Zeeland - v lanovém centru Kanoa

Dneska máme „odpočinkový“ den, tj. vyměnili jsme jednu aktivitu (kola) za druhou (lezení). Marťa našla pěkné lanové centrum (holandsky „klimpark“) někde mezi Middelburgem a Goesem. Zarezervovali jsme si dvě hodiny lezení pro celou rodinku hned od otvíračky, tj. ve 12:15. Abychom trochu využili dopoledne, tak jsme se stavili v historickém centru městečka Zierikzee, které jsme měli po cestě.

Zierikzee nám doporučili na recepci, kde jsme přebírali klíče s ložním prádlem od mlýna. Je to starobylé městečko s pěkným centrem, protkaným úzkými uličkami se spoustou obchůdků. My jsme si zašli ke kostelu Nieuwe Kerk, a poté na druhou stranu do přístavu k bráně Zuidhavenpoort. Trochu jsme minuli pěkný větrný mlýn Den Haas, který byl pak zdáli vidět.

Centrum Kanoa nabízí různé aktivity, ale my jsme tentokrát vybrali jen lanovou lezeckou část. Když jsme přijeli, tak už bylo docela horko a z lanových stezek byla vidět jen vysoká věž. Říkal jsem si (na stránky jsem se předem nedíval), že to bude něco malého, že to rychle prolezeme a necháme tam děti prolézat až do zemdlení, zatímco my dáme dole oraz . Nakonec to bylo úplně jinak.

Věž byla jen vstupním bodem na různé trasy ve výškách 4 m (2×), 8 m (1×) a 12 m (1×), které okamžitě vstoupily do přilehlého lesa (byl tam příjemný chládek). Trasy byly docela dlouhé a obsahovaly velice rozmanité překážky se spoustou „ziplines“. Nejvíce nás dostala před předposlední překážka na trase v 8-mi metrové výšce. Šlo o sérii provazů, na jejichž spodním konci bylo uprostřed připevněno dřevěné stupátko. Jediným způsobem bylo vždy lano oběma rukami přitáhnout, pověsit se na něj a stoupnou na stupátko zároveň oběma nohami. Sem tam se spodní dřívko různě kroutilo a stoupnout na něj se mi podařilo až na poněkolikáté, zatímco ruce umdlévaly. No, nakonec jsem to dal, ale nebylo to rozhodně zadarmo. Zbytek rodinky se svezl po záchytném laně jako po „zipline“ a já jsem je na konci odchytával . Marťa si při této srandě sedřela kůži z jedné ruky, a tak nás na nejvyšší trase nechala sama.

Celý park mi přišel hodně moderní a perfektně udělaný (museli jej vytvořit nedávno). Jako karabiny používali magnetický systém od firmy Edelrid (Smart Belay X). Výhodou byla možnost předejít někoho pomalejšího. My jsme to však nepotřebovali, protože jsme přišli jako první a všechny trasy jsme prošli docela rychlým tempem, takže nás nikdo z pozdějších došlých nedostihl. I když bylo to tempo docela slušné, tak jsme všechny čtyři trasy zvládli tak akorát v daném limitu dvou hodin.

Pokud se v této oblasti někdy naskytnete a podobné aktivity vás baví, tak tento „klimpark“ rozhodně nevynechejte .

Abychom načaté odpoledne ještě trochu využili, tak jsme trochu popojeli autem a na dvě hodiny se vyplácli na pláži u Veerse Meer. Vzhledem k slunečném počasí a odpoledním teplotám, byla voda tak akorát. Já jsem si nevzal plavky, ale nakonec jsem neodolal a do vody vlezl v šortkách. Byla fakt super!

Večer se nesl opět v duchu příjemného posezení u vína až do západu slunce.