se vydali po žluté turistické značce nazvané „Voornepad“. Byla to typická stezka v dunách klikatící se nahoru dolů mezi zalesněnými kopci písku. Za chvíli jsme došli na širokou stezku vedoucí od parkoviště Tenella Plas k moři. Měli jsme čas, a tak mi nedalo moc práce všechny přesvědčit, abychom se podívali k moři. Nakonec jsme k až k moři nedošli, protože nám stačila vyhlídka kousek pláže.

Udělali jsme pár fotek a moc se tam nezdržovali. Bylo tam více lidí, než bylo v dnešní koronavirové době zdrávo, a navíc se nám začaly ozývat prázdné žaludky. Takže jsme to obrátili zpět směrem k parkovišti, kde jsme už z minula věděli, že se nachází lavičky ideální pro náš menší piknik. Měli jsme štěstí, protože jsme zrovna chytli odcházející rodinku z pěkné lavičky kousek od turistického centra.

Naše lepeňáky nám tak akorát navodily chuť k jídlu, a tak jsme moc nemeškali a pokračovali dále do blízké restaurace De Meidoorn. Ta byla naštěstí otevřená a nabízela jídla na způsob „okénka“. Dali jsme kafe a vybrali jsme čtyři zákusky. Samozřejmě, že to nebylo domácí tiramisu jako minule, ale do „sedmého nebe“ jsme se taky dostali.

Cestu zpět jsme zvládli na pohodu. Šli jsme vycházkovým tempem a vychutnávali teplé zimní paprsky. V půlce jsme odbočili k bunkru Biber bunker, ale měli tam zavřeno, a tak jsme jen koukli přes závoru a pokračovali dál. Děti lozily po stromech, ale jakmile Verča narazila na jednom na kolonii nějakého hmyzu, tak přestaly .

Ani bych tento turistický zásek nenazval výletem, ale spíše procházkou. Ve Voornes Duin se nám opět líbilo, takže jsme si řekli, že se sem opět vrátíme – tentokrát na kolech.

Tip: Náhodou jsem na netu natrefil na pěknou restauraci Aan Zee Oostvoorne, která se nachází kousek od stezky, po které jsme šli. Tak snad příště na kolech .

Odkazy na mapy: