Openluchtmuseum Arnhem

Během léta jsem se Martě zmínil, že se mi líbilo ve skanzenu Zuiderzee u Enkhuizenu a že bych se podíval do nějakého dalšího. Doufal jsem, že v Nizozemsku bude nějaký podobný skanzen jako byl v Belgii Bokrijk. Mé přání bylo vyslyšeno tento víkend, kdy jsme vyrazili do Arnhemu, kde se nachází Openluchtmuseum.

Než se rozepíšu o skanzenu více, tak hned v úvodu musím napsat, že předčil mé očekávání . Přijeli jsme chvíli po otvíračce a odcházeli jsme přesně v 17:00. Přestože jsme byli „uondaní“, tak jsme měli pocit, že bychom tam mohli být dva dny a stejně bychom vše nestihli prozkoumat.

Skanzen je součástí Museumkaart.nl , což je velmi příjemné. Lístky jinak stojí cca 20€ pro dospělé a 18€ pro děti.

Ráno jsme přijeli kolem půl jedenácté a zaparkovali jsme v pohodě na placeném parkovišti na západ od celého areálu (parkovné stálo 7 €). Hned po vstupu nás zaujala starodávná tramvajka, a tak jsme si rovnou stoupli do menší fronty. Počítali jsme s tím, že později bude v areálu více lidí a bude těžší se do tramvaje dostat. Myslím však, že to bylo po celou dobu bez problémů, protože tramvaje jezdily každou chvíli.

V tramvaji děti dostaly lístek od pána revizora a po pár zastávkách jsme vystoupili v konečné „Dorp“. Mají tam depo tramvají, kde mají pár dalších tramvají a informační tabule o jejich historii. Hned naproti byla budova vlakové překládky firmy „Van Gend & Loos“, tak jak fungovala za stara.

Poté jsme se vydali na jih do areálu skanzenu a postupně jsme jej prošli celý:

1. Kovárna
2. Přádelna a tkalcovna
3. Čistírna prádla
4. Výroba papíru a primitivní tiskárna – zde probíhaly v půlhodinových intervalech „workshopy“ na výrobu ručně dělaného papíru a na tisk. Určeno to bylo hlavně pro děti, a tak si naše ratolesti vytvořily vlastní papír. Na tisk už jsme nečekali, protože bylo už hodně hodin .
5. Oběd před větrným mlýnem Stellingmolen (z Delf), od kterého byl pěkný výhled na vstup a přilehlé pastviny a na „Dorp“ s pěknými zelenými domky.
6. Kousek nad větrným mlýnem začínala část nazvaná „Lint“ a my jsme se zastavili u okrasné zahrady a indonéského dvorku. Tamní průvodkyně nám vysvětila, jak to bylo s nizozemskou působností v této zámořské kolonii a jak se musela spousta lidí po osamostatnění vrátit do Nizozemska. Měla tam ukázku koření z Indonésie, které krásně vonělo, a tak jí nedalo moc práce nás zaujmout a vše nám ukázat a vysvětlit.
7. Další budovou byla „Aula“, kde byly ukázky řemesel a umění jako např. malba henou, ruční výroba dřeváků, …
8. Stará zemědělská usedlost, velice podobná těm u nás . Například hnojiště měli přímo před barákem, logicky hned u stájí a chlívků.
9. Typické holandské dělnické domky – jsou malé a přitisklé k sobě. Měli jich čtyři v řadě, ale každý byl uvnitř upraven a vybaven do jiné doby, od nejstarší po nejmladší.
10. Naproti byla výrobna mého oblíbeného „stroopu“.
11. Tiskárna
12. Vodní mlýn na výrobu papíru – ten nás velmi zaujal a tamní průvodkyně nám vysvětlila celý proces výroby. K mému překvapení se papír kdysi vyráběl ze starého oblečení a plátna. Látka se rozsekala a rozdrtila až na co nejmenší vlákna, která se pak nabírala na plochá síta. Vysvětlila nám, že proces výroby papíru ze dřeva, potažmo z celulózy byl vynalezen až v 19. století.
13. Pivovar – na začátku byl vysvětlen celý výrobní proces a na konci jsme dostali ochutnávku jejich místního triplu .
14. Ukázka Nizozemska za první světové války s elektrickými ploty postavenými u hranice s Belgií. Nizozemsko bylo tehdy neutrální a během války tam uteklo více než 1 milion Belgičanů.
15. Další farma se spoustou hraček pro děti
16. Okrasné a ovocné zahrady
17. Velké dětské hřiště
18. Další farmy, asi 3×. V té poslední byla ukázka migrace nizozemců do celého světa po druhé světové válce. Opět jsme o něčem takovém nevěděli a docela nás to překvapilo. Jednou z destinací byla Kanada.
19. Mlékárna „Freia“ – tu jsme více méně prolítli, ale bylo to tam zajímavé hned od začátku, kde byly ukázky strojů na pasterizaci mléka. Dále pak stroje na výrobu másla a sýrů. V zadní části byla strojovna s parním strojem dodávajícím celé mlékárně hnací sílu.
20. Větrný mlýn Standermolen – já s Ondrou jsme se šli podívat nahoru a nechat si vše ukázat. Holky byly vyhladovělé, a tak našly stánek/restauraci a objednaly si dvě misky poffertjes (místní malé lívanečky) a kafe.
21. Prošli jsme zelené domky v „Dorpu“ – měli tam pěkný obchůdek, restauraci, zmrzlinárnu apod.
22. Loděnici, ve které zrovna pracovali na malém dřevěném člunu. Opět nám řekli pár slov o výrobě …
23. Poldermolen – větrný mlýn pro vysoušení poldrů
24. Paltrokmolen – větrný mlýn sloužící jako pila na zpracování dřeva
25. Tímto jsme se dostali do části nazvané „Erven“, ve které byly opět další farmy a kterou jsme už museli prolítnout, protože se blížila pátá.

Informace o vystavených budovách, atrakcích a demonstracích můžete najít na stránkách skanzenu (Discover).

V celém areálu se více méně dodržovaly „koronavirové“ opatření, tzn. většina expozicí byla průchozích a byly limitované počty lidí uvnitř jednotlivých budov.

U vstupu/východu se nachází větší restaurace a obchůdek, kde jsem si koupil sedmičku triplu a jejich sklenici .

Co říci závěrem? Skanzen byl prostě super! Ze začátku mi přišel menší než ten v Bokrijku, ale asi jsem se musel splést, protože jsme byli docela uchození. Počasí bylo „tak akorát“ – chvíli chladno na mikču a chvíli teplo jen na tričko.

Mapu areálu lze najit zde a zde jako PDF.

Co jsme vůbec nestihli je budova před skanzenem nazvaná Canon van Nederland, ve které lze najít pohledy do holandské minulosti skrze nejdůležitější události, lidi a objekty.